Dívky a vrcholový sport: má to smysl?

divci sportO pojednání na toto téma mě opakovaně několik rodičů žádalo. To svědčí o tom, že se stále jedná o velmi aktuální a živě diskutovanou otázku. Je to tedy důvod navíc podívat se na sport dívek trochu z blízka.

Dívky a sport. Toho tématu jsem se už okrajově dotknul ve své knize, ale ve svých  závěrech jsem zůstal v té době na polovině cesty. Potom, v dalších letech, jsem v nahlížení na tuto problematiku zaznamenal poměrně velký zlom, který ještě nebyl dostatečně zpracován formou samostatného článku pro Univerzitu rodičovství.

 

Rozdílnosti světa ženského sportu

V celosvětovém měřítku sportuje profesionálně, v poměru k mužům, nesrovnatelně méně žen. V některých zemích je dokonce sport žen zakázán  z náboženských důvodů. Ale ani v Evropě nelze vůbec srovnávat uplatnění a ohodnocení žen v nejpopulárnějších sportech, jako je rugby, fotbal nebo lední hokej. V těchto sportech ženy prozatím pouze živoří, sportuje jich méně a dostávají nižší odměnu.

USA udávají směr světovému sportu, jejich systém výchovy mládeže, propojení sportu se vzdělávacím systémem až po neobyčejně sofistikovanou sféru univerzitního sportu nasávajícího ty nejkvalitnější mladé lidi z celého světa pod střechy amerických univerzit, to představuje nedostižný vzor pro ostatní svět. V rámci tohoto fungujícího sportovně vzdělávacího systému dochází také plynule k vyrovnávání podmínek pro sportování dívek a chlapců. Nebudeme zřejmě daleko od pravdy při tvrzení, že tento systém jednou dovede americkou společnost k úplnému zrovnoprávnění ženského a mužského sportu také na profesionální úrovni. Dnes tomu tak není, nelze srovnávat mužský svět NBA nebo NHL s ženským basketbalem nebo s hokejem. V těchto nejlepších světových ligách bude zřejmě vyrovnávání trvat další desítky let bez jakékoliv záruky, že k úplnému zrovnoprávnění někdy skutečně dojde.

O tom, jak moderní nastavení amerického vzdělávacího systému zohledňuje rozvoj pohybové inteligence u mládeže a jaký to má reálný dopad, svědčí následující údaj. V roce 1989 sportovalo na amerických středních školách 34% dívek, v současnosti 41%.

Americká genderová revoluce

V roce 2012 startovalo ve výpravě USA na LOH v Londýně poprvé v historii Olympijských her více žen než mužů. Z celkového počtu 530 Američanů bylo 269 žen a 261 mužů.

Mezinárodní olympijské hnutí se snaží působit na prosazování rovnosti žen a mužů ve sportu celosvětově a komplexně. Přestože zakladatel moderních Olympijských her Pierre de Cubertain se kdysi nechal slyšet, že "ženy nejsou na některé věci stavěny", od té doby se mnoho změnilo. Ženy se dnes účastní her v masovém měřítku a jejich zastoupení na každých hrách roste. Na LOH 2012 měly ženy již 45% účast ve startovním poli. Ještě v roce 1996 nemělo 26 zemí na LOH ženské zastoupení, v roce 2012 už obsahovaly všechny výpravy ženské zastoupení.

Za získané medaile jsou dnes ženy odměňovány ve stejné výši jako muži. V tomto sektoru probíhá boj o rovnost pohlaví nejrychleji, přesto má současný prezident MOV Thomas Bach určité pochybnosti a podezření na přetrvávání některých známek nerovnosti žen a mužů. V roce 2016 mohly ženy na Olympiádě závodit ve 136 disciplínách, muži obsadili 161 soutěžních disciplín, 9 závodů bylo společných pro obě pohlaví. Také obsazení výboru MOV právě nesvědčí o rovnosti, vždyť ve 27 členém výboru MOV pracují pouze 4 ženy. Směrodatné pro další vývoj olympismu i mezinárodního sportu je, že se MOV ve světě sportu hlásí k roli lídra v procesu dosahování rovnosti obou pohlaví a počty zúčastněných žen a mužů se s každou další olympiádou vyrovnávají.

