Český skautink má obdivuhodnou minulost. Podle britského vzoru jej už v roce 1912 založil Antonín Benjamin Svojsík. Také Tomáš Garrigue Masaryk četl knihu britského zakladatele generála lorda Baden-Powella s názvem Scouting for Boys a považoval jeho myšlenky za skvělý způsob výchovy mládeže v přírodě a tak toho, jak ji vést k odpovědnému životu.
Finance jsou další oblastí, ve které můžeme konstatovat doporučení typické pro Kamevédu, pro budování inteligence a všestranného rozvoje dítěte:
"Děti je třeba přiměřeným způsobem rozvíjet v oblasti finanční a materiální už hluboko v předškolním věku a pak pokračovat v mladším školním věku."
Děti se u nás začínají dostávat k informacím z oblasti finanční gramotnosti někdy až na druhém stupni ZŠ, podle finančních odborníků je to však pro současný svět založený na toku peněz příliš pozdě.
V lednovém magazínu Lidových novin jsem dostal možnost podělit se s veřejností o své zkušenosti při výchově syna Pavla, hokejisty NHL, u kterého jsme s manželkou už od malička rozvíjeli všestranné schopnosti a dovednosti. Snažili jsme se mu vytvořit co nejlepší podmínky pro jeho růst po všech stránkách - od výživy přes pohybovou inteligenci až po psychickou odolnost.
Ve spolupráci s panem redaktorem Petrem Kainem vznikl na toto téma článek Stvoření supermana, který je součástí celkového zamyšlení nad aktuálním stavem českého hokeje v magazínu - Jak vychovat nového Jágra. Pokud se k Vám nedostal a rádi byste si ho přečetli, je pro Vás připraven níže, v odkazu pod obrázkem (soubor PDF).
Naši milí čtenáři, rozhodli jsme se vám pro zajímavost a rodičovskou inspiraci postupně představit několik dětí, kterým se jejich rodiče mimořádně věnují. Díky tomu dosáhly velkého pokroku ve srovnání se standardně vychovávanými vrstevníky. Nejlepší inspirace jsou samozřejmě ty reálné od ostatních rodičů a tak bychom rádi na jejich příkladech poukázali na některé zajímavosti a možnosti raného rozvoje.
Matky a otcové ve dvou nejlidnatějších zemích světa, kam s velikým odstupem náleží Čína (1 368 840 000 obyvatel) a samozřejmě také Indie (1 268 560 000 obyvatel), mnohdy doslova zoufale hledají cokoliv, co by pomohlo jejich dítě odlišit od miliardového davu velice podobných jedinců. Snaží se vytvořit nějakou výhodu, která by mu umožnila lepší uplatnění v životě.
V místech, kde je přelidnění hmatatelné na každém kroku, jsou tyto pocity a snahy rodičů častější a někdy i velice důsledné, doslova na hranici akceptovatelnosti (viz pojetí výchovy čínských ctižádostivých tygřích matek, kterým jsem věnoval kapitolu v knize Jak vychovat šampiona).
Ale zatímco v Číně se rodiče převážně zaměřují na dosažení světlejší barvy pleti nebo barvy očí, v Indii existuje program, který rodičům nabízí vývoj lepšího dítěte.
Začít s rozvojovou výchovou hned od narození není vůbec samoúčelné. Přítomnost otce u porodu jej vtáhne do nejintimnějšího dění kolem dítěte. Většinou tím okamžikem dojde k jakémusi „apgrejdu" otcovské role. V optimálním případě ho prožitá událost ovlivní natolik, že každodenní dění kolem svého potomka už neopustí a začne se na výchově skutečně aktivně podílet.
Dítě je přirozeně biologicky i pocitově propojeno s matkou, otec tuto synergii doplňuje, odvádí velký díl práce a umožňuje tím matce načerpat část fyzických a psychických sil.
„... běžná škola vychovává manufakturní úředníky ... státní vzdělávací systém u nás je špatný ... za to, že jsou děti vystresované, může okolí a obrovský tlak na ně, neustále se zvyšující požadavky ...„ Je to vážně přesně takto? Jsou toto ty pravé a jediné důvody všech problémů?
Nedávno jsem měla možnost si přečíst článek tatínka, který má syna ve třetí třídě. Článek pojmenoval „Jak se mstíme na dětech" (odkaz na celé jeho znění najdete na konci této stránky). Hlavní myšlenka, která se prolínala jeho textem, byla nespokojenost se státní školou, do které syn chodil.
Aktuality
© Copyright 2026 Kamevéda
Vytvořeno v XART.CZ