Nejčastější stravovací zlozvyky dětí

pouze pro registrované

stravovaci zlozvykyI když se od narození dítěte o výživu stará jeden člověk (většinou matka), svým chováním ovlivňují přístup dítěte k jídlu i ostatní v rodině a blízkém okolí. Maminky se mohou snažit sebevíc dbát na správnou skladbu jídla, na pravidelnost a na pestrost v jídelníčku dětí i celé rodiny, ale pokud připravený zeleninový salát někdo okomentuje slovy „kde je pořádný kus masa", celá její snaha přijde vniveč.

 

Děti si tak časem podobné výtky a připomínky přeloží do slov „máma mě nutí jíst samé nesmysly", takže ta i přes veškerou snahu a dobré úmysly bude nakonec vnímána jako „špatná". Souhra mezi rodiči i jinými blízkými členy rodiny je velmi důležitá a nesoulad působí ve výsledku vždy jako „velmi účinný neutralizátor" každé dobré snahy, ať je na jakékoli straně. A to je pak vynikající živná půda pro mnohé dětské stravovací zlozvyky.

 

Pojďme se nyní podívat na nejběžnější a nejčastější stravovací zlozvyky dětí, se kterými je potřeba pracovat, tak jak je znám ze své poradenské praxe.

Na prvním místě sladkosti

První místo podle očekávání samozřejmě a tradičně zaujímá běžná větší než velká přemíra sladkostí a sladkých limonád. Zkuste si doma udělat takový pokus a zeptejte se svého dítěte, co by si dalo k jídlu? V 90% případů vám dítě odpoví buď, že „neví,,," anebo „něco nesladkého"... nebo „nevím, třeba něco sladkého..." Sladkosti jsou děti ochotny konzumovat bez výjimky kdykoliv, kdekoliv a v jakémkoliv množství. Sladká chuť je totiž první, se kterou se dítě seznámí skrze mateřské mléko. Netvrdím, že musíme dítě separovat od veškeré čokolády a každého kousku sušenky, důležitou roli zde hrají slova přemíra či nadbytek..., resp. střídmost a rozumnost.

Mnoho dětí odmítá jakoukoliv jinou chuť než sladkou, rodičovská role však spočívá v učení a vedení dětí – jít rozumnou cestou, což vyžaduje (ve všem, co se rodič snaží dítěti sdělit) především důslednost. Dítěti je potřeba trpělivě a důsledně vysvětlovat, co je a není vhodné, a často je také potřeba být důsledný v odmítání, zvláště v prvních letech. Jiná věc samozřejmě jsou naše vlastní stravovací návyky a vzorce jednání - těžko můžeme dítě vést rozumnou cestou, pokud po ní sami nejdeme, protože právě naučené vzorce od nás bez výjimky děti zkopírují.

Základem změny a rozumné cesty, je zbavit se domněnky, že „konat dobré znamená ztrátu", že to znamená omezovat se, že „zákaz" je „násilí", prostě přestat si myslet, že konat něco rozumného současně znamená o něco přicházet nebo o něco ochuzovat sebe či dítě. Záleží jednoduše na tom – co kdo považuje za zisk. Musíme těmto nejasným pocitům ztráty či zisku dát konkrétní obrys, výraz.

Lidé při podobných konfrontacích častokrát říkají nebo odpovídají – „přece nebudu omezovat své děti...", nebo – „co ti chudáci tedy jedí, když tamto a ono nemohou...". Pleteme si však pojmy. Strádání, které se lidé takto snaží naznačovat, je něco docela jiného. A na slova „chudáci děti, ...nemohou si dát ani kus čokolády, kdy chtějí..." patří se odpovědět: „svůj soucit směřujte spíše k těm stovkám ne-li tisícům dětí, které se díky nestřídmosti a neochotě či obavě rodičů omezit své dítě, potýkají ve velmi mladém věku s velkými zdravotními problémy". To jsou skuteční „chudáci", které je potřeba litovat, ne toho, kdo je rozumnou cestou veden ke střídmosti.

