Aktuality

Z našeho světa se vytrácí přirozená krása

 

Vzhledem k tomu, že se mládež opravdu málo hýbe, vypadá jinak než dřív. Tím nemyslím jen obezitu prorůstající stále výrazněji celou současnou populací, ale prostou fyzickou krásu opřenou o fungující tělesnou schránku. Díky tomu, že se mladí nehýbou, vypadají hůř. Někteří mnohem hůř. Dokonce i manekýnky dosahují požadovaných rozměrů pomocí diety, ale občas úplně zapomínají na své tvarování pomocí sportovního tréninku. Chce to čas, pravidelnost a námahu. A to jsou požadavky, kterým je ochotno vyhovět stále méně lidí.

Ordinace plastických Chirurgů jsou přeplněné, ale sebedokonalejší či extravagantní lékařský zákrok nikdy nemůže nahradit přirozenou krásu vytvořenou pohybem. Je to jako nekonečný souboj přirozeného s umělým, opravdového s podvodnou náhražkou. To přirozené v konečném součtu vždy brutálně zvítězí, protože přetváří nejen to, co je vidět, ale i to podstatné, co zůstává skryto pod povrchem.

Když se podíváte na atlety, desetibojaře, sprintery, skokany, sedmibojařky, dálkařky nebo čtvrtkařky, je to přehlídka nepřehnané a účelné tělesné dokonalosti v souladu s duchem antiky, jejíž kouzlo lidi uchvacuje i dnes. Možná si toho také všímáte, že čím hůře jsou na tom dnešní mladí pohybově, tím víc vyhledávají super akční hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi a s nadpozemskou silou, kteří jsou schopni řešit jakoukoliv výzvu. Čím víc se těmto ideálům dnešní člověk vzdaluje, o to mocněji ho okouzlují.

Kolem našeho domu pravidelně procházejí mladí atleti po tréninku. Trochu unavení, zbavení agresivity, ale vzpřímení, dobře rostlí - vyzařují cosi krásného a uklidňujícího. Sálá z nich cosi jiného, než z výrostků, kteří odcházejí po vyučování ze školy. Ti jsou naopak hluční, plní naakumulované agresivity, přesto díky neohrabanosti nebezpeční víc sobě než okolí.

Přál bych Vám, milí rodiče, aby vaše děti byly atleticky gramotné a krásné, aby vás pohled na ně vždy pohladil po duši. Určitě vám nepřeji, abyste museli obracet oči v sloup a s povzdechem kroutit hlavou.

Chci tím říct, že to je jen na vás, do jakého stavu děti svojí výchovou přivedete.

Jak organizovat trénink dětí v horkém počasí?

 

V předchozím článku jsem zmiňoval odolnost vůči teplotním výkyvům, která se u dětí zvyklých odmala na pravidelný pohyb venku postupně vytváří. Tím se rozšiřuje jejich aktivní zóna, nestávají se dětmi "z cukru" věčně unavenými a otrávenými, kterým neustále něco vadí, tudíž brání v pohybové činnosti.

Současně ale musíme brát v potaz, že teplé počasí lidem bere hodně energie. Pokud není vyhnutí a máme před sebou například důležitý tenisový nebo beach volejbalový turnaj v horkém letním počasí, nezbývá, než dobře hydratovat tělo a sportovní výkon přečkat. Ale jinak je na nás, abychom vše organizovali způsobem, který bude šetřit naši energii, ale především energii dítěte.

Proč plýtvat energií?

Tajemstvím úspěšné sportovní výchovy tkví ve vystavění zlatého chrámu pro myelinizaci mozku, která probíhá během činností, které považujeme pro jeho budoucnost za důležité. K tomu je třeba mnohočetného opakování a bohaté praxe určitých pohybových vzorců. V horkém počasí ale aktivita každého dítěte klesá, jinak řečeno, nejedná se o ideální situaci pro koncentrované učení - myelinizaci. Proto je v našem zájmu, abychom tréninkový pobyt zvlášť na poledním slunci z praktických i zdravotních hledisek maximálně omezili.

