Zdraví není komodita. Upevněme v tom sebe i děti

zdravi neni_komodita_uvodKdyž máme pocit, že se nám nějaká neoblíbená situace opakovaně vrací, znamená to obvykle, že jsme ji nezvládli, nepoučili se a tak na ni stále reagujeme vnímavěji.

Se zdravím je to podobné. Když se nemoc vrací, vrací se proto, že jsme ji k tomu znovu vytvořili vhodné podmínky, otevřeli pomyslné dveře a řekli VSTUPTE.

Nedávno jsme si vydechli po uvolnění koronavirových opatření a už se rýsují další, stále více se také mluví o dalších vlnách této infekce.

Dalo či nedalo se to čekat?

 


Období, kdy jsme zranitelnější

Každý rok na konci zimy se ve velkém začínají objevovat články, jak posílit svůj organizmus po zimě a nastartovat do jara. I v Kamevédě se snažíme přispět k této osvětě.

Přesto se v následujících týdnech, začátkem jara, začnou objevovat zprávy o chřipkových epidemiích v jednotlivých krajích, ordinace jsou přeplněné, v obchodech a na ulicích potkáváme spoustu nastydlých lidí, zavírají se nemocnice pro veřejné návštěvy.

zdravi neni_komodita03

Začátek léta má podobný průběh, jen s jinými neduhy. Břišní problémy, zvýšený výskyt plísní, rotavirových infekcí, angín, přehřátí organizmu.

A stejně tak úvod podzimu. Rýmy, nachlazení, špatná nálada z úbytku sluníčka a nadcházejících plískanic.

Každoročně jako společnost absolvujeme tento koloběh, během nějž je organizmus zatížený pro nás již běžnými zdravotními komplikacemi. Je myslím očekávatelné, že v těchto obdobích se mnohem lehčeji prosadí i nové infekce, třeba právě viróza s COVID-19 (dále covid).

Nemoci jsme přijali za své

Být zdravý je přirozené. Až na genetické výjimky, každé nově narozené mládě dostává od přírody do vínku plný předpoklad být zdravý. I rostliny, když klíčí, jsou krásně zelené a bez chorob.

Být zkoušený krátkodobými infekcemi a bacily, které nám pomáhají budovat imunitu a neustále ji udržovat ve střehu, je také přirozené.

Přirozené však není být dlouhodobě nemocný. Opakovaně a často nemocný. A není dobře, že si na to jako společnost začínáme zvykat:

  • alergie jsou téměř běžnou součástí života, čekárny alergologií jsou plné a my si tam neustále chodíme pro léky, které bychom normálně nepotřebovali
  • rakovině familiárně říkáme „ten můj rak, co s ním žiji" a na sociálních sítích postujeme fotografie z chemoterapie a bez vlasů. Jako bychom tím chtěli říct – je to takto běžné
  • obezitu omlouváme geny či druhotnými zdravotními problémy, po měsíci pokusů o zdravý životní styl se však často vzdáváme a házíme flintu do žita
  • chodíme k terapeutům, protože se nezastavíme a nezamyslíme nad svým životem, pod tlakem očekávání přijde přetížení a nevíme, jak s tím naložit
  • každou chvíli máme nějaké zranění, bolesti kloubů či jiné opakované poškození, které přičítáme nehodám a náhodám.

zdravi neni_komodita01

Antibiotika, kortikoidy, umělé výživové doplňky, antidepresiva – pojmy, které už i malé děti často vnímají jako součást běžného slovníku.

Pro naše děti ani pro společnost však není přínosem upevňovat se ve vědomí, že mít zdravotní komplikace často nebo dlouhodobě je v pořádku. Že je normální si zdraví „kupovat" jako kteroukoliv jinou komoditu, že je správné hledat pomoc u druhých nebo na ně přenášet odpovědnost či vinu.

Tělo s námi mluví

Tělo je úžasný samořídící mechanizmus. Přírodě se musí nechat, že je opravdový „borec", má to skvěle vymyšlené.

Ač k nám tělo neumí verbálně promlouvat, komunikuje s námi přes své zdravotní komplikace. Říká nám: tohle se mi nelíbí, tohle mi nevyhovuje. Když ho poslechneme, přestane se zlobit. Když ne, začne protestovat ještě více.

