Přirozené hodnoty jako základ spokojeného a úspěšného života

Pokud vás titulek tohoto článku zaujal, pravděpodobně nad svým životem a událostmi kolem přemýšlíte, rozebíráte je, rádi byste měli svou budoucnost alespoň zhruba načrtlou a věděli, kam směřujete, u sebe i u svého blízkého okolí. Jste tu správně. Dnešní článek je o bližším pohledu na životní hodnoty a cíle, o jejich důležitosti pro život a práci s nimi.

K čemu jsou životní hodnoty?

Hodnoty vycházejí z našich základních potřeb. Pokud je známe, můžeme si podle nich nastavit cíle, kterých chceme dosáhnout, a jít po životní cestě, která nás bude uspokojovat a naplňovat.

Hodnoty v životě člověka představují něco, co dává smysl jeho životu, pro co žije a podle čeho se může v různých situacích orientovat. Vymezují rámec osobnosti a do velké míry určují směr života.

Každý z nás má nějaké hodnoty – jsou různé, záleží na výchově, společnosti, době, kdy jsme vyrůstali, na našem zaměření, životním stylu. Pro někoho má vysokou hodnotu rodina a děti, pro jiného vzdělání nebo vysoké společenské postavení.

Naše hodnoty jsou dané našimi potřebami. Tedy tím, co je pro naše aktuální životní období důležité. Přirozené vnímání našich potřeb je pro spokojený život a správná rozhodnutí důležité.

A co to znamená přirozené vnímaní potřeb? Má naše dnešní společnost schopnost je takto vnímat?

Potřeby a Maslowa pyramida

Lidé se už dávněji pokoušeli vypozorovat, co je pro nás v životě důležité a jak to uspořádat. A tak vznikl seznam potřeb, tedy nejčastějších lidských potřeb, které byly rozděleny do šesti skupin. Prvních pět skupin pojmenoval psycholog Maslow, poději byla přidána šestá skupina vyšších potřeb – estetická a duchovní sebetranscendence.

• Fyziologické potřeby (jídlo, pití, sex, spánek)
• Bezpečí, jistota (domov, práce, zdraví)
• Společenské potřeby (kamarádi, přátelé, rodina)
• Uznání (respekt, úcta)
• Seberealizace (naplnění svých schopností, sebepřijetí, vnitřní etika, úcta k druhým)
• Sebetranscendence (tvorba harmonie a řádu, dosahování štěstí, vnitřní a vnější krásy)

Tyto skupiny potřeb budete nejspíš znát jako Maslowu pyramidu potřeb, která se ještě stále v učebnicích popisuje a znázorňuje takto:

„Maslowova pyramida (potřeb) je hierarchie lidských potřeb, kterou definoval psycholog Abraham Harold Maslow . Podle jeho teorie má člověk pět základních potřeb. Tyto potřeby seřadil podle toho, jak se postupně vyvinuly, a zároveň podle toho, jsou-li vyšší nebo nižší ve smyslu své hodnoty. Současně byl přesvědčen, že uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily vyšší potřeby." 

Maslowa pyramida není Maslowa

Vlastní Maslowa teorie potřeb je o zdravém rozvoji člověka a naplňování jeho individuálních možností. O tom, že spokojenost neznamená naplnit jen svoje vlastní potřeby, bez ohledu na potřeby druhých. Potřeby druhých lidí musí být v rovnováze s potřebami samotného člověka. Maslow se snažil ve své teorii dát jasně najevo, že když společnost vytváří dostatečně vhodné podmínky pro růst jednotlivce, tento spokojený člověk se přirozeně svému okolí následně odvděčí tím, že se o své štěstí podělí.
Tato myšlenka byla později nepochopena a snad jen nechtěně přeformulována. Výsledkem však je, že dlouhodobě ovlivňovala obecné mínění toho, co bychom vlastně měli považovat za „potřebné".

Ve pracích Maslowa najdeme jen to, že průměrný dnešní člověk (resp. tehdejší člověk 40. až 60. let 20. století) má podle něj nasyceno 85 % fyziologických potřeb, 70 % potřeby bezpečí, 50 % potřeby lásky, 40 % potřeby uznání a 10 % potřeby seberealizace. Nikde v nich není zmínka o pyramidě, ani její náčrtek. Ten vznikl až v šedesátých letech, kdy se Maslowou teorií inspirovali američtí ekonomičtí konzultanti a manažeři. Ti s ní následně pracovali svým vlastním způsobem – pro účely komerčního seberozvoje si vytáhli Maslowo obecného konstatování (procentuální odhad naplnění potřeb průměrného člověka) a vytvořili hierarchii, pyramidu, jak ji známe dnes. Tuto hierarchii potřeb pak pod jeho jménem rozšířili především firemní psychologové, kteří prosazovali ideologii vytvořenou v 60. letech v USA, postavenou na silném individualismu a kapitalistickém pohledu na svět.

