Jak vychovat zdravé dítě v nezdravém světě

zdrave dite_kameveda_uvodniKaždá společnost, která se chce vyvíjet, musí čas od času korigovat zaběhlé postupy, pokud začínají škodit nebo brzdit její vývoj.

Aktuálně jsme svědky nebývalého nárůstu výskytu potravinových alergií, ekzémů, astmatu, nespecifického zánětu střev a dalších autoimunitních onemocnění. Výskyt diabetu prvního typu u dětí mladších 5 let stoupá každoročně o 6,3 %.

 

A takzvaně normální potíže, jako je nadýmání, chronické ušní infekce, poruchy spánku či zácpa, jsou dnes už naprosto běžné.

Společnost je stále vzdělanější a vyspělejší, medicína stále pokročilejší, vymýtili jsme řadu smrtelných chorob... tak jak to, že děti jsou stále nemocnější?

Předchozí desetiletí, vlastně už i staletí, se nesou v duchu stále silného průmyslového rozvoje. Během nich jsme si vypěstovali konzumní vzorce – výroba ve velkém, nákupy ve velkém, konzumace ve velkém. Téměř vše se zpracovávalo technicky, podle vědeckých výpočtů, bez respektu k přirozeným potřebám a přírodním cyklům. Tyto principy se uplatňovaly nejen u fyzické práce, ve výrobě, ale přenesly se také do našeho myšlení, do životních stylů, do vztahů, do výchovy. A s tím přišly ruku v ruce civilizační zdravotní problémy – fyzické i mentální.

V posledních letech se však obrací pozornost zpět k přírodním zdrojům a přírodním postupům. Je to vlastně logické. Lidé dospěli do stavu, který není dlouhodobě udržitelný a proto začali analyzovat, co se děje a proč se to děje.

Jednou z těch lidí je také lékařka, Maya Shetreat-Klein, M.D., která ve své knize Léčba zemí tuto situaci velmi srozumitelně vysvětluje. Máte-li děti nebo je plánujete, mohu tuto knihu vřele doporučit. Pokud se ke knize nedostanete, můžete si v tomto a následujících článcích přečíst hlavní nosné myšlenky a praktické rady, které mohou podstatnou měrou přispět ku zdraví vašich dětí.


Maya Shetreatová-Kleinová, M.D.

Maya je dětská neuroložka s lékařským titulem z Albert Einstein College of Medicine, kde zároveň získala Cenu Edwarda Padowa za mimořádný přínos pro dětské lékařství. Studia absolvovala se zvláštním vyznamenáním za svůj výzkum autismu. Absolvovala dvouletou stáž v programu integrované medicíny u Andrewa Weila, M.D., na University of Arizona, kde působí dodnes. Ve Spojených státech i po celém světě přednáší lékařům i laické veřejnosti o dětském zdraví, autismu, integrované medicíně, výživě, toxinech a o fungování nervového systému.

zdrave dite_kameveda

Jako dětská lékařka se každodenně setkává s nemocemi dětí. Jejich fyzické potíže jsou provázeny psychickými – ADHD, autismus, poruchy učení, úzkost, deprese, epilepsie, bipolární porucha, Tourettův syndrom apod. Do ordinace jí chodí rodiny, které mají za sebou dlouhou marnou snahu o uzdravení prostřednictvím tradičních metod. Dostávaly léky na symptomy svých obtíží a trpěli vedlejšími účinky, na něž užívali další léky. A především jim bylo řečeno, že jejich děti se nikdy neuzdraví. Že budou do konce života chronicky nemocné.

Ona však tuto situaci vidí jinak. Pro své pacienty je jakousi poslední nadějí, jejich situaci totiž nevidí tak bezvýchodně jako většina jiných lékařů.

Ne vždy to tak však u ní tak bylo. Ona sama bývala jedním z těch zoufalých rodičů, kteří marně hledali odpověď na nemocnost svých dětí.

Nejlepší lékař = poučený lékař

I ona byla součástí generace, která vyrůstala v souladu s průmyslovými ideami. I ona postupně přišla na to, že člověk přírodu nedokáže přechytračit. Může se učit poznávat co a jak v ní funguje, nikdy však nevymyslí systém fungování života lépe než ona.

