• Kamevéda
  • Rozvoj
  • Při rozvoji dítěte musí rodiče vynaložit obrovskou porci energie a soustředění

Při rozvoji dítěte musí rodiče vynaložit obrovskou porci energie a soustředění

energie rodiceVelké věci se rodí díky zvládnutí detailů. Na téma intenzivní práce rodiče při rozvoji dítěte jsem se už zmínil ve II. dílu Kamevédy, ale tím rozhodně nelze tuto věc považovat za vyřešenou, protože je zřejmě nesmírně důležitá pro výsledný efekt výchovy v rodině.

 

Naprosto nedostatečnou práci rodičů při budování dovedností, při učení i při tréninku, vidíme kolem sebe každý den. A vážných chyb se dopouštějí i ti, kteří se domnívají, že ve srovnání s okolím dělají pro své děti maximum.

Celé téma mohu nejvýstižněji uvést následujícím příběhem.

Aktivní účast rodiče nutná

Byla sobota 19. května 2018. Chtěli jsme ještě se synem stihnout udělat co nejvíc tréninkové práce před plánovanou velkou rodinnou oslavou. Další ročník NHL sice začíná až za čtyři měsíce, ale pracovat na tom, aby příští sezóna proběhla co nejlíp, je třeba velice brzy. Zamířili jsme na městský sportovní areál především s cílem zahrát si tenis, ale protože zrovna probíhal zápas místních tenisových družstev a kurty byly do jednoho obsazeny, rozhodli jsme se pro jiné sporty. Vždy jsme s sebou brali pro tyto případy co nejvíc vybavení, abychom byli schopni reagovat na podobné změny situace.

Začali jsme ve dvou pinkat s volejbalovým míčem. No, pinkat? Pokud hrajete tak, že stojíte proti sobě v takzvaném volejbalovém střehu a každý třetí míč musí být smeč ve výskoku do bagru spoluhráče, a pokud se snažíte vložit do této činnosti maximální intenzitu i kvalitu, jedná se o výborný a současně i fyzicky náročný trénink. Možná si řeknete, že hrát volejbal nemá hokejista zapotřebí, ale já jsem se naopak snažil vkládat do sportovní přípravy mladých sportovců vždy co nejvíc jiných sportů, hlavně těch míčových, aby byl jejich pohybový fond co nejširší a rozvoj komplexní. To platí pro dětství, pro mládí, a vlastně i pro dospělý věk. Bylo období, zvlášť kolem puberty, kdy se syn tomu pojetí tréninku trochu bránil. Ale dnes, kdy už je dospělý rozumný chlap a o věcech přemýšlí, podobné tréninky sám navrhuje. Jsou mu vlastně doporučovány i od trenérů kondice z New Jersey.

Asi po 25 minutách jsem poprvé pocítil známky únavy a úbytku energie, ale snažil jsem se vkládat o to víc snahy do hry. Vzpomněl jsem si, že tento pocit jsem prožil v minulosti snad tisíckrát. Přicházejí první signály únavy a hlavou vám hned bleskne myšlenka -skončit! A potom musí následovat příkaz vnitřní vůle, že končit se bude až v momentě, kdy si to vynutí stav dítěte a nikoliv moje nepříjemné pocity.

Nesmím být ten, kdo předčasně ukončí trénink!

A uvědomil jsem si, že vítězit v tomto souboji s vlastní leností či nedostatečností je pro efektivitu výchovy naprosto zásadní. Proto považuji za velice vhodné v tomto ohledu náležitě vzdělávat i ostatní rodiče.

Za plotem antukových sportovišť přes silnici byl na házenkářském hřišti s umělým povrchem mladší otec s asi desetiletým synkem. Mrkli jsme na sebe a usmáli se. Chlapec měl na nohách kolečkové brusle, kolem rozházené puky a zjevně pracoval na svých hokejových dovednostech podobně jako můj syn na stejném místě před léty. Za chvíli mi Pavel povídá: "To není táta jako ty, že?"

Zeptal jsem se ho, jak to myslí. "Tys vždycky dělal všechno společně se mnou, a tady ten tatík tam sedí pohodlně na lavičce, diriguje kluka a ani se nehne."

