Kamevéda: výchovná filozofie i životní styl v dospělosti

kameveda zivotni_stylKdyž byl syn Pavel ještě dítě, byl jsem ve své výchovné filozofii přirozeně zaměřený na tvorbu komplexního dětského potenciálu. Myšlenky na to, co bude, až jednou vyroste a podaří se mu dosáhnout vytouženého úspěchu, jsem nijak nerozvíjel. Tedy, nijak cíleně. Realita je však taková, že i když už má svou samostatnost, svou zodpovědnost, jsme stále v kontaktu: pořád rozebíráme tréninky, zápasy, nabídky, finance, možnosti, životní kroky. Jen nyní mnohem více jako rovnocenní partneři, než když byl malý. Z výchovné Kamevédy jsme jaksi intuitivně přešli na partnerskou Kamevédu.

 

Jsem za to nesmírně rád, protože dosažením úspěchu v tak mladém věku ještě není vše hotovo. Vlastně ani mnohem později. Lidská osobnost se rozvíjí a zraje celý život. Pořád se má co učit a pořád hrozí různá úskalí či problémová období.

Typickým příkladem jednoho velmi rizikového období je přechod z fáze „makám a nemám co ztratit" do období „jsem úspěšný, co s tím?". Bez podpory okolí je tak lehké podlehnout euforickému pocitu nepřemožitelnosti a dokonalosti! Stačí se jen rozhlédnout kolem a najdeme spoustu sportovců či jiných profesně úspěšných lidí, kteří v mladém věku vyhráli, uspěli, dosáhli, co chtěli, stali slavnými. Mnozí z nich tento životní okamžik neustáli.

Kdysi jsem i na toto téma debatoval s PaedDr. Zdeňkem Haníkem, Ph.D., ikonou českého volejbalu a stávajícím místopředsedou Českého olympijského výboru:

„V určitý moment si úspěšný mladý člověk sáhne na nějaký významný sportovní úspěch, a to všechno, co pak následuje – pozornost, média, peníze, možnosti, sláva... ho doslova semele. Z pozice trenéra reprezentace jsem měl blízko k naším nejúspěšnějším sportovcům. A byl jsem bohužel svědkem toho, že někteří z nich tu obrovskou životní proměnu neustáli. Úplně se jim rozpadl osobní život, vydělali a hned přišli o peníze. Řekl bych, že před oním dosažením úspěchu byli mnohem šťastnější."

Shodli jsme se tehdy na tom, že je důležité se při výchově dítěte zabývat nejen tím, jak dosáhnout na úspěch, ale také myšlenkou, jak ho ustát a udržet. Co si počít na vrcholu životních sil v rané dospělosti, jak posléze zvládnout ukončení kariéry a následující život. Na to nerozlučně navazuje také období pozdějšího věku a stáří.

Uspěli. Dospěli. A co dál?

S každým dalším rokem se mi potvrzuje, že principy Kamevédy, zvlášť mechanismy týkající se rozvoje osobnosti, fyzické kondice a zdraví, fungují v každém věku. Je potřebné je, samozřejmě, uzpůsobit specifikům jednotlivých životních období, stále však platí v zásadě to samé:
Zdravý, spokojený a systematicky pracující jedinec může dosáhnout na téměř jakýkoliv cíl v jakékoliv životní fáze.

kameveda zivotni_styl2

Život úspěšného člověka, který už jednou dosáhl na vysněnou metu, k níž už od začátku cílevědomými činnostmi směřoval, stojí obvykle na velice pevných základech. Oproti ostatním má výhodu, že díky vytvořenému potenciálu své osobnosti a řadě ceněných dovedností získal skvělou pozici na trhu práce. Prošel výchovným procesem a velice dobře chápe, že dlouhodobá a precizní práce přináší kvalitu, která jde v moderním světě na dračku. Úspěšní sportovci se navíc těší i značné fyzické odolnosti, kondici, otužilosti a pevnému zdraví. Při dnešní vysoké úrovni péče jsou i přes kariérní zátěž po ukončení aktivní dráhy v lepším zdravotním stavu než mnozí jejich vrstevníci.

Sebepéče v dospělosti

Spokojený a úspěšný rodič má nejlepší předpoklady k tomu, aby vychoval spokojené a úspěšné dítě. K tomu je zapotřebí o sebe pečovat – pracovat na sobě po fyzické, psychické i mentální stránce. A jestli že chceme být oporou i svému dospělému dítěti a jednou svému vnoučeti, znamená to pracovat na sobě po celý život.