Příznivce těchto tradičních amerických hodnot zaujala nejvyšší úroveň Maslowovy hierarchie – tedy potřeba seberealizace. Vrchol pomyslné pyramidy zahrnoval růst jednotlivce, naplňování jeho schopností a snahu být tou nejlepší verzí sebe samého. Takovýto přístup se koučům a odborníkům na dravý seberozvoj zamlouval. Poupravili ho do podoby, která zdůrazňuje nadřazení svých potřeb nad potřeby ostatních, sebeuplatnění jako nejvyšší metu každého lidského snažení. Tuto teorii postupně přebírala do své praxe a učebních osnov i většina Evropy.

Přepracovaná Maslowova teorie neobstála

Nejen Maslow vnímal průměrného člověka v dnešním civilizovaném světě jako toho, jehož nejvíce nasycenou stránkou jsou fyzické potřeby. Aktuální doba je široce vnímaná jako období blahobytu a materiálního přebytku, který v historii Země nikdy předtím nebyl.
Ať už s tímto pohledem souhlasíme nebo ne, nic to nemění na tom, že jsou Maslowy myšlenky velmi smysluplně budovanou teorií, která stojí za znovuobnovení. Naopak, přeformulovaná interpretace jeho myšlenek nejen že vnesla do velké části světové ekonomiky dlouhodobě neudržitelný trend, ale neobstála ani jako teorie:

Ne vždy musí být uspokojeny nižší potřeby jako první

(Ne)Maslowa pyramida říká, že nejprve musí být uspokojeny potřeby na nižších stupních a až po nich potřeby na stupních vyšších. Znamená to tedy, že si člověk nejprve sežene jídlo, aby přežil a uspokojil základní fyziologickou potřebu, potom si obstará bydlení a práci, která zajišťuje určitý pocit bezpečí a jistoty a postupně se může věnovat uspokojování společenských potřeb – navazovat vztahy s kamarády, zakládat rodinu apod. Na vrcholu pyramidy stojí seberealizace a vyšší potřeby.

V reálném životě však mnozí lidé o seberealizaci a vyšší potřeby nestojí, jsou motivováni jen fyziologickými potřebami, klidem a pohodlím.

Ani z opačné strany pravidlo uspokojování potřeb postupně od nižších k vyšším vždy neplatí. Například, pokud se někdo nachází v krajní životní situaci (nouze, nedostatek, strádání, rozchod s partnerem apod.) a jeho možnosti pro uspokojování nižších potřeb jsou omezeny, uspokojování vyšších potřeb (estetických a duchovních) mu může být velkou oporou.

Maslowy původní myšlenky jako základ pro nalezení přirozených životních hodnot

Předchozí řádky možná působí, jako že jsme se z rodičovských témat a výchovy dětí přesunuli do ekonomicko-psychologických vod.

Tato malá odbočka měla za cíl vysvětlit obecně prohlašované potřeby, které nás dovedly tam, kde se dnes jako společnost nacházíme a co za nimi stojí. A také měla připomenout původní Maslowy myšlenky. Ty a jim podobné nám můžou pomoct při stanovování životních hodnot, které jsou pro nás přirozené, tedy ty, které nás udělají v životě spokojenými.

Předchozí řádky také ukázaly, že se nevyplatí slepě následovat myšlenky druhých, aniž bychom se nad nimi zamysleli. Vždyť to, co bylo dlouho považováno za směrodatnou „minci" pro téměř polovinu světa, vlastně vzniklo omylem nebo jako snaha využít zajímavou myšlenku ve prospěch jiné teorie. Hlavně v dnešní době, kdy je mediální prostor velmi otevřený a téměř kdokoliv může říct a napsat do něj cokoliv, je důležité si udržet své vlastní postoje a následovat své vlastní potřeby. A být v tom vzorem také pro své děti.

A tady už se pomalu dostáváme zpátky k výchově a k dětem. Sebeuplatnění jako nejvyšší meta lidského snažení a nadřazení svých potřeb nemá místo ani ve výchově. Je to extrém, který nevede ke spokojenosti dítěte ani rodiče. Podobně jako jakési „obětování se" rodiče pro dítě. Zatímco Maslowo vyvážené vnímání potřeb může vést ke spokojenému životu ať už je životní hodnotou cokoliv – sportovní úspěch, červený diplom nebo cesta kolem světa. Poctivá snaha, každodenní píle a vysoké cíle se s vyváženými potřebami nevylučují.

Nastavení hodnot

Přes pochopení přirozených potřeb se dostaneme k hodnotám. A dále pak k cílům. K cílům, jejichž následování nás dovede ke spokojenému a naplněnému životu.

Například, pro zemědělce má hodnotu zasadit včas plodiny, protože jeho cílem je dobrá sklizeň. Pro studenta má hodnotu složená zkouška, protože se tím přibližuje ke svému cíli – vystudovat. Pro rodiče má hodnotu věnovat svůj čas dítěti, dát mu svou podporu a umožnit mu rozvíjet své schopnosti, protože chce dítěti umožnit dobrý vstup do života.

Takovéto stanovení hodnot stojí před každým z nás, ať už to uděláme vědomě, za pomoci logiky, kdy si zdůvodníme co a proč chceme a potřebujeme nebo intuitivně vycítíme, kam se naše potřeby ubírají a jak je sladit s potřebami druhých. Pak už zbývá jen podle toho i žít. Mít své hodnoty stále na očích, protože nám to pomáhá v každodenním životě v orientaci a rozhodování.