Opravdu, za celou dobu asi hodinového tréninku se zmíněný otec nezvedl a nezapojil se spolu s trénujícím chlapcem do činnosti. Je určitě chvályhodné, že ho odvezl na sportoviště, ale tato jeho naprostá pasivita společně strávený čas hodně degradovala.

Postoj k tomuto problému má co do činění s celkovou filozofií výchovy a s ochotou přemýšlet o každém svém výchovném počínání do detailu a ve všech souvislostech. V rámci Kamevédy doporučuji rodičům maximálně angažovaný podíl na prováděných hrách, výuce a tréninku dovedností. Tím větší, čím je dítě mladší.

Výchovnost versus zacílení

V průběhu tenisového tréninku se svými dětmi jsem vždy sbíral míče. Ponechal jsem je v klidu, aby se mohli občerstvit, odpočinout si nebo provádět jinou doplňkovou činnost, například driblování s basketbalovým míčem. Je to přesný opak praxe na většině kurtů v českých tenisových klubech, kde se po vyprázdnění koše děti automaticky rozběhnou po kurtu a posbírají míče. Jistě, je to výchovné, děti musíme učit uklízet po sobě, ale v rámci Kamevédy se ptáme v první řadě na výsledný efekt každé tréninkové hodiny a minuty. A v tom případě si musíme popravdě odpovědět, že sbírání míčků nepředstavuje dovednost, na které by se dala stavět budoucnost dítěte. V ničem je nerozvíjí, jedná se o jakousi monotónní nudnou činnost bez výukového efektu a možnosti progrese. Z minut v jednom tréninku jsou v součtu let stovky hodin promarněného času. A to už není zanedbatelný časový prostor.

Je jistě možné stavět si společně s dítětem maximální cíle, ale většina lidí to chápe tak, že mu naloží obrovskou porci povinností, které v dlouhodobém horizontu nezvládne. Mnohem blíže se ale vysokým cílům přiblížíme v momentě, kdy jsme pochopili nutnost převzetí většiny nutných a nepohodlných činností, které pro děti nemají nějaký rozvojový potenciál. Pokud najdeme odvahu si úkoly rozdělit, dosažení cílů tím reálně přiblížíme. A to i za cenu, že si maximálně ztížíme vlastní situaci a zbavíme se mnohého komfortu. V tomto případě možnosti sednout si na lavičku, pohodlně pozorovat své dítě a kritizovat jeho nedostatky.

Velice podobné je to s výukou hokejových dovedností. I tam je třeba sbírat puky, sloužit dítěti jako kvalitní sparing, inspirovat ho vlastním pohybem a příkladem, usmívat se, povzbuzovat a vytvářet tvůrčí příjemné tréninkové klima. Je to náročná cesta, která ale splňuje i ta nejnáročnější kriteria komplexní rozvojové výchovy.

Zásady intenzivní rozvojové strategie

Po letech praxe s rozvojem dětí i profesionálních sportovců jsem dospěl k těmto zásadám, které se snažím dodržovat.

  • Soustředit se především na vlastní kvalitu

Rodič by se měl v průběhu tréninku soustředit především na perfektní provádění své vlastní činnost a na dokonalé provádění každé pohybové operace. Pokud hrajete s dítětem tenis, je třeba předkládat mu ideální míče a minimálně kazit. Provádět údery technicky správně, protože dítě nás má před očima a vědomě či podvědomě naše pohybové vzorce kopíruje. To samé probíhá v rámci rozvoje hokejových dovedností, stolního tenisu, fotbalu, volejbalu či basketbalu. Často můžeme být svědkem obrovskou kritiky rodiče spojenou s mizerným prováděním tréninku z jeho strany, což je asi nejhorší možná varianta. Dítě nejsnadněji učíme předložením možnosti vizuálního pozorování. V předškolním věku si téměř vystačíme s tím, že před jeho očima správně provádíme pohyby, které je dítě schopno přirozeně a velice přesně kopírovat. Pokud ty pohyby z naší strany nejsou v pořádku, ani dítě se je dobře nenaučí.