Pečovat o sebe ve smyslu udržení se v dobré kondici. Tedy, to, co vštěpujeme svým dětem při výchově, sami také důsledně dodržovat. To, jak a kam se dítě snažíme dovést, také následovat. Kromě udržení kondice nám to umožní lepší pochopení toho, co dítě prožívá, co ho to stojí a jak ho v tom můžeme podpořit.

Jen tak budeme schopni být dítěti celoživotními partnery v čemkoliv.

Následování principů Kamevédy i nadále, v dospělém životě, tak má dvojí efekt:

  • žít zajímavý, aktivní a smysluplný vlastní život, se zdravými ambicemi a v plné síle
  • být plnohodnotným partnerem dítěte i na jeho cestě dospělým životem

Už jen to, že budeme schopni se postarat sami o sebe ve vyšším věku, umožní našim potomkům mít volné ruce pro své potomky. A pokud k tomu budeme schopni přidat ještě něco navíc, staneme se neocenitelnou oporou.

Sebepéče vs. péče o dítě

Nyní by se mohlo zdát, že se myšlenkově dostáváme do kolize. Na jedné stráně vyzývá Kamevéda rodiče k jakémusi omezení vlastních potřeb ve prospěch dítěte. K upírání si vlastních kratochvílí, věnování své pozornosti a energie dítěti. Na druhou stranu přichází myšlenka „sebepéče" a Kamevédy jako životního stylu.

Obě myšlenky však na pozadí mluví o tom stejném. I seberozvojem, pokud je smysluplný, podporujeme dítě – dáváme mu hodnotnějšího rodiče, přirozený a nejbližší vzor.

A pak už jde jen o to, zvolit rozumný poměr aktivit společných s dítětem a samostatných.

Společnými je myšleno např.:

  • když jdete s dítětem na kurt, nahazovat mu tenisák na voleje, aby se v nich zlepšilo, je to i vaše péče o sebe – pohybová
  • když dítěti pomůžete porozumět úkolu z fyziky, který si sami nejdříve musíte připomenout, je to i vaše péče o sebe – mentální
  • když jdete společně na rodinnou/sousedskou sešlost, kde formujete sociální interakce, je to i vaše péče – psychická

Samostatné aktivity, v ideálním případě stejné nebo velmi podobné:

  • tenis, jen tentokrát s přáteli
  • vlastní zájmové aktivity a vzdělávání
  • občasné kino nebo posezení s přáteli

I tyto myšlenky lze samozřejmě napadnout a vytvořit z nich extrémní situace – jako např. dělat dítěti průvodce 24 hodin denně nebo naopak trávit celé odpoledne ve fitness/v kadeřnictví/na sociálních sítích, potom přijít domů, spokojeně se usmát na dítě a myslet si, že mu to ke štěstí stačí. Věřím však, že všichni máme stejný cíl a proto se všichni na tyto myšlenky díváme v jejich racionálních mezích.

Závěrem: kdo zvládne Kamevédu sám, dokáže ji naučit i druhé

Následovat Kamevédu v dospělém věku je jednodušší, než ji aplikovat ve výchově dítěte.

kameveda zivotni_styl3

Dospělý člověk mnohem více pracuje s volními vlastnostmi (např. vytrvalost, rozvážnost, spolehlivost, sebeovládání, svědomitost, sebeřízení atd.) a také je více cílevědomý. S věkem také přichází životní zkušenosti, trpělivost, rozvážnost, ale i podrobná znalost těla a ducha.

Je také vůle dát některým dějům více času, hlouběji se nad nimi zamýšlet než v překotném mladém věku. Pokud se k tomu přidá vhodná motivace, lze se přiblížit stavu, kdy můžeme v některých oblastech dosáhnout vyšší kvality, než se nám to dařilo v mladém věku.

V rámci Kamevédy se tomuto tématu jakési „výchovy" a životního nastavení dospělých budeme věnovat i nadále. Člověk, který zvládne multirozvoj sám u sebe, bude umět všestranně vést i své děti. A to je cíl Kamevédy.

Článek z 11. května 2020

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

JUDr. Pavel Zacha
  • autor výchovné filozofie Kamevéda
  • +420 775 178 805
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

Články pro Vaši inspiraci

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • 336x280
  • ProHockey
Nahoru