Ranní trénink

Tím prvním dostupným opatřením, řešícím problém jak omezit aktivitu v horku, ale neošidit trénink, je přesunutí tréninku na brzké ráno, kdy je venku nejpříjemněji a lze trénovat naplno. Je to spojeno s určitým nepohodlím, s nutností vstát dříve, ale toto organizační opatření se vyplatí. Neměli bychom tak nikdy činit zkracováním spánku dítěte, ale můžeme dbát na to, aby dítě šlo večer včas spát, případně si může po obědě dopřát siestu, což je běžné v některých středomořských zemích, především v Řecku.

Na dovolené u moře je to jediné řešení

Tento model dne lze aplikovat skutečně vždy a všude, my jsme jej aplikovali s dětmi v průběhu dovolených v Itálii, Francii nebo v Egyptě, kde bylo možno v létě trénovat skutečně pouze ráno. V Egyptě jsme trénink zahajovali vždy ráno v sedm hodin, využívali jsme hřiště na beach volejbal, schody, různé průlezky, švihadla a hrazdy. To je dostatek vybavení k tomu, aby se dal vytvořit skutečně kvalitní kondiční trénink. Na závěr jsme zařadili ještě půlhodinku vyplavání v bazénu a pak se teprve šlo na snídani. Někdy takový trénink trval hodinu a půl, někdy se protáhl na dvě a čtvrt hodiny. Ale kondici jsme ani na dovolené určitě neztráceli. V průběhu dne si už děti organizovaly svůj program podle svého, ale i tak převládal ve všem tom šnorchlování, plavání, hraní míčových her nebo vybíháním schodiště vedoucího k tobogánům vcelku bohatý pohyb. Díky rannímu tréninku měl každý den svůj pevný řád, který každý bez reptání akceptoval.

Tento model lze praktikovat při sportování s dětmi také v Česku v tomto ročním období, kdy u nás vládne počasí podobné zemím, o kterých jsem se zmiňoval.

Ideální dětská tělocvična je ve sklepě

Další důležitý prvek fungujícího výchovného systému v rodině představuje výběr místa pro domácí tělocvičnu. Několikrát jsem byl pozván na poradu do rodin, kde si ji také pořizovali, často našli vhodné místo v jinak nevyužitých půdních prostorech. To je možné v případě, pokud máme ještě dostatek peněz na pořízení klimatizace, nebo na vybudování dokonalé teplotní izolace, což jsou ale vždy výdaje navíc. V opačném případě není půda tím nejvhodnějším řešením pro stavbu domácí tělocvičny. Zvlášť v těchto dnech nám celodenní horko nedovolí kvalitně trénovat, v takové tělocvičně se můžeme cítit jako ve skleníku.

Mnohem vhodnější řešení nabízí všechny sklepní místnosti, pokud mohou být dostatečně prostorné a dobře větrané. Pokud jsou stěny tělocvičny uloženy v zemi, dochází tím k dostatečnému ochlazování prostoru a v takové tělocvičně se výborně sportuje i ve dnech, kdy rtuť teploměru má blíže ke čtyřicítce, než k tropické třicítce.

Dříve jsme se synem plánovali denní tréninky tak, že venkovní tréninky přicházely na řadu brzy ráno a večer před soumrakem. Zbytek se odehrával v domácí tělocvičně, nebo také na zimním stadionu. V našem městě začíná bruslařská sezóna v září a trvá do konce března. Potom je stadion nevyužitý, ale vzhledem k tomu, že je dobře teplotně izolovaný, bývá tam v létě i za horkých dnů příjemné chladno. Často jsme toho využívali a šli trénovat v poledne právě sem.

Každé dítě potřebuje řád

Jistě i u vás se dá najít řešení, jak ani v tropických vedrech nevypadnout z tréninkového rytmu. Děti by měly mít o prázdninách také nějaké volno, ale pokud si už zamilovaly nějaký sport a samy chtějí trénovat a co nejlépe se připravit na další sezónu, proč jim to neumožnit. Ony si nejsou schopny vše dokonale zorganizovat, na to by měly mít k ruce vás - bystré a obětavé rodiče.