  • Lepší odhad situace

Pokud rodič provádí činnost společně s dítětem, získá mnohem lepší cit pro správné dávkování činností a pro celkovou skladbu tréninkové jednotky. Pociťuje podobnou únavu jako dítě, lépe vystihne podle znalosti svého svěřence a pocitu ve svalech, kdy je čas udělat přestávku nebo přejít na jinou činnost. Z lavičky nikdy nemůžeme dosáhnout tak přesného dávkování složení a intenzity tréninku.

  • Inspirace pohybem, přístupem, verbálními projevy a invencí

Řada českých trenérů a pedagogů se stále kloní k názoru, že nejvhodnější rozvoj dítěte představuje spontánní, ničím neřízený živelný rozvoj dětí bez dozoru dospělých. Jedná se o nostalgické vzpomínky starších ročníků na jejich mládí, kdy většina dětí trávila celá odpoledne i víkendy na ulicích a hřištích v zaujetí hrami. My ale musíme konstatovat, že doba se změnila a tento samovolný svobodný rozvoj dnes už na naprosté výjimky nefunguje. Kromě toho, tento rozvoj se vyznačuje mnoha nejen zdravotními riziky a velkým podílem zmařeného času bez užitku. Dříve děti tímto způsobem získaly obstojný fyzický a pohybový základ, který by ale dnes na uplatnění v profesionálním sportu nepostačoval. Role rodiče v organizaci smysluplného a systematického rozvoje dítěte formou průpravy hravou formou je naprosto nezastupitelná a v rámci Kamevédy se přesunula už do prvních období života dítěte.

Dítě k pohybu v žádném případě nenutíme, ale povzbuzujeme, chválíme a jdeme příkladem. Předvádíme pohybové vzorce a umožňujeme dítěti studovat tyto vzorce i u dalších sportovců, při sportovních přenosech i přímou účastí na sportovních akcích nejvyšší kvality, která může děti motivovat. Měli bychom dítěti věrohodně demonstrovat naši vlastní lásku k různým formám pohybu. Zdůrazňujme, jak je sport krásný, povznášející, jaké štěstí a rozkoš představuje esteticky prováděný pohyb na čerstvém vzduchu. Děti své rodiče ze své podstaty nadevše milují a chtějí jim dělat radost. Chtějí být zvlášť v útlém mládí jako oni. Proto je jen na nás, jaký vzor jim poskytneme. Zda budeme rodiči, kteří budou inspirovat s lahví piva u televize, nebo budeme své děti učit dovednostem, předávat jim své nejlepší životní zkušenosti i důležité informace a půjdeme mu příkladem i v pohybové oblasti. Děti se vždy po určitém čase naučí zvládnout určitou úroveň dovednosti a my mu potom můžeme ukázat, kudy vede další cesta. Tímto způsobem můžeme nesmírně urychlit a zefektivnit čas strávený učením a tréninkem. A o to ve své podstatě jde. Kdo toto dokáže dlouhodobě realizovat, skončí nakonec mezi menšinou těch úspěšných, kteří dosáhli svých cílů se všemi pozitivy, které toto konstatování přináší.

  • Dostatek informací pro správná rozhodnutí

Rodiče, kteří nesledují své děti při každém zápase i tréninku, kteří se nepodílejí na jejich rozvoji a neznají do detailu jejich silné a slabé stránky, si nejsou schopni přesně uvědomit na jakém stupni rozvoje se objektivně jejich dítě pohybuje. Přitom mají tu nejlepší pozici pro to, aby znali vše podstatné o svém dítěti, nikdo jiný nemůže mít tak obsáhlý a komplexní soubor informací o dítěti jako otcové a matky. Pokud tyto informace z nějakého důvodu nemají, nedokážou přijímat v pravý čas ta nejvhodnější rozhodnutí. Dítě je zvlášť v mládí naprosto odkázáno na manažerské schopnosti rodičů. Je pro ně obrovskou výhodou, pokud jsou schopni organizovat výchovný proces a mají cit pro vhodná strategická rozhodnutí. Tato rozhodnutí významně podporují dítě v průběhu jeho sportovní či jiné kariéry.

Článek z 24. května 2018

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

JUDr. Pavel Zacha
  • autor výchovné filozofie Kamevéda
  • +420 775 178 805
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Články pro Vaši inspiraci

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • xHockey
  • 336x280
Nahoru