Nejednoduchý úkol trenérů

Malí i velcí fotbaloví fanoušci jistě zaznamenali nedávnou perličku z fotbalového zápasu mezi týmy Manchester United a RB Lipsko. Jeden z hráčů MU, Erling Haaland, během šedesáti minut hry trefil branku soupeře hned pět krát a nevypadalo to, že by se chystal s góly skončit. Přesto ho trenér, Pep Gaurdiola, z hry stáhl. K jeho velkému údivu a nevoli. Neplánovaně se přeci stahují hráči, kterým se nedaří a hlavně, dát dvojitý hattrick je ve fotbale jedním největších úspěchů v osobních statistikách. Něco takového se na nejvyšší profesionální úrovni jen tak nevidí.    

V prvních chvílích mnohé nejspíš napadla otázka: Co? Proč to trenér udělal? Jaký to má smysl? K čemu to bylo dobré? Vždyť mohl už jako velmi mladý hráč posunout statistiky na další level?

Jenže trenér někdy musí brát ohled nejen na výsledky a statistiky, ale také na spoustu jiných souvislostí, které nejsou na první pohled vidět.

Svoje rozhodnutí Pep Guardiola okomentoval takto: 

"Kdyby dvojitého hattricku (Haaland) dosáhl už ve 22 letech, nudil by se v budoucnosti".

Vysvětlil, že se obával o Haalandovu motivaci, kdyby na dvojitý hattrick dosáhnul už teď, ve 22 letech. A také proto, že by si tím na sebe vytvořil velký tlak v očekávání nejen od sebe ale i od fanoušků:

"Dal pět gólů. Problém je v tom, že pokaždé, když by příště nedal alespoň dva nebo tři góly, bude kritizován. Taková je realita." 

A možná to nejsou jediné důvody. Možná existují další důvody, které se do médií nehodí přiznat. Jako např. to, že co by týmový trenér musí Guardiola zvážit i další souvislosti než je věk a motivace, např. postavení Haalanda v týmu, emoce u spoluhráčů a jiné, třeba i mimotýmové důvody.

Ať už ho k tomu vedlo cokoliv, u trenéra, jakým je Pep Guardiola, je na místě důvěřovat jeho rozhodnutí. Byl to on, kdo nechal např. Messiho hlídat najatou detektivní agenturou, jestli dodržuje životosprávu a nenechá se vtáhnout do večírků, zakázal mu pít cocacolu a "energiťáky", pro které měl Messi do té doby slabost. I když toto do běžných povinností trenéra nepatří.  

Trenéři jsou v životě sportovců a především sportujících dětí velmi důležití. Tráví s nimi spoustu času a kromě sportovních zkušeností jim předávají také ty mimo sportovní. Možná existují trenéři, kteří se dokáží zabývat jen těmi "opravdu" sportovními věcmi s dětmi a všechno ostatní si nepřipouští. Pokud však svoji práci dělají srdcem a se zapálením, dříve nebo později se ke sportovním tématům přidají i ty nesportovní. Takové, co na první pohled nejsou vidět. Takové, které tvoří celoživotní vazby mezi nimi a které trenéry staví stále blíž k rodičovské roli. 

Týmový trenér mládeže je tak trochu hrdina