Pokuste se pochopit přírodu. Lépe pak pochopíte i vše ostatní.

Albert Einstein

Toto poznání si paní doktorka mohla ověřit na vlastní zkušenosti, u svého dítěte:

Když byl mému nejmladšímu synovi rok, jako by zničehonic se u něho objevila dušnost. Trvalo to asi týden a následně se obtíže vracely dalších deset měsíců. Vzdor všem lékům, které na něm vyzkoušeli pediatři (antibiotikům, kortikoidům a inhalátorům), se mu dýchalo lépe vždy jen pár dnů. Pak se mu zase vrátila rýma a opět se mu začalo těžko dýchat. Navíc ho začala trápit záhadná svědivá vyrážka. A k tomu se zastavil jeho mentální vývoj. První slova řekl už v osmi měsících, ale když ho začaly trápit dechové obtíže, přestal si osvojovat nové výrazy. Také často padal a záhy už ani nejevil snahu se sám zvednout. Do obličeje nebo do hlavy se udeřil tolikrát, že jsme to přestali počítat. A nejhorší na tom bylo, že mu neuměl pomoci žádný lékař. Říkala jsem si:

Jestliže lékaři nedokážou dát odpovědi ani mně, lékařce, tak komu už?

Během těch deseti měsíců jsem začala sama bádat. Kladla jsem otázky, které patrně nekladl nikdo jiný: Jak to, že můj syn tak onemocněl. Již z dřívějška jsme věděli, že ho nadýmá kravské mléko, a tak pil sójové. Mohla by mu i tentokrát pomoci změna jídelníčku? Naši lékaři nás od tohoto směru uvažování zrazovali a já jsem si uvědomila, že jsem na tento boj sama. Když se mi podařilo najít alergologa, jenž byl ochoten synovi udělat testy a navrhoval možnost, že jeho obtíže souvisejí se stravou, zjistili jsme, že syn má silnou alergii na sóju.

Zhruba týden poté, co jsme mu z jídelníčku zcela vyloučili sóju, rýma, kašel a dušnost odezněly. A jeho řeč se po měsících stagnace začala opět rozvíjet. Vím, že se tomu těžko věří. Sama jsem to dlouho zpracovávala. Z nemocného těla onemocněl i mozek. A když se tělo uzdravilo, dal se do pořádku i mozek.

Trápil mě pocit viny. V přesvědčení, že dávám synovi k jídlu to nejvhodnější, jsem mu ubližovala. Nejtěžší na tom všem ale nebylo to, že nikdo nevěřil, že je nemocný z jídla, ale to, že nikdo zjevně nevěřil, že je vůbec nemocný! Bylo to "jen nějaké astma" a "opožděný vývoj". Ale copak to je normální?

Chronická onemocnění dětí se jaksi nepozorovaně stala novým standardem. Namísto stonání s jasným počátkem, předvídatelným průběhem a následným zotavením se dnes mnohým dětem zničehonic přitíží, pak se jim udělá lépe a následně se jejich stav zase zhorší. A onemocnění se pomalu rozvíjí. Tyto děti – možná jsou to i vaše děti – mají v šesti týdnech bolesti bříška, v šesti měsících ekzém, v roce chronickou ušní infekci, ve třech letech záněty dutin nebo angíny a v šesti letech si vyslechnou diagnózu ADD. Mnohé děti užívají tolik různých léků, že by se směle mohly rovnat s důchodci: užívají kortikoidy na ekzém, H2 blokátory na pálení žáhy, antihistamika na alergie, analgetika proti bolestem hlavy, projímadla na zácpy, psychostimulacia na ADHD, antidepresiva na deprese, anxiolyka proti úzkostem...a někdy to všechno najednou! A stále více dětí užívá inzulin na diabetes I. typu, nebo metformin na diabetes typu II, hormony štítné žlázy na hypotyreózu, antiepileptika na epilepsii, antipsychotika na agresivní chování nebo stavy úzkosti a kortikoidy či jiná imunomodulacia na onemocnění, která jsou dnes u dětí pozoruhodně častá.

Současně žijeme ve světě dezinfekce, antibiotik a kortikoidů, pesticidů, umělých hnojiv a geneticky modifikovaných potravin. Tyto pokroky měly vyřešit civilizační neduhy. Nepochybně zachránily mnoho životů. Ale naše děti jsou stále nemocnější.