Co se týká českého sportovního prostředí, Český olympijský výbor uvádí následující fakta o genderové nerovnosti:

  1. Medální pokrytí ženských sportů v ČR je momentálně menší než 10 %.
  2. V ČR sportuje 33 % žen, což je menší podíl než u mužů.
  3. Ženy trenérky jsou v rámci EU ve výrazné menšině a jejich platy jsou podstatně nižší.

Tolik jen pro ilustraci v několika bodech o tom, na jakém stupni genderové nerovnosti se v současnosti nacházíme a jakým směrem se pravděpodobně bude ubírat další vývoj.

Kde se už ženy vyrovnaly mužům?

Svět velkého tenisu je bezesporu takovou ukázkou, neboť i některé největší turnaje včetně těch grandslamových přistoupily na rovnost prize money u žen a mužů. V éře nastupujících sester Wiliamsových dokonce mnozí sledovali raději zábavnější ženský tenis než nezáživné pětisetové maratónské bitvy mužů s minimem výměn na rychlých površích. Také svět atletiky ženskému sportu přeje, i když v něm hraje významnou roli jakási nadhodnota mediálně atraktivní osobnosti.

V rámci českého sportu a anket sportovec roku dokonce v posledních letech české ženy své mužské protějšky doslova válcují, protože dosahují v mezinárodním měřítku lepších výsledků. Zvlášť v oblasti tenisu, atletiky, lyžování nebo rychlobruslení. Také nejlepší období biatlonistky Gabriely Koukalové, které se podařilo okouzlit velkou část fanoušků a měla přesah i do dalších zemí, naznačilo prostor pro další vývoj sportujícím ženám i mladým dívkám, stejně jako jejich rodičům. Její popularita v zemi zastínila i nejlepší muže v našich nejpopulárnějších sportech. A přestože nesnesla ten obrovský český mediální tlak, často opravdu brutální, zlý a nevybíravý, příliš dlouho, můžeme si být jistí, že její nástupkyně budou již lépe a komplexněji připraveny na podobnou roli. To jsou jen náznaky ukázek příštího možného vývoje i způsobů, jak mohou sportující ženy maximálních cílů dosáhnout i v dnešním genderově nevyváženém světě profesionálního sportu.

Ženský fotbal byl kdysi důvodem k pousmání, dnes jde o zajímavou příležitost.

V současné době je ženský fotbal nejdynamičtějším sportovním odvětvím na světě. Stále více žen hraje fotbal a také u nás se rozšiřuje počet ženských fotbalových týmů. Hodně nadaných a jazykově vybavených fotbalistek z Evropy doslova "nasává" kanadský a americký univerzitní sport. To jsou výzvy a příležitosti pro děvčata z celého světa.

