Vášeň nebo pohodlí?

Děti nejsou těmi, kdo selhává. Selháváme my dospělí, preferujeme pohodlí a spotřební životní styl na úkor opravdu smysluplné budoucnosti.

Pokud člověk obsazený do rodičovské role neprojde hodnotovou proměnou, nedokáže ocenit ani pochopit vše, co Kamevéda poskytuje. Platí to také obráceně. Jakmile matky a otcové absolvují takovou proměnu, s velkou dávkou skepse hodnotí postoje a priority, které dříve zastávali. Pokud by tímto intelektuálním přerodem dokázala projít větší část lidí, vychovali bychom úplně jinou generaci.

„Možná jsme se jako společnost chytili do podivné pasti nablýskaného luxusu,
v níž nový telefon, dovolená nebo prestižní zaměstnání získávají větší cenu než čas a úsilí věnované vlastním dětem."
Michal Barda

Média bohužel až příliš často hlásají neuvěřitelné hlouposti. Na první pohled znějí ale vedou celou populaci do propasti. A díky tomu, že je stále dokola opakují, většina nabývá dojmu, že tyto bludy jsou tím nejlepším východiskem také pro jejich výchovu. Ani s pomocí prosté logiky a vlastních zkušeností nedokáže odhalit ten obrovský klam, ve kterém žijeme.

Neustále slyšíme, že děti jsou přetěžovány. Tráví hodiny na mobilech každý den, degenerují z nedostatku pohybu, ale my se ujišťujeme, že jeden kroužek ke školním povinnostem je tak akorát a dva už jsou moc. Téma přetěžování rezonuje mezi rodiči i odborníky – přesněji, takzvanými odborníky. Chybně nastavený systém jen občas vyprodukuje odborníka hájícího skutečné hodnoty, které obstojí v čase a v reálném životě. Odborníků vedoucích rodiče do zákazů vjezdu máme ale dostatek.

Východiskem je jediné – jít proti proudu!

Z vlastní zkušenosti k tomu má co sdělit i bývalý předseda českého volejbalu Zdeněk Haník:
„Trénuju děti ve věku 12–15 let. I o tyhle děti se pokouší luxusní past (a)sociálních sítí, ale já jsem s nimi udělal skvělou zkušenost a nedám na ně dopustit. Jsou to zlatíčka. Kluci i holky. Samozřejmě také berou do ruky mobil a míří na sociální sítě. Ale když se jich ptám proč, často odpovídají: Jdeme na sítě, když nemáme co dělat.

A právě v tom vidím naši šanci, s námi mají co dělat. Zaměstnávám je něčím, co je hravé a vzrušující, co jim dává smysl, ale co také dost často bolí. A víte co? Ony tu bolest snášejí překvapivě dobře. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. My jsme jako děti (tedy za starejch časů) také dokázali tři čtyři hodiny honit míč po louce a nikdo se nás neptal, zda už toho není příliš.

Každý rok pracuji se stovkami dětí, napůl s kluky i holkami. A pozor, není to zdaleka jen o tolik vzývané hravosti. Je to také o tvrdém drilu. A dětem dril chutná – když jim dává smysl. To je to správné slovo: smysl. Na děti můžete naložit. Mohou opakovat, dřít a zvládnout i nepříjemná cvičení. Nesouhlasím s představou, že správný trénink nesmí být do jisté míry drilem. Smí. Jen dítě musí vědět, proč to dělá, a cítit, že někam směřuje..."

Pravda snad nakonec zvítězí

To, co zaznělo, považuji za extrémně důležité. Dnešní průmyslově produkovaní odborníci a pedagogové fungující jako obhájci neudržitelného výchovného systému jednají podle zaběhnutého vzorce. Vyzvednou ctižádostivého rodiče, který má velké ambice a vede dítě k nějakému úsilí, nafouknou jeho chorobné touhy do obludných rozměrů a potom ho ve zbytku článku nebo rozhovoru bičují a utloukají nejrůznějšími argumenty, až z něj nic nezbyde. Sami ale nenabízejí funkční alternativu ani nějaké lepší východisko než rezignaci a smíření s ponecháním dětí v moci algoritmů, pohodlí a závislostí. Pokud se s tím rodiče smíří a nechají se ohloupnout argumenty pohodlného rodičovství, odnesou to jejich děti.

