Je obrovský rozdíl v přínosu pro dítě, jestli s ním někdo z rodičů pouze je - fyzicky s ním sdílí určitý prostor, ale myšlenkami se nachází úplně jinde. Nebo je na něho zcela zaměřený, plně koncentrovaný a snaží se o jeho aktivní rozvoj. Domníváme se, že tento rozdíl v nastavení mysli rodiče a jeho vnímání péče o dítě tvoří hlavní rozdíl mezi klasickou výchovou a Kamevédou. Když matka jde s dítětem v kočárku na procházku, to se s ní snaží komunikovat, ale ona očima i myslí visí na displeji svého telefonu a pouze batole okřikne, aby už bylo chvíli zticha, sice s ním tráví čas, ale v podstatě je na dlouhé časové úseky odpojena od jakékoliv komunikace, kterou dítě tolik potřebuje. Prakticky ho nerozvíjí, což přináší degradaci potenciálu, který si sebou každé dítě přináší v okamžiku zrození. Takové dítě nutně stagnuje, postupem času dává najevo svoji nelibost.

Potom je zde druhý model, kdy matka stejně staré dítě neveze v kočárku, ale trpělivě jej v přírodě vede krůček po krůčku za ruku, rozmlouvají spolu o všem, co dítě zaujme. Matka mu umožní prozkoumat každý lístek na stromě, kamínek na cestě nebo květ na louce, vezme jej do náruče a umožní mu dosáhnout na vše, o co projeví zájem. Komunikuje při tom, dotýká se ho, vysvětluje a předvádí možnosti a vlastnosti všeho, co dítě tak dychtivě touží poznat a pochopit. Učí dítě házet kamínky, chodit, jezdit na kole nebo anglicky pojmenovat okolní předměty.Taková výchova je namáhavá a nelze při ní zvládnout další věci, ale dítě díky tomu každým okamžikem shromažďuje veliký potenciál a vyvíjí se v žádoucí příkré spirále aktivního rozvoje.

To jsou dva světy, dva zásadní rozdíly v pojetí výchovy. S pomocí Kamevédy nabádáme rodiče, aby byli při výchově aktivní a pozitivní, a aby do péče o dítě v podobném duchu zařazovali i další členy rodiny.

Dítě je a přirozeně biologicky i citově nejpevněji propojeno s matkou. Otec tuto synergii doplňuje a odvádí velký díl tvůrčí práce. Harmonizuje výchovu, rozšiřuje

spektrum stimulace rozvoje, což je pro dítě náročnější a zajímavější. Čím více se dítěti věnuje, tím lépe dokáže matka zregenerovat a načerpat nové fyzické i psychické sily, což se dál pozitivně projeví na kvalitě péče i výchovy.

Otcovské působení je nenahraditelné (už poměrně brzy na dítěti poznáte, zda bylo vychováváno oběma rodiči, nebo pouze matkou), dítě obohacuje o další vztahovou i komunikační dimenzi. Matka je díky kvalitní dělbě rolí odpočatější, celkově klidnější a díky vyplnění prostoru otcem v důležitých oblastech výchovy se dítěti může mnohem kvalitněji věnovat v tom, co otcům zase tolik nesedí.

Je velice důležité, aby otec své dítě "objevil" VČAS, aby zjistil, že s ním může velice smysluplně trávit hodně času a tím nejdokonaleji naplnit svoje poslání. Zakrátko dokáže zvládnout vzájemnou komunikaci, cílevědomý rozvoj i běžnou péči. Aby dítě dostalo šanci kultivovat svůj rozvoj v předškolním věku, kdy mu rodiče mohou do života dát nejvíc, dává smysl si tuto práci rozdělit a specializovat se na jednotlivé sféry. Na tomto pojetí výchovy dítě úžasně profituje, protože může čerpat z mnohem bohatšího pramene energie, poznatků, zkušeností, vjemů a informací. A především, má velice bezpečnou a různorodou příležitost ke svému rozvoji.

Jako příklad uvedu rozdělení rolí v rodině jednoho z členů klubu Kamevéda: otec sám se u obou dětí soustřeďuje na komplexní sportovní rozvoj. Matka má na starost výuku ve zvládání základních dovedností, hygienu, rodný jazyk, angličtinu a emoční inteligenci. Jedna z babiček práci v kuchyni a na zahradě, ovládá léčitelství a svat bylinek, druhá babička s ohledem na svoje znalosti zajišťuje hudební, taneční a estetickou výchovu. Děda zajišťuje seznámení s tradičními řemesly, práci se dřevem a kovem, zbývající prarodič produkuje zdravé potraviny pro celou rodinu, zajímá se o tuto oblast a stále ji rozšiřuje a zdokonaluje. To je vzácná dělba rolí, která může dítěti zajistit skutečně kvalitní prostředí, rozvoj a založení vztahu k mnoha činnostem, které podporují mohutný rozvoj intelektu.

Velký zájem otce a dalších členů rodiny o dítě a jeho budoucnost představuje především pro matku velkou oporu a povzbuzení. Když vidí, že otec se svým potomkem s citem a láskou opravdu kvalitně pracuje a snaží se ho po malých krůčcích posouvat dopředu, sama se cítí povzbuzena, snaží o to aktivněji zapojovat do procesu rozvoje dítěte. Doménou maminek je rozvoj sociální a emoční inteligence, a především základní i pokročilá komunikace. Pokud to zjednoduším, tak lze obecně soudit, že aktivní zapojení otce do rozvoje dítěte přinese jako související efekt také větší zaujetí a zájem matky. V konečném součtu můžeme potom konstatovat, že nejvíc na takovém příznivém prostředí rodiny vydělá samo dítě.

Cílem Kamevédy je motivovat rodiče k aktivní výchově a poskytovat jim k tomu v rámci klubu neustále nové podněty a zajímavou inspiraci.