Pokud si dáme čtvereček vysokoprocentní čokolády či domácí sušenky po sportovní aktivitě, není to „nic proti ničemu" a takové „mlsání" lze schválit. Co však nelze schválit je jiný přístup – častokrát vidíme v rodinách, ve školkách, u lékaře, u maminek s dítětem v kočárku, jak dítě dostává za odměnu, za statečnost či aby se konečně ztišilo, bonbón nebo lízátko, které není plné ničeho jiného než cukru a barviv. Tato forma „odměňování" je špatná pro tělo i pro duši, vznikají díky ní, zvláště pak ve spojení s nepravidelností ve stravování, špatné návyky, které se budou jen těžko odstraňovat.

Bez pohybu to nejde

Další v pořadí dle důležitosti se řadí nedostatek fyzické aktivity. Nejedná se však o stravovací zlozvyk, proto se mu více věnovat nebudu, a namísto něj dle stravovacích měřítek zařadím jiný nedostatek – zoufalý až mizivý příjem luštěnin, ryb a zeleniny. Ovoce díky své sladké chuti děti relativně tolerují a alespoň banán či jablko převážná většina dětí přijme, minimálně ve školce ve formě svačinek, v tom tedy problém není. Ráda bych ale obrátila pozornost k tolik opomíjeným luštěninám, a také kvalitnímu rybímu masu. Možná spíše ze zvyku nabízíme dětem přednostně těstoviny, brambory, rýži. V zásadě proti tomu nic nenamítám, jen je škoda a chyba, že zůstáváme pouze u nich a že současně z našich talířů téměř zcela vymizela čočka, hrách, pohanka, fazole, cizrna. Přitom tyto potraviny jsou velice snadné na přípravu, a lze je jíst jednoduše bez další velké úpravy (možná vyjma pohanky), i bez pečiva, protože obsahují všechno, co je potřeba a chutnají samy o sobě výborně (nebo je možné je doplnit např. vajíčkem, či kvalitní domácí klobáskou). Podobně to platí o rybách, nicméně pokud nemáme kvalitní zdroj ryb, dá se velmi uspokojivě do jídelníčku zařadit např. i tuňák ve vlastní šťávě.

Rovnováha a pravidelnost

Třetí nedostatek ve stravování dětí, který bych zdůraznila, je – chronická nepravidelnost, způsobovaná převážně buď velmi rychlým, nebo naopak velmi pomalým tempem, jímž rodiče dětí žijí. Díky hektickému životu rodiny nebo ambicím ambiciózních maminek, není čas... na nákupy..., na přípravu..., a o pravidelnosti v jídle nemůže být ani řeči. Pravidelnost nehraje do karet ani příliš „unaveným" maminkám, jídlo přichází na řadu teprve až tehdy, když se dítě ozve pláčem nebo batole louděním po sladkém, v horším případě se děti neozvou vůbec a maminka si teprve v 15h uvědomí, že ještě nebyl oběd. Bohužel, stává se to. A tak, aniž si to rodič uvědomí, jsou stravovací potřeby dítěte nahrazovány nejrůznějšími barevnými bonbony, lízátky a čokoládou. Potom není divu, že takový „obyčejný oběd" pro ně není lákavý.

Ale pozor, pro názornost sem zařadím menší „propočet". Např. 1ks malé čokoládky Kinder – to jsou téměř celé 2 kostky cukru. Pokud dítě sní celou krabičku, která obsahuje 10ks těchto malých čokoládek (což pro mnohé není nic neproveditelného), pak přijme ve velmi krátkém čase takové množství jednoduchého cukru, kolik by mělo přijmout přibližně za celé tři dny. Když k tomu pak připočítáme další cukr, který dítě během dne přijme, ať už z dalších sladkostí nebo z ovoce apod., dostáváme z pohledu makro i mikro živin skutečně potřebných k životu – resp. v tomto případě skutečně škodícím životu – k „astronomickým číslům".

