Jak dnes vyrůstají děti Vikingů?
Před nějakým časem jsem exportoval jednu multifunkční dětskou tělocvičnu Kamevéda do Finska a na oplátku mi otec malého dítěte slovensko-finských rodičů zaslal tento odkaz.
Sice při tom trnu, protože prvky jsou prováděny bez záchrany, ne moc připraveně a celé se mi to jeví až neúměrně nebezpečně. Ale jen to znovu svědčí o pověstné tvrdosti výchovy a odolnosti potomků kdysi obávaných národů blízkých Vikingům.
Když to srovnáme s pojetím současné klasické české výchovy, ten rozdíl lze nazvat propastným. Je potom obtížné takovým pohybově a hlavně koordinačně a silově akcelerovaným dětem stačit třeba v kolektivních sportech.
My jsme jako nějací desetiletí kluci za městem šplhali na úzké štíhlé mladé břízy, vylezli jsme až na tenký vrcholek stromu, až na úplný vrchol a odtud se odrazili a spustili se dolů držíce tenký vrcholek v obou rukách. Bříza se ohnula jako luk a jako výtahem nás spustila k zemi. Občas se tato operace nepovedla a zřítili jsme se z výšky dolů. Také by to dneska asi vypadalo podobně krkolomně, zdivočele a naprosto nepatřičně, ale pro nás to tehdy byla obyčejná rutina a zábava.
Záběry na tomto videu sice nemají s Kamevédou nic společného, ale lze je promítnout rodičům, aby si udělali obrázek o tom, kde asi mohou ležet hranice, které ještě lze zvládat.
Šampionem podle plánu
Rozsah článku: 2 strany A4
Vyšel další článek o Kamevédě v sobotní příloze deníku Právo od Markéty Mitrofanovové, která se této problematice v jiném článku stejného magazínu věnovala už před dvěma roky. Tentokrát se jednalo o Pavla Zachu, prvního absolventa Kamevédy a k němu si vybrala rodinu, která se před necelými třemi roky vydala podobným směrem. Velice milou a sympatickou rodinu Janáčkovou z Oudolně na Havlíčkobrodsku.
Význam motivačních prvků v procesu výchovy talentovaného dítěte
Motivace hraje v rámci Kamevédy a obecně v jakékoliv kariéře naprosto klíčovou roli. Vždyť nejprve je třeba, aby alespoň jeden z rodičů zatoužil dát svému dítěti největší možný dar, kromě života samotného. Aby ho chtěl rozvíjet moderně a sofistikovaně v souladu s úrovní současné vědy i osvědčených praktických zkušeností. K něčemu takovému v sobě musí najít nějakou motivaci. Tu potřebuje nejprve k tomu, aby dokázal přesvědčit i druhého partnera o smysluplnosti takového záměru. Potom musí mít motivaci k potlačení svého ega a pohodlnosti, aby mohl vytvořit základnu a prostor pro tento záměr. Po narození dítěte je nutné využívat silné motivace k celodenní práci s dítětem a snaze nastavit všechny důležité procesy tak, aby skvěle fungovaly. A potom musí dojít k nejdůležitějšímu momentu. K vytvoření situace, kdy dítě naprosto přirozeně převezme tuto motivaci svázanou s mateřským pudem a rodičovskou láskou za svoji vlastní a s nezměrnou silou a energií mládí postupně přijme odpovědnost za veškeré dění v momentě, kdy odejde z domova naplnit v té chvíli už své vlastní sny, ambice a kariéru.
Přihlašte se a přečtěte si dalších 5 stran A4!
Češi neumí podpořit geniální děti
Rozsah článku: 3 strany A4
České školství je schopné řešit problémy slabých žáků, ty geniální však podpořit neumí.
Paní Hníková začíná svůj článek velice výstižně upozorněním, že naše republika neoplývá bohatými zdroji surovin, takže naši ekonomiku táhnou hlavně dobré nápady a šikovní kvalitní lidé s invencí.
Svého syna formuji od okamžiku jeho narození
Byl jsem nesmírně potěšen, když jsem objevil váš článek na www.sport.cz. Po přečtení toho rozhovoru jsem navštívil vaše stránky Kamevéda a nestačil se divit. Mám obrovskou radost, že až takový "blázen", jak mě někdy v mém okolí nazývají, zase nejsem.
Váš přístup se mi velmi líbí, vaše myšlenky samozřejmě také. Můj názor je ten, že přijetí a praktikování Kamevédy jde jen za předpokladu "citlivosti" rodiče či rodičů. "Citlivosti", tím myslím rodičovu schopnost správně vnímat své dítě, umět "naslouchat" jeho pohybové i jiné komunikaci a přesně vycítit, co je pro něj v daný moment to nejlepší. Řekl bych, že ne každý rodič je toho schopen.
Můj syn Dominick se nám narodil v květnu 2014. Už před jeho narozením jsem každému oznamoval, že to bude fotbalista. Připravil jsem pro něho pokoj s fotbalovými motivy, do postýlky jsem mu položil několik plyšových míčů. Lidi se smáli, že jsem blázen.
Měli jsme také štěstí na synova doktora, který mi vřele doporučil s Dominickem cvičit hned od narození. Zpětně, když se na to podívám, zapadá to krásně do sebe. Jeho cvičení hned po narození, jeho snaha dělat věci co nejdokonaleji, vůle i charakter. Prvně jsem se bál, abych mu nějak neublížil. Začal jsem se učit ho znát, naslouchat mu a vcítit se do něj. Když se začal převalovat na bříško, doktor mi ukázal pár cviků, jak posílit jeho nohy, stehna, záda. Už tehdy jsem začal obdivovat synův "buldočí" charakter, který mu dodnes umožňuje posouvat jeho hranice možností. Zdokonaluje se soustavným opakováním téže činnosti. Naučili jsme se cvičit spolu několikrát denně. Domča si to někdy užíval, někdy "nadával", ale vždycky s neskutečným zápalem a silou. Když jsem to ukazoval prarodičům a známým, už se nesmáli, už jsem se prý doopravdy zbláznil. Od té doby se o tom s lidmi moc nebavím. Nechápou to, nebo mě odrazují, popřípadě na to nemají nervy, jak říkají.