Příklad z praxe 

U nás je obecně vžitá představa, že kluci by měli sportovat, holky studovat a pak založit rodinu. To byl i názor velkého bouřliváka, nezapomenutelného hokejisty i kritika poměrů v našem hokeji, již zemřelého Jaroslava Holíka. Zastával ho po tom, co jeho dcera Andrea pověsila tenisovou raketu na hřebík, přestože už stihla vyhrát juniorský Wimbledon, porazit Janu Novotnou i Steffi Grafovou. Pan Holík hodně do dcery investoval a chtěl z ní mít tenisovou šampionku. Andrea Holíková kdysi už stála ve dveřích, kterými se vstupuje do sfér velkého tenisu. Její nečekaný útěk z tohoto světa nejprve Jaroslav Holík těžce nesl, ale později se s tím faktem smířil a žil pro svoje vnoučata. Andrea si vzala bývalého hráče NHL Františka Musila, se kterým má tři děti. Syny Davida a Adama, a dceru Danu. Všechny děti byly vedeny ke sportovní všestrannosti, uměly bruslit, hrát tenis i další míčové sporty. Celá rodina zbožňovala cyklistiku a především Tour de France, takže v létě společně jezdili náročné trasy na kolech kolem Vysočiny. Občas jsme se potkali s Adamem, který je ročník 1977 jako můj syn Pavel, na tenisových turnajích. Rozdíl ve výchově byl v tom, že oni nebyli rozvíjeni od narození a do jejich výchovy nebylo vloženo až tolik energie. František působil jako skaut NHL, takže často a dlouho cestoval po světě za pozorováním nadějných hráčů pro draft NHL, a Andrea, přestože s dětmi hodně cestovala na sportovní akce, nechávala výchově přece jen volnější průchod, než tomu bylo třeba u nás, kde jsme to brali opravdu velice vážně a komplexně.

K tématu článku se vztahuje rozhovor, který jsem jednou vedl s Frantou Musilem na téma výchovy jeho dětí. V té době už hráli oba jeho synové hokejové juniorské soutěže v zámoří, a dcera Dana, která byla celé roky trošičku v ústraní sportovní pozornosti rodiny, studovala kanadskou univerzitu, kde získala sportovní volejbalové stipendium. Jednou se mi Franta svěřil:
"Někdy mám pocit, že ta naše Danča to vzala za správnej konec a je na tom ze všech dětí nejlíp. Kluci od malička makají, stresujou se, a je otázkou, zda se jim jejich sny splní. Ale Danča jenom kvete, výborně studuje, hraje univerzitní volejbal, užívá si to. Na zápasy jim chodí pět tisíc diváků, panuje tam úžasná atmosféra. Řekl bych, že momentálně je ze všech dětí nejspokojenější..."

Domnívám se, že tím odkrýváme podstatu problému. Chceme pro své děti to nejlepší. Přejeme jim, aby byly v životě šťastné a spokojené. Chceme je naučit co nejvíc, aby o ně byl zájem a mohly se uplatnit podle svých představ, splnit si dětské sny. Pokud jsou ale tyto sny výš než odvedená práce a vybudovaný talent, který ona vysněná pozice vyžaduje, dochází nutně ke zklamání. Je to dáno tím, že v zahraničí je konkurence v nejatraktivnějších sportech nepředstavitelná, nelze ji srovnávat s konkurencí a úrovní sportu u nás. Rodiče ale někdy nejsou schopni hodnotit reálnou úroveň svých dětí objektivně, což jim brání včas změnit původní plán.

Když věci nejdou podle představ a dítě už někdy kolem 12 až 14 roku brutálně nevyniká mezi vrstevníky, měl by následovat plán B, případně plán C tak, aby byla vložená energie a nezměrné úsilí dítěte i rodičů maximálně využito.

Základní otázka: má orientace děvčat na vrcholový sport smysl?

Pokud dáváme děvče na nějaký sport a hodláme se mu plně věnovat, ční před námi od počátku dvě mohutné překážky.

Tou první překážkou je fakt, že jen velmi málo dívek vydrží u svého sportu přes pubertu. Studie provedené na přelomu tisíciletí na širokém vzorku amerických sportujících dívek prokázaly, že pouze 6 procent dívek vydrží u svého sportu do dospělosti, což je opravdu tragicky málo. Také v České republice u sportu vydrží málo dívek sportovat i po pubertě, protože odstředivé tendence v tomto životním období jsou velice silné. I chlapci mají s tímto životním obdobím problémy. U dívek je situace složitější v tom, že k dramatickému zlomu v chování a přístupu ke sportu dochází prakticky ze dne na den, což způsobuje rodičům i trenérům doslova šok a někdy na nepříznivou změnu situace necitlivě reagují.