Občas se mi v poradně také stává, že děti vůbec nesnídají, a když se jich zeptám, zda svačí, zjistím, že ani nevědí, co to je. V průběhu celého dne „prostě pořád něco pojídají a zobou", mají pro jídlo (ale i pro vše ostatní) zcela neohraničené časy, a nezažívají situace, kdy se rodina, nebo třeba jen maminka s dítětem společně posadí ke stolu a společně jí. Dítěti pak chybí dostatek prostoru uvědomit si, že toto je snídaně, po snídani přijde svačinka, pak maminka připraví oběd, po obědě následuje další svačinka a před spaním bude ještě večeře. Ztrácí tím možnost vytvořit si určitou časovou mapu, která by jej později už podvědomě sama vedla. Jak dnes běžně děti jedí? U televize, u tabletu, nebo je maminky dokrmují přímo na nočníku... dítě pak neví, jestli má vykonávat potřebu nebo polykat další stravu do žaludku. Možná se teď pousmějete, ale vtip to není, toto se skutečně děje. Mozek dítěte je zmaten. Stejně tak dítěti nemůže být nabízeno jídlo, když je zapálené do hry. Je jedno o jakou hru jde, nebo jestli jde o plnohodnotný oběd nebo v horším případě o pytlík chipsů s limonádou, vykonává-li dítě tyto aktivity současně, mozek nemá možnost si je plně uvědomit. A tak dochází k dalším chybným stravovacím návykům, vždy v propojení s dalšími oblastmi života – neplnohodnotné uvědomování si toho, co se děje. Jít rozumnou cestou znamená vědět, že všechno má svůj čas.

Pestrost

Další z opomíjených pravidel zdravé výživy je pestrý jídelníček. I v tomto článku to připomenu ve formě ukázky z mé poradenské praxe. Součástí změny stravovacích návyků je, že si v první fázi mí klienti (ať už rodič za dítě nebo dítě samo) zapisuje, co během dne sní. Běžně pak spolu s nimi zjišťujeme, že jejich jídelníček je v průběhu všech pracovních dní téměř stejný, každý den se opakuje totéž. Pokud vůbec nějaká snídaně je, pak je vždy stejná a to „světe div se", kuličky s mlékem. Svačiny do školy jsou také – jednotvárné, většinou brumík, rohlík s taveným sýrem, nebo si je dítě kupuje samo – croissanty a koblihy. Pak přijde na řadu oběd, ten je v lepším případě ovlivněn vedoucí školního stravování, následuje opět jednotvárná svačinka a doma v podobném duchu pokračující večeře, většinou pečivo. Celý den i týden se točí ve stále stejně se opakujících chutích „jídel" s nepřiměřeně nebo spíš zcela nepřijatelně vysokým příjmem sacharidů, resp. cukrů a tuku, protože se převážně jedná o sladkosti, sladké limonády, sladké cereálie či sladké pečivo, kdy samozřejmě například koblih či donut „není jen z cukru", ale i ze směsí nejrůznějších tuků.

Na otázku, kdy dítě mělo včera nějakou bílkovinu, maminka v poradně velmi těžce tápe a přemýšlí. Nakonec se shodneme, že jediná bílkovina za den je jen ten kousek masa, které dítko dostalo na oběd, ovšem za předpokladu, že jej snědlo. Děti jsou častokrát ochotny sníst opravdu jen bílé rohlíky se salámem nebo paštikou, nebo sladké pečivo. Nemám nic proti sladkému pečivu, ale pojďme jej upéct doma, víme, co do těsta dáváme, přece nepotřebuji mít doma bábovku s trvanlivostí 3 měsíce, ale raději si každý víkend upeču novou.

A tak mi do poradny přichází mladé slečny ve věku 16-20 let s žádostí, abych jim poskládala vyvážený a pestrý jídelníček, protože jejich jediná znalost a orientace v jídle je základní pečivo, jeden druh sýra, jeden typ sladkého jogurtu, pár druhů ovoce a zbytek tvoří fastfoodová jídla.

