Při čtení knihy "Jak vychovat šampiona" jsem se poprvé seznámila s KAMEVÉDOU. Dovolím si k této zcela ojedinělé a nadčasové výchově dítěte napsat svoje vlastní pocity a postřehy. Když jsem si procítila slovo KAMEVÉDA, jako bych slyšela "Kam mě vedeš?" Ano, jako by se dítě ptalo svého rodiče: "Kam mě vedeš, táto - kam mě vedeš, mámo?"

Nad dílem autora knihy pana Pavla Zachy jsem zůstala v úžasu a opravdu smekám svůj pomyslný klobouk před jeho revoluční výchovou, kterou uplatnil na svém synovi a přivedl ho až do sfér, které zůstávají pro velkou většinu ostatních absolutně mimo dosah.

Na Kamevédu pohlížím dvěma pohledy. Očima profesionálního kondičního trenéra i mladého člověka, který ještě nemá děti, ale jednou by chtěl rodinu založit.
Z profesionálního hlediska pro mě má tato pedagogická věda určité kouzlo, neboť vytváří z malých kluků a holek téměř dokonalé jedince. Děti se specializují na to, co je nejvíc baví a čemu se chtějí aktivně věnovat. Jako trenér obdivuji rozmanitost jednotlivých zaměření - ať už na sport, či na uměleckou dovednost nebo intelektuální rozvoj.