Je například přirozené, že když jsme 8 hodin v práci v kanceláři a pak si doma opět sedneme k počítači/televizi/telefonu/novinám, tělo nenabude sílu ani odolnost a zmůže ho i drobná nesnáze. Je přirozené, že když budeme pracovat od rána do noci a nenecháme tělo dostatečně zregenerovat, začne slábnout. Je přirozené, že když se budeme často hádat, rozčilovat a cítit se ukřivděně, vezme nám to čas i životní energii. Že když za den spořádáme toliko jídla, že by to energeticky vystačilo na celý maraton a přitom si ho nezaběhneme, bude tělo unavené nadměrným zpracováváním kalorií. A když to jídlo navíc bude mít složení, že by na něj bylo potřeba trojí játra, projeví se to na zdraví.

Naše dětí to vidí a vnímají. A protože nás mají rádi, často si to vyloží jako správné a sami to začnou časem přejímat.

Imunita – ani tajemná ani vzácná komodita

Obranyschopnost je přirozenou vlastností každého nově narozeného organizmu. Že se o ni obecně uvažuje jako o něčem těžko dostupném, je pochopitelné – úroveň kolektivní imunity v mnoha oblastech a krajinách není na optimální úrovni. Hodně tomu napomáhá, pokud vedeme životní styl, který narušuje rovnováhu v organizmu. Když není rovnováha, má to následky na imunitu. A když není imunita, je zdraví otázkou izolace a udržování se ve sterilním světě.

zdravi neni_komodita04

O vrozenou imunitu nás přitom většinou obírá jen jednoduchá věc – přemíra. Dlouhodobá a nekompenzovaná přemíra, čehokoliv. Rychlých změn, stresu, jídla, konzumu, životního (ne)tempa, jednostranného zatížení. Ale také neřízeného blahobytu – tedy stavu, kdy jsou naplněny všechny naše potřeby a nejsou kompenzovány přiměřenou aktivitou.

Viry byly, jsou a budou

Viry jsou součástí přírody, jejího přirozeného koloběhu. Vznikají nebo mutují v interakci na okolitý život na zemi, na nás lidi, naše počiny, náš životní styl. V souladu s podmínkami, které na zemi přirozeně jsou nebo které vytváříme (i v laboratořích). Jsou tu s námi a je jen na nás se s nimi vyrovnat. Koronavirová pandemie není první ani poslední.

Roušky dokážou zmírnit množství přenášených virů, izolace a omezení zase zpomalit jejich šíření. Doopravdy nás však ochrání jen jediné – naše vlastní OBRANYSCHOPNOST.

Není náhoda, že se covidu daří v oblastech, kde je vysoká hustota obyvatel a průmyslových aktivit či jinak znečištěné životní prostředí a lidé jsou zde pod větším tlakem na odbourávání toxických látek z organizmu. Že je jako doma v krajinách, které mají vysokou míru obezity, alergií a jiných civilizačních nemocí. Nebo naopak, že se s ním například sportovci, kteří dodržují zásady zdravého životního stylu, vypořádávají lépe. Že na Islandu, kde je zavedený celostátní pravidelný pohybový režim a kde jsou skromné podmínky pro život, se mu nedaří, přesto že tato krajina patří mezi vyhledávané turistické destinace.

Covidové paradoxy – objektivita vs. kolektivní zájem

Osobně cítím respekt vůči lidem ve vedení, ať už státu, firem či jiných organizací. Mít tolikou zodpovědnost. Vědět, že se nikdy nezavděčím všem a přesto najít sílu pokračovat v té činnosti dál – protože někdo ji dělat musí.

Umím také pochopit, že je potřebné dát někdy přednost ne zcela logickým opatřením v zájmu kolektivně přijatelného řešení. Například hromadné omezení činnosti pod časovým tlakem, kdy není možné procházet tisíce jednotlivých živností a určovat, u koho je co bezpečné nebo ne. Nebo hromadné nošení roušek, i když ty jsou v některých případech na škodu zdraví. Nebo přísné tresty pro výstrahu za mnohdy logická porušení, aby se tím zamezilo dalšímu nedodržování omezení.

Pod tlakem času a nedostatku informací se toto všechno dá vzít.

My už v této situaci však nejsme.