V osmi a půl měsících se Domča postavil, v devíti chodil. On má obrovskou výhodu, že se narodil s velkou vůlí a charakterem vítěze. Cokoliv se učí, a nejde mu to, bude to stokrát opakovat, dokud se mu to nepodaří. Samozřejmě se u toho pořádně vytočí, ale nevzdá to. Naopak, žene ho to dopředu, posouvá hranice. Když tu konkrétní činnost ovládne, začne si ji nějakým způsobem ztěžovat. Například začal chodit po schodech pozadu, nebo se zavřenýma očima. Nebo lezl po žebříku s jednou nebo oběma rukama plnýma kamení...Já jen doufám, že mu to vydrží.
Dominick se narodil jako atlet. Netvrdím to proto, že je to můj syn nebo že chci, aby byl fotbalista. Prostě to tak je. Jeho hrubá motorika je na jeho věk neuvěřitelně vyspělá a výrazně převyšuje své vrstevníky i mnohem starší děti. Dokazuje nám to každý den v parku. Musel jsem představit své ženě a babičce, čeho je schopný. Naučit je poznat tu hranici, kdy je pro něj bezpečno. Nechat ho zdokonalovat s odvahou, jak on potřebuje, je pro ně stále obtížné. Kdyby bylo po jejich, vše by mu zakázali. Bojí se o něj, když běhá po betonových schodech u našeho domu.
Na těch vlastně vyrostl - na těch dvaceti betonových schodech si vypiloval svoji stabilitu a rovnováhu k takové dokonalosti na svůj věk, že mi nad tím chvílemi zůstává rozum stát.
Samozřejmě se to neobešlo bez pádů, boulí a odřenin. Žena se na to nemohla koukat, ale já mu věřil. Pozorně jsem ho sledoval a vím, čeho je schopný a kde má hranice. V roce a dvou měsících sešel celé schody úplně sám, za pár měsíců je chodil pozadu, pak bez koukání, nakonec se zavřenýma očima...
Od prvního okamžiku po narození měl kolem sebe balóny. Spoustu míčů různých velikostí, a ty miluje. Kope do všeho, co je i není kulaté a co má v dosahu.
Mám tady pár přátel, kteří hájí názor, že by si měl vybrat svoji cestu sám. "Co když bude chtít hrát baseball?" říkají mi.
Ale já si myslím, že když se dítěti od narození podsouvá předmět, který u něj chceme prosadit, existuje obrovská šance, že u toho skončí. Dítě z toho nemá rozum a čím dříve začne, tím lépe. Dohánět něco v osmi, deseti letech, když se dítě začíná rozhodovat, co vlastně chce, je podle mě pozdě.
Teď jsou Dominickovi dva roky a dva měsíce a ten náskok si pořád udržuje. Myslím si, že máme výhodu v tom, kde žijeme. Je tady pořád teplo, není dne, kdy bychom nebyli venku v parku na prolízačkách. Běháme, skáčeme, lezeme po všem možném, a hlavně kopeme do balónu...
Pavel Zacha - komentář k dopisu otce z pohledu kamevédy
Domnívám se, že tohle je vynikající text vhodný k provedení analýzy z pohledu filozofie Kamevéda, protože je v něm celá řada nesmírně zajímavých momentů, na kterých je možné představit si několik důležitých momentů důležitých pro pojetí výchovy dítěte v rodině.
Šťastný život s dětmi
Před třemi lety se nám narodil syn Mikuláš. Už v těhotenství jsme věděli, jakým směrem půjdou naše společné životy s dětmi. Chceme jim ukázat širokou cestu, ve které si jednou sami vyšlapají tu úzkou pěšinu. Důležité pro nás je, abychom je naučili a ukázali jim toho co nejvíce, co je v našich silách a možnostech.
Září 2016 s Kamevédou
Drazí přátelé spolku Kamevéda,
letošní září se neslo ve znamení mnoha pro nás zajímavých údálostí, o které bychom se s Vámi chtěli podělit.
Přístup k pohybovému rozvoji dětí v Česku, na Slovensku a ve Finsku
Finsko je momentálně na vzestupu. Vidíme to v oblasti mládežnického hokeje. Země se srovnatelným počtem obyvatel jako Slovensko a polovičním oproti Česku nás brutálně zastiňuje právě v rozvoji sportovního talentu.
Tajemství mentálního rozvoje dítěte
Mozek je jako sval. Když ho trénujete, stává se odolnější, rychlejší, kreativnější, výkonnější. Je to podobné, jako když chodíte do posilovny, nebo běhat. Tělo nabírá kondici a nedělá vám problém vyběhnout do pátého patra bez zadýchání.
Rozvoj dětského mozku
První roky života jsou rozhodující pro rozvoj mozku dítěte a položí neurologické základy pro intelektuální rozvoj v dospívání a dospělosti. Když se dítě narodí, je jako prázdná nádoba, do které se postupem života vlévá voda. Už nikdy během dalšího vývoje dítěte se rodičům nepodaří do té nádoby vlít tolik vody jako právě v období do 3 let.
Vytvořeno v XART.CZ