Limity dětí při tréninku: víte, na co si dát pozor?

sport deti_vychova_limityDěti jsou velmi ohebné, přizpůsobivé, mají vždy spoustu energie, prakticky netrpí neduhy jako je jarní únava či syndrom vyhoření a rychle regenerují. Přesto jsou díky nepřetržitému období fyzického a psychického vývoje zranitelné a mají své limity.

 

Ať už chceme své děti (či trenéři své svěřence) podpořit na jejich cestě ke sportovní kariéře nebo jim pouze dopřát radost z pohybu a zdravý tělesný rozvoj, měli bychom věnovat pozornost např. také těmto tématům:

  • hraniční nároky při trénincích
  • projevy přetrénovanosti
  • zásady budování vytrvalosti

Stanovit správně hraniční nároky při trénování je velmi důležité pro udržení zdraví a nenarušení vývoje dětí. Není však vždy zcela jednoduché objektivně posoudit, zda již naše dítě opravdu po čtvrt hodince „nemůže" nebo se mu jen přestalo chtít při myšlence na pohádku či hru na tabletu.

Limity v trénování předškolních dětí

Zejména u malých předškolních dětí platí, že se mají během pohybových aktivit bavit. U těchto dětí zřejmě ještě nelze mluvit o plnohodnotných trénincích ve všech ohledech, je však běžné, že již děti od čtyř či pěti let navštěvují sportovní kroužky – fotbalové či hokejové tréninky, atletiku, gymnastiku, tenis apod.

Pokud dítě během tréninku projevuje radost, je vše v pořádku – a to někdy dokonce i v případech, že rodiče již mají pocit, že jejich ratolest musí každou chvíli vyčerpáním padnout.

U předškolních dětí by měla být hlavním ukazatelem limitu během tréninkových aktivit únava. Ačkoliv může únava vzniknout na základě různých podnětů ...

  • fyzická a mentální
  • lokální a globální (podle počtu zapojených svalových skupin),
  • akutní a chronická (způsobená dlouhodobým nerespektování signálů únavových stavů)
  • periferní (svalový aparát) a centrální (motoneurony)
  • subjektivní a objektivní

... měli bychom bez rozdílů respektovat všechny typy únavy. Nejen z hlediska fyzické zátěže ale i s ohledem na motivaci, abychom dítěti sport přílišným tlakem nezprotivili.

Limity v trénování starších dětí

Starší děti již bývají na tréninky namotivované a zvyklé více poslouchat pokyny trenérů. Ne vždy tak přirozeně odhadnou své vlastní hranice stejně, jako malé děti.

sport deti_vychova_limity_32Při stanovování limitů u nich lze využít hodnot tepové frekvence (TF) a maximální tepové frekvence (MTF) – samozřejmě s ohledem na druh sportovního výkonu (jiné hodnoty budou při běhu na dlouhou trať a jiné při běhu na 100 m). Obecně se úroveň MTF určuje vzorcem 208 – (0,7 x věk) a u dětí by během převážné části tréninku neměla TF přesahovat 80% MTF.

Např.: 10 letý hokejista má MTF 201/min. Běžná úroveň tréninku by se tedy měla pohybovat do TF 160/min.

Děti a mládež (do 15 let) by také neměly být vystavovány anaerobním tréninkům krátkodobé vytrvalosti, protože k ní nelze mladý organismus přizpůsobit – čerpání energie z glykolytického metabolismu je asi o 50 % nižší než u dospělého jedince. Ve svalech se při ní může hromadit mnoho laktátu (kyseliny mléčné) a organismus dětí má problémy s jeho odbouráváním – v důsledku toho mohou vzniknout svalová zranění (mikrotraumata), vazivové problémy (utržené křížové vazy v koleni) apod.

Mezi další rizika přílišného zatížení dítěte anaerobním tréninkem patří tato:

  • předávkování anaerobního tréninku vede k poruchám srdečního rytmu (nepravidelný puls, extrasystoly) a k pomalému návratu krevního tlaku k výchozím hodnotám
  • vzhledem k potřebě energie na stavbu nových tělesných tkání během růstu musí být příjem energetických látek větší než příjem. Rostoucí organismus proto nelze zatěžovat nadměrným výdejem energie
  • z psychologického hlediska jsou intervalové metody tréninku značně náročné, neboť vyžadují opakované velmi silné volní úsilí, nasazované ještě v podmínkách nedokončeného zotavení, což může mít negativní vliv na dětskou psychiku a nervový systém
  • vytrvalostní cvičení, která kladou nároky i na sílu nebo rychlost by se měla vyloučit – mají velký energetický výdej

Jako vhodné se jeví střednědobé a zejména dlouhodobé vytrvalostní tréninky se střídáním intenzit.