To ale určitě není naše cesta.

Když si to logicky rozebereme, tak když budeme dělat jakoukoliv skvělou věc pouze povrchně, tak trošku, aby toho nebylo moc, aby děti tzv. nebyly přetížené, tak nejenže jim nedáme šanci se takovou věc pořádně naučit, my jim ani nedáme šanci si ji oblíbit, vytvořit hlubší vztah a pak i vášeň, při které žádný dril ani tvrdý trénink není fádní nebo ubíjející. Pokud cokoliv děláme mizerně, jenom aby se neřeklo, ztrácí to smysl i hodnotu a děti to nebaví. Věcí, které nedávají smysl, se pak každý snadno zbavuje.

Jakmile začneme dělat věci opravdu naplno, začne to bavit děti, rodiče i trenéry.

Jen taková cesta dává smysl.

V každém případě je důležité nejprve u dětí vypěstovat radost z pohybu, z učení a poznávání. Mají to v sobě, jen jim to musíme každou minutu umožňovat, podporovat je, povzbuzovat a chválit, jít příkladem. Od narození. Ukazovat nové a nové cesty, jiné možnosti, zajímavá řešení a alternativy. A dítě vedené aktivitou a zvídavostí nám bude následně předvádět to samé. Z té spolupráce se rodí rozvoj, poznávání a zdokonalování. Je třeba hledat ty nejlepší a nejlépe fungující formy vzájemného povzbuzování a spolupráce. Ale jakmile se něčím dítě samo opravdu zaujme, nechme ho být, protože právě probíhá ten proces, který představuje základní životodárný obsah dětství – získávání zkušeností, učení a rozvoj.

Až ve chvílích, kdy v nitru malého tvorečka začíná krystalizovat vlastní názor, preference a upínání se k něčemu konkrétnímu, nastává ten správný čas na zdokonalování, na trénink a na již zmíněný dril. Je to moment, kdy samo dítě chce být lepší a dokonalejší, chce znát cesty a způsob, jak toho dosáhnout. A my bychom měli být schopni mu tyto cesty ukázat, vysvětlit a pak je na nich co nejerudovaněji doprovázet a podporovat. To je obsahem toho opravdu nejlepšího a nejuvědomělejšího rodičovství, které často podléhá kritice většinou od těch, kteří by měli mlčet a stydět se za svá vlastní selhání, neznalost a pohodlnost.

Jakmile dítě nějaká činnost skutečně zaujme a začne mu po maratonu dotazů, rozhovorů, pokusů, úspěchů i nezdarů dávat smysl, dokáže podstoupit až neuvěřitelné úsilí. Pokud se nám jej daří povzbuzovat a označovat toto úsilí jako nejlepší cestu ke splnění snů a přání, kultivujeme proces podpory sofistikované práce směřující k té nejlepší budoucnosti vašeho dítěte.

Přál bych vám, abyste s dětmi zažili ten skvělý pocit smysluplného směřování k cílům, kterých chtějí vášnivě a opravdu celou svou bytostí dosáhnout. Budete cítit s naprostou jistotou, že kráčíte po správné cestě a už se nikým nedáte znechutit ani odradit.

Přeji vám hodně štěstí a úspěchů na cestě za opravdovým a hodnotným rodičovstvím.

Pavel Zacha

Zdroje:
- Zdeněk Haník, Zlatíčka, magazín COACH, deník Sport 9/2026, ze dne 1.9.2026, s. 1

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

• autor výchovné filozofie Kamevéda
• +420 775 178 805
• Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.