Češi neumí podpořit geniální děti

obrázek 1Rozsah článku: 3 strany A4

České školství je schopné řešit problémy slabých žáků, ty geniální však podpořit neumí.

Paní Hníková začíná svůj článek velice výstižně upozorněním, že naše republika neoplývá bohatými zdroji surovin, takže naši ekonomiku táhnou hlavně dobré nápady a šikovní kvalitní lidé s invencí.

 

"Lidský kapitál je důležitým zdrojem ekonomického růstu země," říká Jakub Fischer z VŠE, který dlouhodobě pracuje s talentovanými studenty. Upozorňuje, že Česko má v této oblasti velké rezervy. "Chybí systémová podpora práce s talentovanými žáky. Nikdo nepochybuje o tom, že je potřeba pracovat se znevýhodněnými dětmi, ale stejná péče by se měla věnovat nadaným."

To se však neděje. Podle údajů ministerstva školství letos míří v souvislosti s inkluzí na vzdělávání žáků se zdravotním postižením skoro miliarda korun.

Do podpory nadaných ale Česko investuje jen něco přes 80 milionů korun.

"Kdyby měl Jaromír Jágr jen dvě hodiny tělocviku týdně, nikdy by se nestal špičkovým hokejistou. Stejné je to s nadanými studenty."
Stanislav Medřický, předseda Asociace pro mládež, vědu a techniku
(Amavet - pořádá v Česku vědecké soutěže)

A pokračuje tvrzením, že učitel ve třídě musí upravit program své výuky a pomáhat slabým žákům, aby se stali průměrnými. Na nadané mu pak už nezbývá čas. Ale i talentovaní žáci vyžadují speciální přístup. Česko nejen že neumí podpořit nadané žáky, stejně tak pokulhává ucelený systém vyhledávání nadaných dětí.

Mnozí úspěšní studenti se dozvědí o různých soutěžích jen náhodou, ve škole k nim tyto informace často ani nedoputují. Ale suchá zpráva o pořádání soutěže většinou s nikým nepohne. Zásadní je vždy role pedagoga ve škole a jeho schopnost studenta pro bádání nadchnout. Ucelená síť na podporu nadaných funguje v ČR pouze na úrovni krajů. Jenže je otázkou, zda se student vydá na konzultace do krajského města. Ideálním řešením by byly například on-line kurzy pro nadané děti, pomocí kterých by bylo možno oslovit nadané děti kdekoliv.

Také ve sportu jsme často svědky situací, kdy nadaný sportovec působí problémy, rozruch nebo potíže, systém mu neumí nebo nedokáže pomoci. Proto musí nezletilý sportovec svízelnou situaci řešit společně s rodiči, a často i sportovní agenturou, odchodem do zahraničí, kde se setká se vstřícnějším přístupem a snahou podpořit jeho výjimečné stránky a další sportovní rozvoj.

Jak nejčastěji funguje uvažování českých lidí a jak jim překáží úspěch druhých lze doložit na velice aktuálním příkladu posledních dnů. Mohu tím navázat na předchozí článek o Vendule Fialkové, která se z pražského gymnázia PORG díky bezchybné mezinárodní maturitě dostala na Oxford. Jenom připomínám, že svým úspěchem natolik zaujala česká média, že naplnila titulní stránky největších deníků, televizí nebo internetu. I výsledky dalších studentů z tohoto gymnázia v letošní mezinárodní maturitě udělaly Česku skvělou reklamu. Namísto ocenění a podpory této školy, případně inspirace pro ostatní vydat se podobným směrem jako jedna z nejlepších českých škol, vyšel dnes v Hospodářských novinách článek, který naopak upozorňuje na skutečnost, že PORG je soukromý subjekt, kterému od devadesátých let nebyl zvednutý nájem. Což pisatel spatřuje jako chybu, protože tato škola přece vydělává na školném miliony a bylo by jí tedy zřejmě třeba trochu pustit žilou. Přestože funguje perfektně, dosahuje skvělých výsledků a už jen svou existencí zlepšuje kvalitu života nejen v Praze, ale v celé České republice. Třeba jen tím, že nadané děti mají dosažitelnou možnost směřovat sem na studium.

Pokud jsem v minulém článku uváděl, že celé tři čtvrtiny českých studentů chtějí odejít studovat a žít pryč z ČR, a jedním z hlavních důvodů je právě ona zpropadená závistivá česká povaha, tento zmíněný článek je skvělou ilustrací dokládající myšlenkové pochody velké části zdejších lidí. (Zdroj)

Takováto reakce provedená bezprostředně po velkém úspěchu školy, který ukazuje cestu ostatním a může sloužit jako skvělá inspirace pro kvalitní studenty, kteří nepodlehnou výchovným nesmyslům jako je "výchova nevýchovou" a nebo "nuděním se k budoucí aktivitě" a pokusí se v životě něčeho dosáhnout i za cenu nezměrného úsilí, je více než smutná.

