Strach: dobrý sluha ale zlý pán

Strach a obavy patří k životu. Jsou součástí emocí, se kterými se naše děti postupně po narození seznamují.

Prvně je to strach intuitivní – z odloučení (po porodu), z cizích lidí a všeho z neznámého, z nadpřirozena a smrti. Tyto psychickým vývojem podmíněné strachy dítěte postupně zeslábnou a zmizí. Každé dítě si je tak jako tak musí odžít.

Časem pak přichází na řadu strach racionální, vyvolaný děním v okolí. Je do určité míry potřebný a zdravý, posunuje nás vpředu, učí nás, pomáhá zmoudřet, a paradoxně, pokud ho překonáme, posiluje nás.

Strach však může být také nebezpečný. Když se nahromadí, když přeroste v paniku, když se jeho průběh nezvládne. Dokáže paralyzovat, odstavit od společnosti a normálního života.

K takovým strachům patří také hromadný strach. Je sice vyvolaný objektivními příčinami, ale znásobený davovým působením. Ten pak může být doslova životu nebezpečný, protože dokáže organizmus vyčerpat. Fyzicky i psychicky. A oslabený organizmus je pak lehkou kořistí i pro drobné zdravotní neduhy.

Na nás rodičích je, abychom děti naučili se vypořádat i s tímto druhem emocí. Abychom je naučili rozeznávat realitu a i s tou negativní realitou se popasovat.

Pojďme nadcházející týdny využít jako výzvu. Výzvu ke zvládnutí strachu. A ještě více než kdy jindy dětem vštěpovat, že nejlepší ochranné patření před čímkoliv je odolnost organizmu – fyzická i mentální.