První tři roky života - Svatý grál úspěšné výchovy

" Současný trend je nechat dítěti volnou ruku, ať se rozvíjí samo. Ale když se rozvíjí samo, rozvíjí pouze to, co ho baví. Jako příklad poslouží návyk, který v rodinné terapii rodičům vštěpuji - naučte dítě, ať bere úklid jako součást hry. Do tří let děti všechno baví a všechno, co si do tří let osvojí, je bude v životě bavit...Volnou výchovu považuji za zhoubnou, pokud se netýká jen specifických situací.

Život není jen hra - je třeba přidávat povinnosti přiměřeně k věku. Už dvouleté dítě chápe, co je plast a co papír, může být tedy doma tím, kdo má na starost třídění odpadu. A upozorňují, že povinnosti nejsou to, že si uklidím hračky, které jsem roztahal - to, že uklízím po sobě, má být automatická věc všech členů domácnosti. Ale povinnost je to, čím já přispívám ostatním, dělám to vždycky já a je to můj přínos. Tedy to, čím děti mohou každý den prožít úspěch. To, že si jen hrají, má důsledek v dospělosti, který můžete vidět všude kolem sebe - všimněte si, kolik dospělých něco hraje - na počítači, telefonu, tabletu..."

Mgr. Jiří Halda

speciální pedagog, lektor a rodinný terapeut

Z rozhovoru s Jiřím Haldou vyznělo několik zajímavých tezí a názorů, které zpracuji do článku určeného pro rubriku Organizace výchovného procesu.  Zde bych chtěl krátce reagovat jen na dva zajímavé podněty.

1. Dnešní děti nejsou vedeny k poklízení hraček, maminky za ně vše poklidí samy. Je běžné vstoupit do místnosti s dítětem, kde je země pokrytá rozházenými autíčky, kostkami a plastovými zvířátky. Vlastně je problém projít a nešlápnout na hračku. Je to dáno chybou ve výchově i přemírou hraček, kterých si dítě ani nemůže vážit - nedokáže si k nim najít bližší vztah. Podobné je to v pokojích teenagerů, kde je zem pokrytá nánosem už ne hraček, ale značkových hadříků, bot a dalších drahých "nezbytností". A je jedno, jestli otevřeme dveře pokoje v Česku nebo třeba v USA.

2. Všimněte si prosím názoru, že "...děti do tří let věku všechno baví a všechno, co si osvojí, je bude v životě bavit." Domnívám se, že v tomto krátkém výroku se skrývá zlatý grál úspěšné výchovy - pro Kamevédu to platí dvojnásob a dvakrát podtrženo.

Rozvíjejme dítě s maximální mírou invence a snahy v prvních třech letech. Dejme mu šanci si osvojit a oblíbit užitečné věci, které bude v životě potřebovat. V tom případě budeme mít vyřešený největší problém většiny rodičů, kteří by třeba i občas chtěli něco své děti naučit, ale narazí na nezájem, protože promeškali období, kdy to jde tak říkajíc samo. Pro ty vzdělanější matky a otce pak v dalších letech nastává mnohem snadnější situace, protože jejich děti už jsou zvídavé, chtějí trénovat, chtějí se v něčem zdokonalovat, a nemusíme řešit donekonečna, a neúspěšně, slabou motivaci dělat cokoliv, k čemu je nutné slézt z gauče a zvednout oči od televize.

Pavel Zacha