Láska k pohybu je důležitější než tvorba dovedností
Tento nadpis bychom měli mít neustále před svýma očima. Našim hlavním cílem v předškolním věkovém období není soutěž a vítězství, ale založení hlubokého vztahu k pohybu, jeho niterné přijetí jako důležité součásti osobnosti, jako přirozený a pokud možno převažující program každého dne.
Chceme vytvořit hlubokou pozitivní celoživotní závislost na touze hýbat se s tím, že nedostatek této činnosti bude dítě už navždy považovat jako nekomfortní či nepřirozenou situaci. Pokud se nám to podaří, dosáhli jsme nejvyššího výchovného úspěchu. Protože boj, mučivou trýzeň pálení ve svalech, kyslíkový dluh, laktát, bolest následující po tvrdých fyzických střetech zdolávání soupeře a podstoupení sportovní konfrontace se všemi bolestivými následky, to sice čeká tam někde v budoucnu, ale na těchto aspektech lze obtížně zakládat lásku, vztah a hlubokou závislost.
Vybudujme tedy nejprve trpělivě a poctivě onen pevný vztahový základ, a teprve až jsme dítě definitivně získali pro sport, teprve pak mu postupně umožněme okusit, co že to všechno v reálu obnáší. Dítě celou svou bytostí milující pohyb bude tyto méně příjemné ingredience přijímat podstatně lépe než to, které takový stabilní vztah ještě nezná. V jeho případě existuje mnohem vyšší pravděpodobnost, že některé pohybové aktivity přestane vyhledávat a začne nám některé činnosti odmítat. Sport pro se pro ně může stát nepříjemnou až nepřátelskou zónou, které se bude bát, tudíž vyhýbat. V tomto umění dokážou být děti každým dnem preciznější a vynalézavější. Je zřejmé, že způsobení takové situace by představovalo naši prohru, výchovný neúspěch, už na samém počátku nastoupené cesty. A to jen díky nesprávně zvolené výchovné strategií.
Někdy můžeme pozorovat, že děti mezi sebou už spontánně soutěží, kdo dříve doběhne ke stromu, kdo dál doskočí, kdo dál dohodí. Ale na pravidelné provádění soutěživých her ještě zdaleka nejsou mentálně připravené, protože u sebe nejprve potřebují rozvinout vyšší formy vědomí a uvědomění si sebe sama. Dítě lze v tomto ohledu hodně posunout kvalitní komunikací s rodiči, zodpovídáním dotazů, vyprávěním příběhů a vhodnou motivací, ale posunout tyto hranice se podaří jen výjimečně.
Předškolní věkové období je pro dítě a jeho zdravý psychosomatický vývoj velmi důležité. Zakládají se v něm např. mnohé vzorce chování, dítě začíná chápat věci, které si dříve z okolí jen přebíralo. Začíná se také více společensky zapojovat. Pořád ještě nejvíce potřebuje matku a otce, už se však poohlíží i po dalších osobách ve své blízkosti. O tom, co vás v tomto období čeká je článek Psychologie pro věkové období 3 - 6 let s tématy:
- Po třetím roce života začíná období hry
- Spokojenost se svým výsledkem
- Dítě začíná chápat rozdíl mezi soupeřením a spoluprací
- Rodičovská trpělivost až na prvním místě