Dítě uvyklé na jednotvárné chutě jednotvárného jídelníčku má ve chvíli, kdy se maminka pokusí zavést do jídelníčku něco nového, samozřejmě potíže tyto změny a nové chutě přijmout, a jídla odmítá. Pokud se maminka s pochopením nesetkává ani na straně otce, nakonec „pro klid v domácnosti" svou snahu něco zlepšit, vzdá.

Střídmost nade vše

Jako poslední chybu ve stravování bych uvedla velikost porcí, které dítěti servírujeme. Tady je nutné zdůraznit, že dítě není malý dospělák, má jiné potřeby, jak co do velikosti, tak co do složení stravy. Např. dítě má mít ve stravě mnohem více tuků než dospělý. A adolescent v případě sportovních aktivit a tréninků může mít potřebu mnohdy mnohem většího energetického příjmu než netrénující dospělý. Dále, do puberty složení stravy pro chlapce a dívky nerozlišujeme, je ale potřeba brát ohled na rozdílný růst v době dospívání a přibližně od 13let věku tomu přizpůsobit jídelníček zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. A samozřejmě je potřeba brát ohled na skutečné potřeby toho kterého dítěte. Těžko může mít shodný jídelníček dítě, které trénuje 4x týdně a jeho kamarád, který kromě palce pravé ruky na tabletu netrénuje vůbec nic. Moje zkušenost z poradny je většinou taková, že dítě ve sportující rodině má velmi dobré návyky, protože rodina má jiné priority a její cesta za zdravým životním stylem je komplexní.
A pak za mnou do poradny dochází rodiče obézních dětí, se kterými řešíme všechno nebo většinu z toho, co bylo popsáno v dnešním článku. Dojít do cíle se však daří vždy mnohem lépe za podpory celé rodiny. Bude-li jeden z rodičů snahu o změnu bojkotovat, bude cesta o to delší, pokud se vůbec zdaří do cíle dojít.

Není ostuda, pokud člověk sám u sebe najde některou z chyb, o kterých se píše v tomto článku, a snaží se o nápravu nebo změnu. Je ale ostuda, pokud svou rodičovskou zodpovědnost přenášíme v pozdějším věku na své děti, když je se slovy - „však jsi velká, tak si to uvař", nebo „přece ti ve tvém věku nebudu říkat, co máš jíst", a tak podobně – necháme, ať se potýkají s problémy, jejichž základ jsme jim v minulosti my sami svými chybnými názory, přístupy, svou chybnou výchovou, předali.

Závěrem

Zní to možná příliš přísně a neposlouchá se to pěkně, ale k těmto omylům, které mají často za následek zdravotní potíže našich dětí (aniž jsme si toho vědomi nebo aniž si to chceme připustit), se nelze stavět shovívavě. Děti jsou přece naše radost, a také naše vizitka. Jejich názory, uvažování, přístupy a postoje, to vše jsme jim velmi úspěšně předali my, rodiče.

Něco změnit není těžké, z počátku je snad třeba se o trochu více nad věcmi zamýšlet, jakmile se ale nové přístupy zabydlí v našich hlavách a nové zvyky stanou standardem pro celou rodinu, pak se z této nové, neznámé cesty stane procházka rajskou zahradou, vše se projeví v mnohem lepší náladě a spokojenosti celé rodiny, a nezřídka i zmizí mnohá chronická onemocnění, která nás (nebo naše blízké) dlouhá léta trápila. Vše máme především ve svých rukou.

Článek z 22. prosince 2018

Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

Články pro Vaši inspiraci

Pohyb rozvíjí mozek dítěte

Pohyb rozvíjí mozek dítěte

Kamevéda usiluje o všestranný a komplexní rozvoj dítěte. Snaží se navést rodiče tak, aby si nastavili výchovný a organizační systém způsobem, který zvýší…

Semináře o stipendiích na školách v USA

Semináře o stipendiích na školách v USA

Milí přítelé Kamevédy, i letos Vás srdečně zveme na semináře, které pořádá agentura Stipendia.cz (dříve Sport&university) pro všechny zájemce o studium na…

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • 336x280
  • ProHockey
Nahoru