Vždy se nám tvrdilo, že hlína je fuj, bakterie jsou fuj, brouci jsou fuj, plevel je fuj.

zdrava priroda_zdrave_dite

A my jsme proti vše těmto "fuj" svědomitě bojovali. Ničili jsme bakterie, nechávali jsme děti očkovat proti nakažlivým nemocem, antibiotiky a Paralenem jsme léčili infekce a zamořovali jsme si domácnosti a zahrady, abychom měli dokonalý trávník a bohatou úrodu. Všechno jsme dělali "dobře". Ale naše děti se trápí. Uniklo nám snad něco?

Uvažte: aktuální výzkumy ukazují, že děti z domácností, kde se dezinfikuje, trpí infekcemi častěji. A navíc je u nich o 20 % vyšší riziko, že je skolí chřipka. Dezinfekční přípravky na ruce obsahují triclosan, který nepříznivě ovlivňuje funkci endokrinních žláz a zvyšuje riziko vzniku astmatu, alergií, ekzémů a dokonce i rakoviny. Výzkumy navíc dokládají, že staré dobré obyčejné mýdlo poslouží rukám stejně dobře jako dezinfekční gel. A jedna studie za druhou ukazuje, že opakovaná léčba antibiotiky má – zejména u dětí – škodlivý dopad na budoucí zdraví. Může se podílet například na rozvoji obezity, alergií či autoimunitních onemocnění.

Pomalu začínám chápat, že okamžitý zisk je zjevně draze vykoupen a z dlouhodobého hlediska není optimálním řešením komplexních problémů.

Jak řekl velký ochránce přírody John Muir:
"Zataháte-li v přírodě za jednu nitku, záhy zjistíte, že je propojena se vším ostatním."

Technologický a průmyslový pokrok s sebou přinesl nepředvídatelné důsledky, jež nebývale negativně ovlivnily zdraví a vývoj našich dětí. A nám nějak uniklo, že to nejdůležitější, co naše děti potřebují, aby byly zdravé a spokojené, pochází z přírody. Naše tělo se po celá tisíciletí vyvíjelo v souladu s přírodou, na buněčné úrovni nalezneme všechny její prvky. A pro dětský organismus je naprosto nezbytné, aby dostával potravu bohatou na živiny, plnou slunce, čerstvého vzduchu a čisté vody, vitaminů, minerálů, fytochemických látek a zdraví prospěšných mikroorganismů. A to vše pochází z půdy.

Jistě znáte rčení "Jste to, co jíte". Já bych je poupravila na "Jste to, co jí vaše strava". Jíme rostliny a živočichy. Živočichové žerou rostliny. A co "jedí" rostliny? Slunce, vodu, vzduch... a hlínu. Ano hlínu. Tu hlínu, kvůli které tak vyvádíme, když se v ní děti vyválí.

Jsme-li to, co "jí" naše strava, pak jsme zdraví pouze tak, jak je zdravá země, z níž naše strava vychází.

Potraviny jsou přímým ukazatelem kvality půdy: mnohé živiny v potravě pocházejí z hornin, zvířecího trusu, bakterií, brouků, červů a hub, jež v harmonické spolupráci živí a spoluvytvářejí naši půdu. Ve stejném přímém, dynamickém vztahu, v jakém jsme s potravou, jsme tedy i se zemí a přírodou. A nebudeme-li o půdu a přírodu pečovat, naše potraviny bohužel nebudou obsahovat vše potřebné ke zdravému životu.

Ukazuje se, že všechno to špinavé "fuj", co se snažíme likvidovat, abychom byli zdraví, je pro pevné zdraví naopak nezbytné.

Výzkumy potvrzují, že bakterie, houby, paraziti, hmyz, plevel... a výživná půda plná těchto prvků mají nesmírně významný, ba přímo klíčový vliv na kvalitu potravin, a tudíž i na naše zdraví, na zdraví našich dětí. Někteří odborníci už to pochopili a namísto vývoje nových antibiotik začínají léčit chronické nemoci pomocí bakterií, parazitů, zeminy, ba dokonce pomocí exkrementů!