Pavel Zacha       

   

Jak přistupovat k extrémně vysokým teplotám?

V extrémně horkém počasí řeší lidé způsoby, jak přečkat čas do doby, než zavládne příznivější počasí s teplotami mezi dvaceti až třiceti stupni Celsia. V období vrcholící Kamevédy jsme, přiznám se, počasí a jeho výkyvy většinou prostě ignorovali. Děti, které mají vynikající fyzický fond a jsou odmala zvyklé pohybovat se venku a být při tom aktivní nemívají problém se snášením vysokých ani nízkých teplot. Tím dlouhodobým uvykáním na slunce, vítr a déšť se práh jejich citlivosti posunul na hranici, která je pro "počítačové" děti jen obtížně představitelná. A rodiče, které je při této výchově směřující k maximální odolnosti doprovázejí, v podstatě také nemívají větší problémy.

Samozřejmě tím nechci říct, že je rozumné plánovat v těchto horkých dnech tenisový trénink na antuce na pravé poledne, ale může se stát, že při letních turnajích přijde řada na vaše dítě právě v tuto nejméně vhodnou dobu. Pak hodně záleží na tom, které dítě je odolnější. Být schopen trénovat v teple nebo v chladu, to je rovněž schopnost, kterou lze dlouhodobě budovat. Nejednou jsem psal o tom, že současná dětská populace vlastně vůbec nevystupuje z komfortní zóny a její práh snesitelnosti nepohody je tristní. Někteří jedinci nejsou schopni vůbec vyjít na chvíli ven za podobných extrémně vysokých teplot, jiní jsou naopak zvyklí v podobných podmínkách celý den fyzicky pracovat nebo podávat špičkové sportovní výkony. Cyklistický závod Tour de France nebo tenisové Grandslamové turnaje počínaje Australian open se často hrají v extrémních vedrech, což bere tenistům a tenistkám hodně sil. Disponovat schopností fungovat v takových vedrech bez zničujícího efektu na fyzickou kondici, to představuje výhodu, která může v průběhu dvoutýdenního turnaje rozhodovat o úspěchu.

V rámci výchovy v rodině jsme se drželi hesla, že pokud jsou někdy povětrnostní podmínky opravdu extrémní, není pro nás žádnou výzvou, abychom to řešili, protože jsme na tom fyzicky tak dobře, že zkolabovat musí vždy jako první soupeř. Takový přístup vštěpovaný dětem odmala, všelék na zbytečné obavy. V konečném důsledku naučíte dítě uvažovat tak, že pokud něco vydrží soupeř, oni to přece vydrží v absolutní pohodě. Takové uvažování má svoji logiku a nejedná se o nic mysteriózního. Díky tomu, že s dětmi v rámci Kamevédy zahajujeme pohybový rozvoj dříve než ostatní rodiče, a protože pohybová výchova probíhá odmala většinou mnoho hodin denně, děti nezískávají pouze fyzickou kondici a dovednosti, ale také odolnost ve větší míře než většinová část jejich konkurence. Proto první kolabují děti s nižším fondem, nebo si na organizátorech akcí vymohou jejich rodiče přerušení hry či odložení zápasu na pozdější dobu, my jsme nic takového nikdy neiniciovali, protože pro nás bylo "každé počasí dobré".

Některým rodičům to možná bude znít tvrdě až nepřístojně, ale takové smýšlení je uvolňující a osvobozující od mnoha druhů stresu. I odolnost představuje dar do života. Není věčná, klesá nebo stoupá spolu s vhodným nebo nevhodným životním stylem a fyzickou kondicí. Odolnost proti teplotním výkyvům je vlastně plnohodnotnou součástí celkové fyzické kondice.

Věřím, že pro někoho je stres, v tomto případě strach z extrémní vlny veder, ve svých důsledcích nepříznivější, než konkrétní zápas odehraný v těchto podmínkách.

