Sport lidi vždy spojoval. Dokáže to i dnes?

Sportovci byli vždy synonymem fér play, usměvaví, spokojení, miláčci národů. Ani oni to dnes však nemají lehké. Dění ve světě se točí kolem hádání, bojů, hodnocení co a jak by mělo být, co je a co není správné.

I sport se tím zdá být dotčený, jako by se dostával na druhou kolej. Jako bychom v něm už dosáhli takovou úroveň a takové cíle, že samotný není zajímavý a věnuje se spíš ideám a politice.

Je v pořádku, když se sportovci zajímají o dění ve světě. Všech se dění kolem dotýká a někdy jsme i jeho přímou součástí. Dokážou však (nejen) sportovci zhodnotit všechny stránky dění na první dobrou? Dokážou dohlédnout na historické, ekonomické a společenské souvislosti? Můžou hodnotit stejně dobře jako svůj sport i oblasti, ze kterých nemají tolik každodenních zkušeností a znalostí?

Můžou. Jako kterýkoliv jiný člověk. Pokud tomu dají snahu a čas. Pokud se nejdříve na situaci podívají ze všech stran a vše důležité si k ní zjistí.

Zodpovědnost médií a osobností

Připomeňme si jen dobu covidovou a to, jak ji dnes hodnotíme zpětně.

Na jejím začátku stály podobně silné emoce, překotná řešení a neinformovanost stejně jako u letošního mediálního tématu č. 1 – ukrajinské války. Hlavní média opět většinou používají ty nejlehčeji dostupné informace, převzaté, bez souvislostí, bez vlastního názoru a objektivních informací. Ať už je to díky instrukcím vlastníků médií nebo jednoduše jen tím, že by jim náročnější články (zpracování kterých zabere více času) nikdo nezaplatil, výsledek je stejný – svou činností ovlivňují média veřejnost, která tyto informace přebírá a většina z nich si je neověřuje. Chodí do práce, mají rodiny a často ani nepotřebují vědět, jak to vlastně je. Je pro ně důležité hlavně to, jak ovlivní jejich každodenní život.

Pokud se k této rychlé mediální informovanosti přidají i známe osobnosti, obzvlášť ty sportovní, které má spousta lidí v podvědomí jako „ty hodné", je světonázor rázem hotový. A tak by především sportovní osobnosti měli mít na paměti zodpovědnost za svá slova, protože jimi spoluvytváří kolektivní myšlení, ze kterého vychází aktivity a také nálady celé společnosti.

A ty se právě dějí

A je jich víc než obvykle.

Například:

ruským sportovcům nebyla dovolena účast na mistrovství světa ve fotbale a jiných soutěžích. Současně ale byla dovolená americkým sportovcům. Sportovcům z krajiny, která už desetiletí přímo válčí nebo alespoň materiálně podporuje války v krajinách, které s nimi ani nesousedí a které ji nijak neohrožují. Byla dovolená sportovcům evropských a jiných krajin, které sice drobným zlomkem (oproti USA skoro zanedbatelným), ale také přilepšují svůj hrubý domácí příjem vývozem zbraní a armádních potřeb do mnoha cizích krajin
naši sportovci, kteří chtějí hrát v Rusku nebo ve spřátelených zemích, jsou terčem kritiky. Jsou nazývání zrádci, mamonlidmi bez charakteru. V čem se ale popravdě liší od našich hráčů v NHL nebo v Premier Leauge? I oni jdou za lepšími podmínkami a do většího sportovního světa
menšiny a rasizmus. Šlechetná myšlenka spolupatřičnosti a tolerance. I ta se však v nesprávných rukách dokáže změnit na fanatický nástroj jako to bylo např. u Glasgow Rangers vůči SK Slavia nebo u anglické reprezentace U21 proti Chorvatsku po vyřazení na Euru
fotbalové týmy na čele s anglickými chtějí na probíhajícím mistrovství bojovat za rovnost LGBT skupiny, za respekt a práva lidí. Srovnávají svou kulturu a rovnost s úplně rozdílnou rovností a kulturou v arabských krajinách. Chtějí od druhých respekt ke svému tématu, nerespektují však přitom svobodu rozhodování na cizím území

Je to fér? Je to sportovní?

Sport vždy spojoval

Fandění oblíbenému klubu nebo reprezentaci vždy dokázalo spojit lidí různých názorů, různého náboženství, různých zvyků.

Boje, konflikty a různost vždy byly a vždy budou. Často to však byli v dějinách právě sportovci, kteří dokázali přes odlišnost držet při sobě, dívat se na svět nezaujatě, přispět k dobré náladě a nechat okolí vyřešit si vše potřebné. Dokážou k tomu přispět i dnes?