Člověk nemusí být žádný odborník aby věděl, že pár hodin venku, na čerstvém vzduchu, dokáže s dítětem hotové zázraky. Děti, které chodí do parků nebo si hrají v přírodě, udrží déle pozornost a vykazují lepší výsledky ve výkonnostních testech. A jsou klidnější a spokojenější než jejich vrstevníci, kteří tráví volný čas jinak. Pobyt v lese prokazatelně zlepšuje fungování dětského imunitního systému. Půda a příroda jsou s dítětem v přímém kontaktu prostřednictvím stravy a hry.

A co z toho všeho vyplynulo pro mého syna?

Abychom napravili škody napáchané antibiotiky a kortikoidy, jejichž vlivem se střeva a imunitní systém dočista vymkly jakékoliv kontrole, začal jíst čerstvé ovoce a zeleninu z naší zahrady, které jsem mu vždy jen opláchla "z nejhoršího". Naučila jsem ho jíst kvašené potraviny (nakládané okurky – pickles, jogurty, kefír nebo kysané zelí), aby se mu ve střevech opět zabydlely přátelské bakterie. Vařila jsem mu silné vývary z kostí s houbami šiitake a maitake a s kozincovým kořenem a zázvorem, aby mu zase začala fungovat střeva a imunitní systém a aby tělo dokázalo vstřebávat živiny. Zařadila jsem mu do jídělníčku koření, jež podporuje obranyschopnost, například kurkumu nebo černuchu (černý kmín). Přidala jsem také potraviny na podporu fungování mozku – brokolici nebo růžičkovou kapustu, pěstované u nás na zahradě, vaječné žloutky od našich slepic, sardinky a ančovičky, bohaté na omega-3 mastné kyseliny, a čas od času také kvalitní tmavou čokoládu. Většinu volného času trávil venku, v parcích a lesích, nespoutaným zkoumáním živé přírody.

zdrava puda_zdrave_dite

A brzy se začal uzdravovat a hbitě doháněl všechno, co zameškal. Začal používat nová slova, byl mnohem jistější v chůzi a především byl mnohem spokojenější. A mně jeho proměna ukázala, jak mocné je spojení mezi výživnou stravou a tělesným i duševním zdravím dítěte.

V biblickém příběhu o stvoření je Adam, první člověk, uhněten z hlíny. Možná je to metafora, ale věda nám vypráví v podstatě stejný příběh, jen jinými slovy: Jsme takoví, jaká je hlína, z níž pochází naše potrava a v níž si hrají naše děti.

 

Komentář Kamevédy

Historie se opakuje

Život nás všech probíhá v cyklech. U většiny mají tyto cykly podobný průběh, provází je podobné situace, podobná poznání. Např. dětství je spojeno s bezstarostností, s naivitou, s hravostí. Dospívání s hledáním svého místa ve společnosti, zařazováním se do jejího chodu a v souladu s jejími pravidly. Dospělost a rodičovství je zase obvykle provázeno uvědoměním si hodnot, nastavováním vlastních hodnot/priorit a mnoha hlubokými poznáními. Bývá to nejčastěji období rodičovství, kdy lidé dospějí k jakési přirozenosti, k jakémusi nadhledu nad společenskými pravidly a zaběhlostí společenského vývoje. Paní doktorka Maya ve svých poznáních není výjimkou. Mnozí před ní si již prošli obdobnými „aha" momenty a mnohé to teprve čeká. Někteří si tyto momenty prožijí v tichosti, jiní ve sdílení s ostatními, ať už dobrovolně nebo jako součást své práce či jiné činnosti.