 

Seminář Kamevédy

 

Vážení přátelé Kamevédy, delší čas jsme se nesešli, proto veřím, že nadcházející seminář bude o to zajímavější. Těším se na shledání s Vámi opět ve Velkém Meziříčí.

Seminář Kamevédy 

6. srpna 2018, od 18.00 hodin

Prostory fotbalového klubu FK Velké Meziříčí, U Tržiště 841/4, 1. patro, prostor V.I.P.

PROGRAM

18.00 - 19.10 hodin,

Pavel Homolka, Martin Holata,

představení japonské technologie pro úpravu čisté zásadité vody sycené molekulárním vodíkem, její přínos pro lidské zdraví a výkon, pokusy, informace, srovnání

19.15 - 20.15 hodin

Pavel Zacha

Co zajímavého se událo v oblasti výchovy talentovaných dětí a v péči o ně v posledním roce?

20.15          Diskuse

 

Uzávěrka přihlášek na seminář: 31.7.2018 - 24.00 hodin 

Přihlášky prosím posílejte s předstihem na e-mail:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

vstupné:  NE

Zásaditá voda obohacená molekulárním vodíkem

 

Článek o živé vodě probudil vlnu zájmu ze strany Vás, čtenářů.

Jedná se pravděpodobně o největší odezvu za dobu fungování  Univerzity rodičovství Kamevéda na aktuální informaci, což přinejmenším svědčí o tom, že někteří lidé se dnes opravdu živě zajímají o nejkvalitnější technologie, které disponují zjevným potenciálem k tomu, aby změnily kvalitu jejich života, zdraví dětí i celých rodin.

Moderní technologie dramaticky změnily kvalitu našeho života, přinesly nám poříjemný komfort, ale vybírají si za to stále větší daň, která se začíná nejvíc projevovat na současné mladé populaci a zvlášť na dětech. Vše příjemné budí také patologický protipól - postupující pohybovou a zdravotní degeneraci. Věda má ale potenciál vynalézat a přivádět do života také jiné technologie, které naše zdraví a kvalitu života mohou naopak zvyšovat, někdy i výrazně. Jsem pevně přesvědčený o tom, že tato technologie vyrábějící čistou zásaditou vodu obohacenou o molekulární vodík není nějakým reklamním trikem, ale představuje přesně tento zmiňovaný případ.

V článku jsou pouze obecné informace, mnoho praktických otázek ještě zbývá ke zodpovězení. Pokud případně uvažujete tímto směrem a informace o vodě Vás zaujala, neváhejte mě kontaktovat, rád vám je zodpovím, jsem také schopen zajistit zakoupení přístroje na úpravu vody i jeho zaslání ze zahraničí. Už jsem to v uplynulých dnech řešil, takže se i v tomto ohledu stávám postupně zkušenějším.

Pavel Zacha

kontakty

+420 775 178 805

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  

Jak prožívají prázdniny malí sportovci?

V období vrcholících prázdnin rezonuje mezi rodiči mladých sportovců často omílaná otázka, zda nechat děti odpočívat, nebo provádět jiné sporty - pokud tedy nehrajete tenis či golf a nejste naopak v hlavní turnajové sezóně. Nebo je nejlepší toto období věnovat zdokonalovacím kempům a rozvoji dovedností v hlavním sportu?

Pravděpodobně bude ale zajímavější začít problém řešit z druhého konce. Minulý týden jsem poskytl mnohahodinovou poradní konzultaci otci dvou mladých hokejistů. Jeho syn odehrál v sezóně pouze 19 zápasů v minihokeji, zatímco jeho známý ze Slovenska se mu pochlubil, že jeho syn odehrál v uplynulé sezóně více než 300 zápasů. Už na těchto počtech je jasně vidět, že není sezóna jako sezóna. Někdo odehraje v jediném roce tolik zápasů, co druhý v průběhu celé mládežnické kariéry. Proto i odpověď na ideální prázdninový program může být u obou malých hokejistů diametrálně odlišná v souvislosti s rozdíly v jejich herní praxi.