Na druhé straně, motivace děvčat ke sportu a kvalita našeho sportovního prostředí je místy tak slabá (tímto je myšlena morální a etická úroveň lidí zapojených do ml. sportu), že dívky nedokáže na sportovištích trvale udržet.

To je první problém. Reálná šance na sportovní úspěch je u dívek relativně malá.

Tou druhou překážkou je despekt společnosti vůči ženskému sportu.

I když děvče vydrží, a pokud neprovozuje drahý a mediálně atraktivní sport, tak se jím ani v případě úspěchu nedokáže dobře uživit, natož zajistit pro zbytek života. Což je ostatně jedním z důvodů, proč sport v určité fázi života přestane dávat děvčatům smysl a začnou se raději věnovat činnostem, které se jim jeví jako důležitější, perspektivnější nebo příjemnější.

V určité fázi, kdy také naše dcery skončily s tenisem, jsem zastával názor, že podstupovat s nimi Kamevédu a vkládat tolik energie do tak nejistého záměru představuje přílišné riziko s většinou negativním výsledkem a že to skoro ani nemá smysl. Dnes se za tento svůj původní názor stydím, protože byl důkazem nezvládnutí této problematiky a určité povrchnosti při provádění její analýzy.

Jednoho dne jsem si totiž uvědomil, že energie vložená do dětí, jedno jestli do děvčat nebo do chlapců, se nemůže nikam ztratit.

Ta věta mi zněla v uších celé roky, použila ji matka skvělé tenistky Martiny Hingisové, paní Melanie Molitorová:
"Vždy jsem věřila, že ta obrovská energie, kterou jsem do své dcery vložila, se nemůže nikam ztratit. I kdyby z nějakého důvodu zanechala tenisu, tak ta kvalita by se nevyhnutelně projevila v tom, že by brzy začala vynikat v nějakém jiném oboru..."

Když jsem si tento výrok před léty poprvé četl, popravdě, příliš jsem mu nevěřil. Znal jsem totiž prostředí vrcholového mládežnického tenisu a měl představu o tom, jak obrovskou práci je třeba vykonat k tomu, aby dítě v tenise skutečně vynikalo. A v představě, že by najednou tuto sféru opustilo a začalo od píky někde jinde, jsem si nějaký jiný rychlý úspěch nedokázal představit.

Pak jsem ale zaznamenal další názory paní Molitorové, které tomu dodaly srozumitelnost. Souhlasím s tím, že děti, které projdou Kamevédou nebo podobnou výchovou, jsou jiné. Jejich "osobnostní kapitál" je s ostatními neměřitelný a opravdu existuje pravděpodobnost, že by v konkurenčním boji na jiném bitevním poli měli větší šanci uspět. Ovšem za předpokladu, že by je k tomu poháněla nějaká silná motivace nebo tlak, který by je přiměl pracovat tak tvrdě, jak k tomu byly tyto děti v mládí vedeny. Pokud by byly zajištěny a vedlo se jim dobře, není jisté, že by sami od sebe podstoupily život v nepohodě a nezměrném úsilí, který vždy trochu bolí, maličko tam fouká, je tam horko, nebo mrzne.

Rozvoje děvčat v průběhu dětství

Když se věnujeme rozvoji pohybové inteligence u děvčat, pravděpodobně se nám s nimi bude do nějakých deseti jedenácti let pracovat mnohem lépe než s chlapci. Jsou totiž pozornější, vnímavější a pečlivější. Dokážou se lépe soustředit, zdají se sociálně vyspělejší. Ani po fyzické stránce za chlapci nezaostávají. Pokud je děvče skutečně dobře trénované, může chlapce ve sportu doslova válcovat, až téměř deprimovat. Jako důkaz jsem uváděl výsledky různých atletických olympiád pořádaných jako doplněk dětských tenisových turnajů, ve kterých děvčata ve věku do deseti let dosahovala srovnatelných, často i lepších výsledků než stejně staří chlapci. Poměr sil se začne měnit až v letech, kdy se děti začnou blížit pubertě a rozvoj chlapců začne ovlivňovat hormon testosteron. V té době teprve děvčata přestávají chlapcům stačit.