V neposlední řadě je i zde, u starších dětí, potřeba brát ohled nejen na fyzickou stránku tréninku, ale také na psychickou. Děti se chtějí těšit na kamarády z tréninku, na zábavu, možné „popichování", atmosféru pohody i přiměřené náročnosti, při níž budou zvládat tréninkové zatížení.

Projevy přetrénovanosti

Při zodpovědném hlídání optimálního zatížení dítěte by během tréninku nemělo dojít k přetížení organizmu. Stane-li se tak z nějakého důvodu, je potřebné ihned zareagovat.

Krátkodobé přetrénování, tedy přetížení, bývá součástí kondičních tréninků. Způsobuje bolesti hlavy, tlak v oblasti srdce, závratě a celkovou slabost. Jedná se však převážně o dočasný stav, k jehož napravení stačí o něco delší regenerace než po obvyklém tréninku.

Za to dlouhodobé a opakované překračování adaptační kapacity organizmu může způsobit trvalejší pokles výkonnosti či dokonce ztrátu sportovní formy. Návrat k její původní úrovni je pak otázkou několik měsíců ale i let. Pro dítě to tak může znamenat ukončení sportovní kariéry.

Příklady tréninků pro optimální rozvoj vytrvalosti

Pro inspiraci k optimálním tréninkům můžete sáhnout k následujícím příkladům. U menších dětí volíme poloviční časy a tratě, pokud se při aktivitě zadýchávají, je potřebné hned zastavit.

  • fartlekova metoda – střídání intenzity. Výběh do terénu je delší než 30 minut, rychlost se upravuje dle pocitu běžce a obtížnosti terénu.
  • střídavý běh - nepřerušovaný po dobu delší než 30 minut, intenzitu běhu neměníme podle vlastních pocitů, ale podle předem připraveného harmonogramu.
  • výběh se střídáním úseku 400-1000 m, běhaných nižší a vyšší rychlostí.
  • tempový běh - nepřerušováný běh pod dobu delší než 30 minut, předem stanovenou intenzitou běhu udržujeme po celou dobu
  • metody opakovaného tréninku - start se řídí tepovou frekvencí
  • metody intervalového tréninku - start s přesně stanoveným začátkem
  • běh na trati 1000-1500 m s určeným limitem, 3-4x opakovat, odpočinek stejnou až dvojnásobnou dobu
  • metody pyramidového tréninku (300-400-500-400-300 m)
  • vytrvalostní trojboj - běh na stanovených tratích 1000+1200+1500 m s konečným pořadím podle součtu dílčích umístění v jednotlivých bězích
  • jízda na kole
  • jízda na kolečkových bruslích
  • běh na lyžích
  • plavání
  • hromadný výběh do terénu - volný běh skupiny běžců se stálým vysíláním posledních běžců do čela skupiny
  • indiánský běh - střídání běhu a chůze podle únavy běžců
  • cooperův běh - 12-ti minutový běh na maximum, při kterém můžeme vyhodnotit výkonnost podle uběhnuté vzdálenosti
  • fotbal nebo i jiná sportovní hra s minimální dobou trvání 30 minut

Limity dětí podle OSN - Práva dětí ve sportu (konvence)

Přes širokou osvětu se stále vyskytují případy, kdy je hnacím motorem trénování dětí silná orientace na výsledek a přehnaná ambice dospělé osoby dosáhnout vysokého cíle. Na limity dětí se zde nebere ohled. Přesně na tyto případy se snaží poukazovat OSN, která se ve svých dokumentech k limitům sportování dětí vyjadřuje takto:

Intenzivní trénink: riziko fyzického a psychického zneužití
Není pochyb o tom, že při správném praktikování je sport činností hodnou doporučení pro fyzický i mentální vývoj dítěte. Sport je zdravou činností pro volný čas, ale přílišný zájem veřejnosti v mnoha sportovních aktivitách až příliš často narušuje tuto skutečnost. Je zřejmé, že v mnoha populárních sportech jako je gymnastika, tenis, krasobruslení a skoky do vody jsou děti nuceny do intenzivních tréninkových programů ve velmi mladém věku, obvykle mezi čtvrtým a šestým rokem věku. Je tří či čtyřhodinový trénink denně zdravý pro tak mladého sportovce? Mnozí trenéři vnímají dětského sportovce stejně jako se dívají na dospělé. Děti však nejsou miniaturou dospělého, jsou v podstatě v nepřetržitém fyzickém i psychickém vývoji a proto jsou často zranitelné. Každý intenzivní tréninkový program, ať ve sportu, umění, výchově či jiné činnosti by měl respektovat biologický čas dítěte.

Limity dětského těla
"Největší oběť jakou jsem udělala pro gymnastiku, se týká mého těla" řekla Kim Zmeskalová ze Spojených Států po Olympijských hrách v Barceloně v roce l992.
Gymnastka Spojených Států Shannon Millerová - když jí bylo l5 let - prohlásila "Nemáme žádné potěšení v tréninku. Jediným potěšením jsou výsledky, medaile".
Gymnastika, společně s krasobruslením, je asi nejproblematičtějším sportem od doby, kdy věk účastnic tak drasticky klesl. V roce 1965 byl průměrný věk nejlepších tří gymnastek v Evropě 25 let, v roce 1969 20 let a l8 v roce 1973. Při hrách v Montrealu v roce1976 získala zlatou medaili Rumunka Nadia Comaneciová (150cm, 39 kg) ve věku l4 let. Pro Olympijské hry v Atlantě l996 byl minimální věk pro účast na hrách zvýšen z 15 na 16 let, ale toto ustanovení dovolovalo účast i 15letým, pokud v roce her dosáhly 16 let. Pro mistrovství světa v krasobruslení je minimální věk l5 let, ale pro národní mistrovství povolena účast i mladším sportovcům.
Tara Lipinská z USA vyhrála národní mistrovství ve věku 12 let a stala se olympijskou vítězkou při zimních hrách v Naganu v r. l998 ve věku 15 let. Avšak aby sportovec dospěl do úrovně, kdy by se mohl kvalifikovat na olympijské hry, musí začít trénovat už jako dítě brzy potom, co se naučilo chodit. "Když mě byl l rok, můj otec mě pověsil za nohy na žerď upevněnou na dveřích" vysvětlila Dominique Monceanu, olympijská šampiónka v gymnastice z Atlanty.

Psychologická zneužití sportovců
Intenzivní trénink v raném věku může být i psychologicky škodlivý. Mladí šampióni - kromě toho, že mají svoji vlastní vůli hrát a vítězit - jsou často nuceni uspokojit ambice a tužby po finančních odměnách, ať již svých rodičů, či trenérů, sponzorů nebo federací. Tlak přichází i od médií a politických činitelů. Konec konců může tento tlak přicházet i ze školského systému pro ty sportovce, kteří včas neskončí. Ve vysoce profesionálních a sledovaných individuálních sportech, jako jsou gymnastika, krasobruslení a tenis, je tlak na vítězství nesmírný a často nad síly dítěte. Výsledkem je to, že vítězství nepřináší nutně to, co by mělo: štěstí a sebe-ocenění.
Tiffany Chinová, po očekávaném vítězství na mistrovství Spojených Států v roce1985 na dotaz, jak by se cítila, kdyby nevyhrála, odpověděla: "Zničená. Nevím. Asi bych umřela," a dodala: "vítězství pro mne neznamenalo štěstí, ale úlevu. Což bylo zklamáním".