Některé děti, zvlášť ty s genem závislosti, jsou během sezóny k neutahání a chtějí hrát hokej či jiný sport každý den. Svůj sport milují a musíme je od něj doslova odtrhávat a přivádět také do jiných pohybových sfér, aby se nepropadly do rané specializace, a tedy do nerovnováhy v rozvoji své pohybové inteligence. I v době, kdy byl můj syn v tomto věku, dokázal zvládat vysoko přes dvě stovky hokejových zápasů za rok a také velký počet tenisových zápasů a turnajů, ale i další sporty. Některé děti sport i atmosféra kolem zápasů a turnajů doslova fascinuje, mají rádi aktivitu a výzvy, mezi 5 - 10 rokem si vytvářejí vztah ke sportu na celý život. Proto je důležité jim dopřát tuto příležitost, ale v létě  a zvlášť o prázdninách je ideální zase vše trochu změnit, vypadnout na chvíli ze stereotypu  a objevovat také jiné zajímavé činnosti.

Děti nutně potřebují dostatek pobytu na slunci a na čerstvém vzduchu, proto by nebylo nejlepší volbou, kdyby i prázdniny prožil malý hokejista ukrytý pod střechou hokejové haly. Nejlepší pro rozvoj hráče s velkým počtem odehraných zápasů tedy jistě bude ponoření do všech dostupných druhů míčových her provozovaných pod širým nebem, výlety na kolech, túry po horách nebo sjíždění řeky na kajaku. Určitě je možné během léta absolvovat jeden nebo dva vybrané a opravdu kvalitní hokejové kempy, ale ostatní čas by měl být prosycen činnostmi, na které pak během sezóny a vrcholících školních povinností zbývá velice málo času.

Na druhé strany děti s velmi malou herní praxí udělají nejlépe, když doženou promeškanou sezónu alespoň z části na letních kempech, lekcích určených pro zdokonalování dovedností a další podobnou činností, aby jim jejich konkurence nepláchla až někam daleko za horizont. Nicméně letní zdokonalovací kempy jedno v jakém sportu jsou také skvělým zpestřením  jinak monotónního dění ve sportovních klubech pro děti i rodiče, setkávají se tam hlavně tací, kteří do svého sportu investují a myslí to vážně. Proto se zde často setkáme s novými trendy, důležitými informacemi a zajímavými lidmi, kteří mohou ovlivnit naši další cestu a směřování dítěte.

Na tuto otázku si tedy v každé rodině musí odpovědět sami, protože vedle oné zmíněné různorodosti herní praxe hrají velkou roli ještě také finanční otázky, časové možnosti rodičů, aktuální zdravotní stav dítěte a celá řada dalších aspektů, jejichž vyhodnocení je vždy jen na rodičích samotných.

Takže, přeji všem dobrodružné a veselé léto šité přesně na míru!

Pavel Zacha

Být sofistikovaný při výchově dětí, to představuje z pohledu budoucnosti rodiny jednu z nejhodnotnějších profesí současnosti i budoucnosti.

 

Být dobrým rodičem, to vyžaduje být učitelem a trenérem VŠEHO!

Pokud byste měli vybrat jinou profesi, která by vyžadovala nashromáždění většího spektra znalostí a dovedností, nepodařilo by se vám to. Protože zvládnout rodičovskou roli v kvalitativní úrovni Kamevédy, k tomu potřebujete obsáhnout opravdu hodně. A aby toho nebylo málo, komplexní rozvoj dítěte probíhá v neustálé změně a pohybu, nový den překonává a mění den předchozí. Co stačilo včera, dnes už vaše dítě nedokáže uspokojit. Dynamika tohoto procesu se občas zdá být nad síly člověka, ale protože otcové a matky jsou hnáni mohutnými rodičovskými pudy a vazbami, zvládají vytvářet stále novou a novou energii nutnou k naplnění svého náročného poslání.

Nejeden z vás jistě namítne, že pouštět se na tak náročnou cestu "kvůli jednomu dítěti" se snad ani nevyplatí.