Tato fakta mohou potvrdit jak rodiče, tak pedagogové nebo sportovní trenéři. Pak ale přichází puberta. Nadšená, soustředěná a hbitá děvčata se začnou měnit v líná a ukňouraná stvoření, která občas rodiče ani nepoznávají. Musí se obrnit nezměrnou trpělivostí a zapojit veškerou vynalézavost, aby své dcery u sportu či jiného zájmu udrželi. Často však marně. Mnozí rodiče v tomto období ztrácí vůli i trpělivost, dívčí čas dospívání s sebou přináší velkou zkoušku rodičovství.

Děvče končí se sportem, ale to neznamená "konec světa"

Ačkoliv role aspirantky na profesionální sport vzala za své, získaný potenciál mohou děvčata využít např. v roli partnerky a matky. Takovýto velký zlom jsem si sám prožil a chtěl bych na něj upozornit ostatní rodiče.

Často, když děvče skončí se sportem, je to určité zklamání. Zvlášť pro rodiče, kteří se rozvoji hodně věnovali, investovali hodně času, peněz i energie. Poznali zajímavé sportovní prostředí, v určité fázi jim to začalo dávat smysl, začalo je to bavit, ale pak přišel konec. Investice propadla. To, co zaručeně zbylo, to je zdravě položený základ dívčí osobnosti, kvalitní pohybová výchova, pevnější zdraví, pracovitost, vybudovaná schopnost tvrdě a systematicky směřovat za nějakým cílem.

To samo o sobě není vůbec málo, ať už se děvče rozhodně studovat, založit si vlastní firmu nebo fungující rodinu. Všechny ty vlastnosti a dovednosti vybudované v průběhu celého mládí na sportovištích se ve zmíněných sférách budou hodit, protože vytvářejí děvčatům mnohem lepší výchozí pozici pro zvládnutí nároků dalšího života:

Orientace na cizí jazyky

U děvčat se jedná o absolutní prioritu. Základna pro výuku cizích jazyků by měla být u děvčat vytvářena skutečně od prvního roku života. Jako rodiče si s ohledem na statistiky nemůžeme být jisti, že zrovna sport, umění či věda bude jejich budoucím povoláním. Ale o jednu konstantu se opřít můžeme. Cizí jazyky využijí v dospělosti stoprocentně bez ohledu na zvolenou kariéru. To dává v případě dívek studiu jazyků smysl i prvořadou prioritu, které bychom se měli pevně držet.

Role partnerky

Jakmile dívky začnou pohlížet na sport jako na zbytečný vagón odstavený na vedlejší koleji, mívá to celou plejádu důvodů. Jeden z těch zásadních představuje zájem o druhé pohlaví a nalezení partnera. Ale spolu s tím se začne potřeba využívat známé prostředí sportu znovu vynořovat. Děvčata chtějí dobře vypadat, mít hezkou postavu, aby se líbila. A začínají si uvědomovat, že jim v tom hodně pomáhá mládí strávené na hřištích, i znalost prostředí, dovedností a postupů nutných k tomu, aby se mohly udržovat ve stavu, který je uspokojuje. Je to pro ně důvěrně známý svět. Ostatní dívky bez vztahu ke sportu řeší tento problém většinou dietami, ale hubená dívka s ochablým svalstvem se nikdy nemůže v tělesné kráse, v dokonalosti a estetice pohybů rovnat bývalé sportovkyni.

Sportovkyně mají potenciál být lepšími partnerkami mužům a udržovat s nimi vyváženější vztah. Je to dáno tím, že sport jako celek obstojně ovládají, k tomu některé sporty velice dobře. Takže nejsou prioritně ovládány snahou odrazovat svého partnera od sportovních aktivit, ale jsou naopak schopny tyto formy trávení času podporovat. Nevyhýbat se jim, zvládají být rovnocennou sportovní partnerkou. Tato jejich schopnost zvyšuje kvalitu i perspektivu partnerského vztahu.