Příkladem toho je také známý spor dvou vědců, který se týká právě zdraví a imunity. Claude Bernard, lékař a jeden z nejvýznamnějších francouzských vědců, se spolu s Louisem Pasteurem, otcem pasterizace a moderní teorie o bakteriích, přeli o to, co hraje důležitější roli v rozvoji nemoci – zda choroboplodný zárodek nebo jeho hostitel. Pasteur na základě svého vědeckého bádání spojoval nemoc člověka s přítomností a působením určitých mikroorganismů a zastával názor, že čím menšímu množství bakterií je člověk vystaven, tím lépe. Bernard naproti tomu tvrdil, že mnohem významnější roli hraje vnitřní prostředí člověka. Uváděl, že nejčastější mikrobiální nemoci jsou způsobovány mikroorganismy, které jsou běžně přítomny v lidském těle. Tito mikrobi za normálních okolností pomáhají s rozmanitými buněčnými a metabolickými procesy, ale je-li narušena vnitřní rovnováha organismu, titíž mikrobi mohou způsobit nemoc. Podle Bernarda tedy bylo pro vznik nemoci klíčové zdraví jedince, a nikoliv činnost mikroorganismů. V závěru svého života Pasteur připustil, že Bernard měl pravdu.

Samozřejmě, ani Bernardovu teorii nelze považovat za dogmatickou, na některé případy může být krátká. Např. pokud je sebezdravější člověk vystaven příliš velké dávce mikroorganismů zvenčí (třeba silně kontaminovaným/pokaženým jídlem plným choroboplodných zárodků a toxinů), jeho imunitní systém si s ní prostě už neporadí.

Provázanost faktorů zdraví

Z hlediska Kamevédy bychom však chtěli poukázat ještě na něco - a tím komplexní pohled na zdraví. Půda a z ní pocházející strava je rozhodně veledůležitým pilířem zdraví a zlepšení její kvality povede ke zkvalitnění našich životních podmínek. Avšak není jediným pilířem a zdravotní problémy se nevyřeší pouze jejím „uzdravením".

Velká část dětí žije a stravuje se podobně, jako to popisuje paní doktorka před tím, než začala řešit zdravotní potíže svého nejmladšího syna. Ne všechny tyto děti však trpí alergiemi a jinými civilizačními nemocemi. Čím je to dané?

Půda patří k základním pilířům životního prostředí, jednoho z fyzických (či chcete-li hmotných) faktorů zdravého života. Její působení je propojeno dalšími, i s těmi nefyzickými faktory – např. vztahy, rodinné zázemí, mentalita a seberealizace. Pokud by byl částečně narušený jen jeden faktor, je pravděpodobné, že se s tím organismus ještě dokáže vypořádat. Pokud jich však bude narušených více, dostane se organismus pod takový tlak, že to neunese. A protože neumí mluvit, dá nám to najevo zdravotními problémy.

propad zdravi_pretizeni_organizmu

Obrazně by se dalo vyjádřit na příkladu člověka, který nese krabice. Když si vezme jednu velkou nebo několik menších, unese je bez potíží. Pokud si však naloží mnoho těžkých krabic, začne se pod nimi prolamovat. Organizmus se přetíží a krabice začnou padat. Zrovna jako to zdraví.

Další faktor, který zajisté hraje roli v tom, zda dítě (ne)propadne alergiím a jiným zdravotním problémům, je jeho úroveň odolnosti – síla organizmu, svalová i mentální, otužilost, dobré sebevědomí. I zde se pokusme o obraznost: dítě, které pravidelně cvičí a posiluje, si jistě lépe poradí i s větším množstvím krabic než dítě, které sedí celý den nečinně doma.

Být v každý moment přítomným a gramotným rodičem se tedy vyplatí. Pomůže nám to vychovat zdravé děti v nezdravém světě.

Zdroje:

Maya Shetreatová-Kleinová, M.D., 2016, Léčba zemí. Průvodce výchovou zdravých dětí v nezdravém světě, ISBN978-80-7252-633-8
https://www.countrylife.cz/vybydlena-puda 

Článek z 7. dubna 2021

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

JUDr. Pavel Zacha
  • autor výchovné filozofie Kamevéda
  • +420 775 178 805
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

Články pro Vaši inspiraci

Reflex a postřeh

Reflex a postřeh

Často jsou to setiny vteřin a milimetry, které dělí sportovce od správného došlápnutí, přesné nahrávky nebo trefy.  Své by o tom mohli povídat i sportovní…

Již existuje první film o Kamevédě

Již existuje první film o Kamevédě

Trvalo to dlouho. Vše začalo zhruba před pěti roky, kdy jsem zaznamenal první zájem filmařů o historii Kamevédy. Příneslo to světlé i tmavší okamžiky, i několik…

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • xHockey
  • 336x280
Nahoru