Už si například můžeme dovolit zvážit, zda je pořádání venkovních akcí nutné omezovat. Zda je naopak nepodpořit, protože setkávání lidí (pokud o to mají zájem) má pozitivní vliv na psychickou stránku zdraví. Emoce se přímo podílí na tvorbě prostředí v těle, které (ne)podporuje rozvoj nemocí.

komodita zdravi_01

Už máme prostor na dostatečné zvážení, zda podání ruky či objetí bez roušky
je opravdu takové zlo v porovnání s přínosem z radostného projevu po vítězném sportovním utkání. Zda fanouškovská euforie nepředčí strojově přesnou disciplínu v opatřeních, která víceméně pouze zpomalují situaci, ale neřeší její příčinu. A to zejména když se jedná o tak málo rizikovou skupinu jako jsou sportovci.

Už si také můžeme dovolit zamyslet se, zda nedozrál čas uplatnit opatření jen na určité (ohrožené) skupiny lidí a ostatním nenechat odpovědnost na sebe. Zdraví je odpovědnost především každého z nás.

Než na výstražné zprávy, vymýšlení omezení a trestů, pojďme se zaměřit na aktivity, které povedou k naší lepší obranyschopnosti a imunitě. Pojďme věnovat energii zlepšení systému vzdělávání. Plošně do něj začlenit více pohybu, věnovat v něm více prostoru přírodním zákonitostem a přirozenému rozvoji.

Samozřejmě, nebude to ze dne na den. Ani z měsíce na měsíc, dokonce ani z roku na rok. Je to dlouhodobá záležitost, stojí však za tu námahu a může naši společnost posunout tím správným směrem.

Snažit se musíme všichni

Ve vedení teď více než jindy potřebujeme lidi, kteří rozumně a nepopulisticky zváží situaci. Kteří se nezaleknou mediálního tlaku a s rozvahou přehodnotí dopady na všechny strany. Kteří budou umět sáhnout i k na první pohled nepopulárním dlouhodobějším opatřením. Ve vedení státu, firem a organizací. Ale také v těch menších společenských jednotkách – ve sportovních klubech, ve školách či v rodinách.

zdravi neni_komodita02

A ještě více než jindy je potřebné, abychom těmto lidem důvěřovali. Abychom se snažili vidět věci nejen ze svého úzkého úhlu pohledu. A abychom je i v těch nepopulárních opatřeních dokázali podpořit. Abychom je nepranýřovali. A kritizovali až tehdy, když si jejich pozici sami vyzkoušíme a sami přiložíme ruku k dílu. Abychom s nimi racionálně komunikovali a sdíleli své představy a náměty, které jim pomohou jejich práci pro nás vylepšit.

Všichni můžeme být na své pozici těmi správnými a potřebnými. 

Závěrem

Není mým záměrem aktuální situaci zlehčovat – ani s covidem ani s jinými nemocemi. Chápu obavy lidí o své zdraví a zdraví svých blízkých. Čtu ty samé informace jako oni.

Nechci ani nikoho kritizovat za jeho názory či postoje. A už vůbec ne poučovat. Sama jsem mnohé věci pochopila a přehodnotila až časem. Až jsem k nim dospěla. A i když jsem k nim dospěla, ne vždy je upřednostním, perfektně dodržím a pak se musím vypořádat s následky. Asi jako každý.

Mým záměrem je podnítit čtenáře k zamyšlení. K úvaze nad tím, že když něco trvá déle, je potřebné začít pátrat po příčině a nezůstat jen při tlumení následků. Vyzvat k podpoře myšlenky, že zdraví je samozřejmost a ne novodobá luxusní komodita.

Mým záměrem je podnítit především nás rodiče, protože máme zdraví a budoucnost dětí ve svých rukách. Jsme to především my, kdo jim může vštípit zásady přirozeného životního stylu. A tím ovlivnit i zdraví a budoucnost celé naší společnosti.

Článek z 31. července 2020

Ing. Jana Pokorná

Redaktorka webu Kamevéda

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

Články pro Vaši inspiraci

Osteoporóza: tichý narušitel zdraví

Osteoporóza: tichý narušitel zdraví

Vychovat zdravé, šťastné a úspěšné dítě je cílem většiny rodičů. Abychom však mohli takové děti vychovávat, musíme sami být s kvalitou svého života…

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • ProHockey
  • 336x280
Nahoru