Mladé ženy vládnou od přírody mocnými zbraněmi, kterými dokážou muže alespoň krátkodobě zaujmout. Umí využít své přitažlivosti k tomu, aby muže krátkodobě přiměly k zanechání činností, které je mohou v něčem ohrožovat. Tím myslím i různé sportovní a pohybové aktivity. Ale zasévají tím do vztahu nevyváženost a nespokojenost partnera, která se postupně kumuluje, až se dříve či později nějak projeví. Obecně lze dospět k závěru, že dívky, které prošly komplexní pohybovou výchovou v mládí, dokážou být vyrovnanějšími a příjemnějšími životními partnerkami, protože muže neodrazují od sportů a pohybových aktivit, díky čemuž může být jejich vztah zdravější a spokojenější.

Role Matky

V roli matky se může sportovní potenciál ženy nashromážděný v mládí projevit nejblahodárněji. Většina dnešních matek neprošla kvalitní sportovní průpravou a tudíž nemají ke sportu žádný vztah. Proto je většinou ani nenapadne své děti ke sportu vést. V případě, že si to přejí jejich manželé, mohou se tomuto přání někdy podřídit, ale toto prostředí jim vždy bude cizí, nebudou schopny chápat jeho specifika a zákonitosti, nedokážou dobře vést své děti ani jim poradit. Pro zvládnutí této role nemají potřebné vybavení a vždy k němu budou mít odpor, který děti spolehlivě rozpoznají. I díky tomu budou mít takové děti vždy delší cestu k úspěšné sportovní dráze.

Na druhé straně máme jiné matky, bývalé sportovkyně. V době, kdy založily rodinu, už většinou uvažují jinak, než v období puberty, kdy od sportu utekly. Chtějí pro svoje děti to nejlepší a už ví, že sport mnohé z toho nabízí. Proto vedou už batolata k aktivnějšímu trávení času, jejich znalosti postačují k vybudování základů mnoha sportů a pohybových aktivit u dětí. Tato činnost pak není jen výsadou otců, na čemž děti velmi profitují. Přestože v mládí někdy měly pocit, že provozovat sport je tvrdé a náročné, náhle častěji přejímají aktivní roli matek - trenérek, protože prostě nepoznaly kvalitnější formy rodičovství. Snadněji chápou, že ponechat děti osudu by pro ně v dnešním světě mohlo být zničující, proto se neváhají angažovat jako aktivní matky a vést děti ke smysluplným činnostem. Vlastně se jen vracejí do svého mládí a znovu vstupují do důvěrně známého světa, jehož zákonitosti chápou i v souvislostech. Neváhají se nadále vzdělávat, díky tomu mohou být dětem skutečnou oporou.

Někdy se může stát, že sportovní investice do dívky dozrají v plné síle až po příchodu další generace. Pokud tedy děvčata skončí svoji sportovní kariéru ještě na základní škole, nemusí to být nutně důvod ke smutku. Pokud jsme zvládli dobře svoji rodičovskou roli, položili u nich dobré základy, lásku a vztah k pohybu, potom může někdy k vyklíčení tohoto semínka dojít až později. Ale určitě to nebude znamenat menší úspěch a menší radost.

Role babičky

Také tato role se může u pohybově založených žen projevit jako vysoce plodná a užitečná. U těch, které prošly komplexní pohybovou výchovou, existuje pravděpodobnost, že budou i po narození vnoučat v dobrém fyzickém a zdravotním stavu, schopné se aktivně hýbat, předávat informace a svoji nezaměnitelnou pozitivní "babičkovskou" energii. Jsou už velice zkušené, životní priority jsou u nich jasně vytříbené. Vrchol jejich životních preferencí zaujímají jednoznačně děti a vnoučata. Tak jako chtěly předat před léty to nejlepší svým dětem, stejně uvažují i o svých vnoučatech. Mohou ovlivňovat způsob jejich výchovy, ujmout se výuky dovedností a někdy, při souhře okolností, mohou v tomto ohledu převzít i velice aktivní a důležitou roli. To v momentě, kdy jsou jejich děti pracovně či jinak vytížené a babičky přejímají na čas významnou pozici  při výchově a směrování vnoučete.