Jak mi přímo potvrdil stále ještě současný ředitel Nového PORGU RNDr. Juraj Liška, školné je na české poměry poměrně vysoké. Podle počtu kroužků se pohybuje od 120 do 150 tisíc korun na školní rok. Ale také výdaje školy jsou vysoké. Je třeba platit kvalitní učitele, rodilé mluvčí, zásobovat školu špičkovými studijními pomůckami, počítačovými programy a učebnicemi, často dováženými z Anglie. Škola také investuje průběžně do své infrastruktury, studentské knihovny, tělocvičen, jídelny, venkovních sportovišť a sportovních programů. Podle slov ředitele se nejedná o byznys, ale spíš koníček majitelů, který jim žádné zisky nepřináší.

"Když jsme postavili novou tělocvičnu, bylo jasné, že dva tři roky nebude možné investovat jinam, abychom ekonomicky nezkolabovali."

Z uvedeného je patrné, že zvýšení nájmu by nezpůsobilo nic jiného než zhoršení možností rozvoje školy. Je otázkou, zda snaha za každou cenu dostat do rozpočtu městské části vyšší částku za pronájem této školy je způsobem politiky, na kterou by Pražané, a konkrétně nositelé těchto úvah, měli být pyšní.

V Česku totiž bohužel stále platí, že: Úspěch se neodpouští! Nebo také, že každá snaha a skvělý výkon bude nakonec po zásluze potrestána.

Děti a jejich úspěchy jsou totiž předmětem někdy lépe, jindy hůře ukrývané závisti. Jsem úředník, mám kompetence, ale nemám doma nadané dítě? Tak proč bych podporoval ostatní? To raději ať nemá nikdo nic. Je to smutné, ale je to bohužel častá realita. A změna myšlení českých lidí je i v roce 2016 stále v nedohlednu.

Vše to souvisí s nadpisem článku, že Češi prostě neumí odměnit dobrý výkon, stejně jako neumí podpořit nadané děti. A pokud se nějaká skupinka lidí zabývá problémem, jak rozvíjet a zdokonalovat filozofii a metodiku výchovy, která je přímo zaměřena na modelování talentu už těch nejmenších dětí, nelze se divit, že tato snaha prozatím žádnou oficiální podporu nečerpá.

Podle mého názoru je zcela legitimní požadovat a prosazovat podporu nadaným žákům ve srovnání s žáky podprůměrnými zhruba v poměru jedna ku jedné. Mělo by to logiku z hlediska budoucnosti naší země. Dnes mnohé zkostnatělé systémy působí téměř sebedestrukčním dojmem, školství nebo sport nevyjímaje. Pokud bude nutné, aby se nadaní žáci, sportovci nebo umělci prodírali českým prostředím bez jakékoliv podpory, naráželi přitom na překážky a spalující závist, nemůžeme se potom divit, že je jejich prvotním zájmem odejít pryč a podílet se svou prací a talentem na rozkvětu jiných zemí. Nejsou poutání k vlasti nějakými extra příjemnými vzpomínkami, nemají pocit, že by měli být vděční za podporu poskytnutou v dobách, kdy byli ještě malí, slabí a velice zranitelní. Nemají pocit vůbec žádného dluhu, nemají logicky ani snahu působit jako mecenáši nebo podporovatelé míst, odkud vzešli, protože si s sebou do světa odnesli smíšené, někdy i hořké pocity.

Je možná vhodné přinejmenším se zamyslet nad touto situací a nad vším, co v konečném důsledku produkuje. Protože nejvíc na ni doplácejí právě ti, kteří zde doma zůstávají. A to bez ohledu na fakt, jak dalece k tomuto stavu sami přispěli.

Zdroje:

  • Týdeník EKONOM SPECIÁL, s. 58, ze dne 4.8.2016, Eva Hníková
  • Hospodářské noviny, 17.8.2016, Markéta Hronová, Na první české soukromé škole se nájemné nezvedlo od roku 1990. Libeňský PORG přitom vydělává miliony.

Článek z 16. srpna 2016

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

JUDr. Pavel Zacha
  • autor výchovné filozofie Kamevéda
  • +420 775 178 805
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Články pro Vaši inspiraci

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • 336x280
  • xHockey
Nahoru