A tady bych chtěl upozornit na fakt, který jsem si nejprve uvědomil při zodpovídání otázky, zda má vůbec smysl dávat dcery na sport, když jejich zaujetí v devadesáti procentech případů nepřežije pubertu. Uváděl jsem již v první knize, že v USA zjistili sportovní "úmrtnost" u dívek v brutální výši 94 procent. K tomu se upínala úvaha, zda má smysl to vše podstupovat kvůli oněm šesti procentům úspěšných dívek, které u sportu vydrží až do dospělosti. A potom mi teprve svitlo, že i z těch dívek, které sportu zanechají, nicméně ho do nějaké míry ovládají, se později stanou partnerky, manželky a hlavně matky, které naučené know-how mohou předat - a třeba i mnohem lépe zúročit - při výchově svých dětí.

Chci tím sdělit, že pokud se dítě pod vedením svých rodičů něčemu naučí, nepadá ten veškerý čas a energie věnovaná této činnosti do nějaké pomyslné propasti zmaru a zbytečnostií v případě, že se nakonec nestane sportovním profesionálem. Naopak, život běží dál, předaná energie se neztrácí, ale dojde k jejímu uvolnění v dalším průběhu života, kdy na scénu přichází další pokolení.

A úplně stejně je tomu v případě, pokud se jako rodiče naučíme zvládat výchovu dětí, motivovat je a učit dovednostem a znalostem. Je to umění, které vyžaduje správný timing, velkou míru zkušenosti, citu a talentu promlouvat k dětem řečí, které rozumí a která ho v daný moment baví. Je to schopnost stát se jejich rovnocenným partnerem, "dívat se jim ve stejné výši do očí" a ukazovat jim tu správnou cestu dopředu.

Když otec nebo matka uposlechne svůj vnitřní hlas, odmítne pohodlí a začne učit své dítě rvát se s okolním světem, otevře tím komnatu obrovského dobrodružství, které může prožít spolu s ním. Učí své dítě, sám se při tom mnoho naučí a ještě víc pochopí o zákonech přírody i lidského života. Když někdo absolvuje tuto roli, ať už vychová dítě podle původních představ nebo ne, stává se mnohem zkušenějším a sofistikovanějším vychovatelem. Jeho představy už minimálně jednou prošly praxí, za desítky let nashromáždil obrovské penzum informací. A je opravdu velká škoda pro celou rodinu, pokud se tento obrovský potenciál nedaří využít také v momentě, kdy na scénu přichází vnuci - tedy další generace volající po komplexní výchově.

Prarodiče si většinou mnohem naléhavěji než mladí rodiče uvědomují obrovskou hodnotu toho, když se někdo v rodině dítěti opravdu systematicky věnuje a klade si při tom nemalé cíle. Stejně často se ale setkávají s velice nezralými postoji svých dětí, které si na prvním místě chtějí užívat života, věnovat se zálibám, přátelům a koníčkům, a nejsou tak nějak připravení a vnitřně nastaveni k tomu, aby se mohli rozhodnout nadstandardně se věnovat svým dětem. A protože prarodiče už vědí, o jak velký a nesnadný úkol by se jednalo, nechtějí se nechat vlákat do hlavní role něčeho takového, protože tuší, že už by se jim nedostávalo sil.

V každém případě je pozitivní, když nabyté know-how prarodičů najde uplatnění při výuce vnoučat a dalších dětí nacházejících se v rodině. Znáte to, chcete dítě něčemu naučit a ono to nejde. Jednou se o něco pokusí, nejde to a tak odmítne pokračovat. Dnešní děti nejsou příliš trpělivé v překonávání překážek v reálném světě, raději tak činí ve světě virtuálním. Umět je přivádět zpět na správnou cestu, udržet jejich zájem a pozornost v reálném světě, to je jedním z hlavních úkolů úspěšné výchovy v rodině v současné době. Té vládnou především moderní komunikační technologie, jenže lidské tělo se prozatím odmítá tomuto technologickému diktátu dnešního světa podřídit.

Články pro Vaši inspiraci

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • ProHockey
  • 336x280
Nahoru