Z uvedeného plyne, že pokud dívku vedeme k pohybu a k opravdu systematickému rozvoji více druhů inteligence, potom existuje v celém dalším průběhu života více příležitostí, jak může získanou energii zúročit a efektivně předávat dalším pokolením.

Vše špatné je k něčemu dobré

Pokud statistiky tvrdí, že většina dívek končí se sportem do patnáctého roku věku, současně to znamená, že těm, které vydrží, v krátkém období doslova vymizí velká část konkurence. To jim usnadní efektivně finalizovat jejich kariéru. Musíme hledat pozitivní inspiraci hlavně v rodinách, které dokázaly dívčí pubertu zvládnout a vydržet u sportu. Není jich málo.

Co doporučují úspěšní rodiče?

Tito úspěšní rodiče shodně doporučují, aby kolem puberty došlo k nějaké změně, k novému impulzu, který přinese novou výzvu. Jedná se o propojení sportu s atraktivní studiem, přestup do většího města a zajímavého velkoklubu, proniknutí do reprezentace, zlepšení tréninkové, doplňkové a rehabilitační péče. Tyto přesuny mohou přinést možnosti cestování po světě, poznání nových výzev, navázání nových přátelství, příslib atraktivní budoucnosti. To jsou stimuly, které děvčata v pravou chvíli ještě pevněji poutají ke sportu a mohou způsobit, že u něj zůstanou a ještě zvýší své úsilí.

Závěrem

Pod článkem uvádím několik názorů a jiných pohledů na problém, obzvlášť rádi a často se k této věci vyjadřují psychologové. Chtěl bych ale podotknout, že Kamevéda s většinou jejich názorů nekoresponduje. V Kamevédě začínají děti, tedy i děvčata, s adaptací na nároky sportu, včetně toho profesionálního, od narození. To učiní z této sféry důvěrně známé prostředí, na které se postupně dokonale adaptují. Vysoká forma této adaptace spolu s komplexním pojetím pohybové výchovy tvoří nejspolehlivější prevenci jakýmkoliv psychickým i fyzickým traumatickým stavům. Takže už nutnost využít služeb psychologa je vlastně určitým druhem selhání, či přiznáním, že člověk svoji roli nezvládá. Nemám tím na mysli stavy, kdy se třeba rodiče nebo sportovní agenti snaží podporu dítěte rozšířit o všechny možné doplňkové rofese, tedy posílit jeho potenciál, aniž by mělo nějaké potíže. Ale situace, kdy dítě z nějakého důvodu psychicky selhává, má konkrétní pproblémy, nebo dokonce psychicky kolabuje, to už může mít hlubší příčiny a svědčí to o chybné výchovné strategii.

Děti vedené pomocí Kamevédy mají pohybový náskok, současně dochází k ideálnímu procesu výběru kariéry dítěte v čele s jeho odůvodněnou svobodnou volbou, což nebezpečí budoucích traumat snižuje.

Chtěl bych se ale ohradit proti tvrzení mnoha psychologů, trenérů a pedagogů, které bohužel stále převládá, že děti by si měly do 18 let jenom hrát a skotačit, nebrat zápasy ani závody nijak vážně, a až pak...