Děti, které intenzivně trénují, mohou být zneužívány také verbálně a mentálně svými trenéry. Irina Vinerová, ruská trenérka gymnastiky, vysvětluje svůj vztah k mladé dívce jako: pána a otroka do l4 let věku, potom jako generála a vojáka do l6 let a teprve potom jako partnerský. Intenzivně trénující děti často tráví více času se svými trenéry, než se svými rodiči. V této situaci jsou posilovány emocionální vazby k trenérům, což se může stát škodlivým. Zkušenosti ukazují, že někteří trenéři, anonymní i známí, často inzultují a provokují hněv svých svěřenců, který je podle jejich názoru mocným "motivačním" impulsem pro sportovce.
"Touha mého trenéra zvítězit se mi zdá silnější než ta moje" napsala Danielle Herbstová, vrcholová gymnastka Spojených Států, ve své písemné práci na střední škole. "V časech tlaku, což bylo téměř neustále, mě trenér nadával a házel na mně různé předměty. Stále mě přesvědčoval, že jsem tlustý imbecil, naprostý idiot k ničemu, bez ceny."

Během komplexního rozvoje se dítě na hranice limitů nedostane

Pavel Zacha:

Rád bych připojil k tématu pár řádků ohledně důležitosti limitů a omezení v trénování dětí.

Rodiče i trenéři zpočátku přistupují k záměru vést děti ke sportu v dobré víře. Chtějí tak činit těmi nejlepšími prostředky a metodami, chtějí pracovat, jak nejlépe umějí pro dobro svých i cizích dětí, chtějí je rychle něčemu naučit. Někdy se ale postupem času, vlivem prostředí, okoukáním negativních postupů kolegů a jakýmsi postupným opotřebováním dostanou do pozice, ve které už některé jejich metody a postupy nelze obhájit. A protože k této změně došlo postupně a jaksi nepozorovaně, sami ji nepostřehli a ani si ji mnohdy neuvědomují.

Stupeň náročnosti, ochota velice pozorně a pečlivě komunikovat s dítětem v průběhu tréninkového procesu, schopnost naslouchat a vyhodnocovat sdělení a pocity, které nám dítě sděluje, to vše musí rodiče i trenéři každý den podrobovat pečlivé analýze ve snaze odhalit prvky, které je třeba v další praxi korigovat a ze kterých je třeba se poučit. V momentě, kdy takovou sebereflexi přestane pedagog nebo rodič provádět, je na nejlepší cestě škodit mladému sportovci.

Trenéři, kteří pracují s početným týmem dětí zvlášť v kolektivních sportech, mají často problém s individuálním přístupem, někdy tomu přímo povaha tréninku brání. Z toho důvodu vždy doporučuji rodičům, a sám jsem to tak důsledně prováděl 16 roků každý den, aby své děti pozorně sledovali během všech prováděných aktivit a s detailní znalostí jejich pocitů a celkového potenciálu stanovovali další postup a skladbu následujícího programu s tím, že dítě je jim v tomto procesu plnohodnotným partnerem. Tato precizní znalost a schopnost s dítětem účelně komunikovat o jeho pocitech představuje základní rozdíl mezi dobrým a špatným rodičem, mezi dobrým a špatným trenérem.

V úvodu zazněly některé odborné názvy řadící tréninky do různých kategorií, které někdy rodiče matou. Chtěl bych zdůraznit, že nad všemi těmito rádoby odbornými metodami a postupy ční jeden správný princip, který bych chtěl vyzvednout jako vůdčí. Je jím vynikající adaptace dítěte na komplexní rozvoj od útlého věku, kompetence rodiče a udržování stavu, kdy dítěti září oči, usmívá se a provádí činnost s radostí, nadšením a velkým zaujetím. Pokud se tak děje, můžeme si být jistí, že pro ně skutečně činíme to nejlepší v jeho zájmu a že se na hranice jeho fyzických a psychických možností nedostaneme. A pokud tam ta radost a těšení se na trénink nebo zápas není, potom je někde chyba, kterou musíme odstranit, případně bude v zájmu dítěte určité činnosti dočasně nebo i trvale zanechat.

Článek z 19. března 2017

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

JUDr. Pavel Zacha
  • autor výchovné filozofie Kamevéda
  • +420 775 178 805
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Jana Pokorná

Redaktorka webu Kamevéda

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

Články pro Vaši inspiraci

Sport i studium na vysoké úrovni: jde to?

Sport i studium na vysoké úrovni: jde to?

Mnoho rodičů mladých sportovců se zabývá myšlenkou, jakou cestou se vydá jejich potomek, pokud se jednou bude muset rozhodovat o své budoucnosti. Od mala své dítě…

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • ProHockey
  • 336x280
Nahoru