Souboj s průměrností

Kamevéda by se jednoho dne mohla stát nejúčinnější zbraní proti průměrnosti

Drtivá většina lidí zůstává ve svém úsilí na půli cesty. Je to pohodlné, snadné a bezpečné, nevyžaduje to žádné velké úsilí. Také u svých dětí často shledáváme, že činnost, kterou provádějí, není špatná, ale určitě také není ideální - ta nejlepší. Dalo by se konstatovat, že to, co dělají, je "docela dobré". Pokud se s touto úrovní spokojíme, a pokud se nejedná pouze o počáteční mezistanici našeho dalšího rozvoje, která nás má nasměrovat někam mnohem dál, přistoupili jsme na systematickou

tvorbu a upevňování průměrnosti.

Pokud v našich dětech tolerujeme tento přístup, potom je skutečně podporujeme a směrujeme k průměrnosti.

Už Voltaire prohlásil, že "Největším nepřítelem toho nejlepšího je TO DOBRÉ."

V rámci naší filozofie výchovy je třeba od sebe odlišit dva různé směry, které bych chtěl demonstrovat na tomto konkrétním příkladu.

Jeden z rodičů uvádí:

"U svého syna jsem se setkával s tím, že často přinesl ze školy špatnou známku. Rozčiloval jsem se, proč byl tak neúspěšný, když dopředu věděl, že bude zkoušený a z čeho bude zkoušený. Vždyť ses na to mohl pohodlně připravit, říkal jsem mu.

Jeho odpověď většinou zněla, že to bylo strašně těžké a že většina třídy měla také špatné známky."

A v tento moment je velice důležité, co na to svému potomkovi odpovíme. Je samozřejmě otázkou, zda je škola podstatná pro budoucnost dítěte, nebo směřuje třeba k profesionálnímu sportu a soustřeďuje se pouze na něj. Ale pokud je studium hlavní směr a cíl jeho snažení, měla by znít odpověď rodiče asi následovně:

"Ale mě vůbec nezajímá kdo nebo kolik spolužáků bylo ještě horších. Mě nezajímají výsledky druhých, protože na ně se vždy odkazují slaboši.

V životě vždycky najdeš někoho, kdo je ještě horší, než ty.

Jde o to dívat se po těch, kteří to dělají lépe, a od nich se poučit, podle nich se řídit. Nespokojit se s průměrností a snažit se jít až na hranice svých možností, posunout je, nebo je alespoň poznat."

.......................

Tuto aktualitu píšu při jedné ze svých návštěv New Yorku, zněla mi v uších celé dopoledne, kdy jsme se s manželkou procházeli po Manhattanu okolím World Trade Centra a po nábřeží Battery Parku s překrásným výhledem na rozvíjející se Jersey City na protějším nábřeží, a na Sochu Svobody. Kolem sebe - a také vysoko nad hlavou, vidíte výsledky odvážného smýšlení generací Američanů, kteří chtěli být i prostřednictvím svých investorů, architektů a techniků těmi nejlepšími a největšími na světě. Stovky mrakodrapů, celé toto město měst je výmluvnou demonstrací té obrovské lidské snahy křičící do světa, že chtějí

 NEJVÍC - NEJVÝŠ - NEJLÍP

New York je úžasnou ukázkou úspěšného souboje člověka s průměrností. Je to neustále se rozvíjející a žijící monument lidské ctižádostivosti a náročnosti, která je protikladem myšlení mnoha lidí v Česku, kterým často stačí tak málo.

Rodiče mají při narození dítěte ve svých rukách zlatý a všemocný klič k jeho budoucnosti. A ono jednou bude věrným otiskem té části světa, kterou bylo schopné tím klíčem otevřít.