Kdykoliv toto slyším nebo čtu, je mi jasné, že autorem je člověk, který nemá vlastní zkušenost s vedením dítěte od narození až po výrazný sportovní úspěch. Pokud má být Kamevéda úspěšná, měla by být citlivá, zábavná, dobrodružná, otcové a matky by vždy měli být víc milujícími rodiči než důslednými trenéry. Ale to hlavní, co musíme zajistit, je dosažení excelentních dovedností, vysoké výkonnosti, skvělé fyzické kondice, fyzické i psychické odolnosti. Musíme dítě naučit tvrdě pracovat tak, aby to nepovažovalo za cosi otravného a odporného, ale naopak za proces příjemný a oblíbený, jehož smyslu věří a jehož nutnost opravdu přesně a dobře chápe.

To je reálná cesta na sportovní Olymp. Pouhé hraní si do 18 let nemá šanci, jedná se o dobrovolnou kapitulaci před konkurencí. Tímto způsobem nelze vytvořit dovednosti a sportovní kvalitu, která by byla kompetentní s těmi nejlepšími. Přijetím těchto nesmyslů dítě dopředu degradujeme do role outsidera, který sice může mít sport v oblibě po celý život, vyznávat zdravý životní styl, ale dveře profesionálního sportu mu s největší pravděpodobností zůstanou odepřeny. To platí pro dívky i chlapce bez rozdílu.

Mateřská role

Ta představuje pro vrcholově sportující ženy asi největší problém. Mateřství nejde s tak náročnou úrovní sportu bezprostředně sloučit a proto ho většina sportovkyň odkládá. Fyzický sportovní vrchol ženy se více méně kryje s ideální dobou pro početí dítěte a tak si musí zvolit jedno nebo druhé. To je ostatně jeden z velkých problémů dneška. Ženy, nejen ty sportující, dělají kariéru, nechají své mateřství přezrát často až do věku vysoko po třicítce, který pro mateřství není příliš vhodný, a pak už se jim nepodaří otěhotnět. Nebo si zvyknou na pohodlnější, mnohem snadnější život bez dětí, že už nenajdou odvahu ani vhodného partnera pro mateřství. To je vnitřní a pouze osobní věcí každé ženy, dilema, které si musí rozhodnout a pak nést následky. Celá řada úspěšných sportujících žen nám předvedla, že je možné přerušit včas kariéru, porodit zdravé dítě, a pak se ještě silnější vrátit a znovu vítězit.

Ještě bych se vrátil k těm děvčatům, která sportu zanechala ještě v dětství. Ta sportovat umí, mohou mít děti v ideálním věku, mohou se jim náležitě věnovat včetně sportovní výchovy. A protože uvnitř sebe mají kompletní know-how z průběhu opuštění sportu, dokážou vytvořit ve své výchově účinnou prevenci proti podobnému vývoji u svých dětí. Navíc mají touhu dosáhnout úspěchu se svými dětmi, aby jím mohly překrýt svůj vlastní neúspěch. To není nic špatného, jen další zkušenost a energie navíc, která z nich může udělat úspěšnější matky ve smyslu účinnější výchovy sportujícího dítěte.

 

https://www.olympic.cz/upload/files/Seminar-komise-sportu-zen-Janotova.pdf 
https://www.profairplay.cz/rovnost-ve-sportu/ 
https://sport.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A180428_398382_sporty_tof 
https://sport.aktualne.cz/olympijske-hry/revoluce-americane-berou-na-olympiadu-vic-zen-nez-muzu/r~52b5e8fecb2a11e199820025900fea04/?redirected=1544198411 
https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/psychologie-dnes/97984/zeny-deti-a-vrcholovy-sport-nedoporucuji 

Článek z 18. prosince 2018

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

JUDr. Pavel Zacha
  • autor výchovné filozofie Kamevéda
  • +420 775 178 805
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

Články pro Vaši inspiraci

Věnovat se dětem rozhodně stojí za to!

Věnovat se dětem rozhodně stojí za to!

Podívejte se na parádní jízdu malého Kamevéďáka, Lukyho Gabriela! Už na první pohled jsou z videí patrné hodiny a hodiny společně stráveného času, trpělivého…

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • ProHockey
  • 336x280
Nahoru