Dělá bída lidi opravdu hloupější?

bida inteligenceRedaktor Lidových novin, Jan Klesla, ve svém článku přichází s myšlenkami vyplývající z rozsáhlých výzkumů na téma „souvislost mezi finančním zázemím a mentálními schopnostmi".

 

Nastudoval si, že úspěšní a bohatí lidé jsou chytřejší a více si pamatují, než ti chudí. Jeho argumentace i popsaná fakta mě zaujala. Nejen sama o sobě, ale také proto, že se už 22 let věnuji výchově, která může vést děti ze všech společenských vrstev k úspěchu. Mnozí rodiče jsou ale na pochybách, zda jejich dítě opravdu tak nutně potřebuje úspěch k dobrému životu a ke štěstí. Nebo zda vůbec na úspěch při svých poměrech mají možnost vůbec pomýšlet. Proto může být zajímavé a užitečné se tomuto tématu věnovat i z hlediska prosté ekonomie úspěchu a jejího vlivu na celkový život.

 

Myšlenky a závěry z článku Jana Klesly

 

"Kdybych se já jenom narodil se stříbrnou lžičkou v puse, co já bych v životě dokázal!"

Tyto a podobné stesky těch hůře narozených se opakují celá staletí. Jak se ukazuje, je na nich překvapivě hodně pravdy. Nejde přitom o to, že se dítě z chudé rodiny a vyloučené lokality s největší pravděpodobností neprosadí ve světovém parkurovém sportu jako Anna Kellnerová, dcera nejbohatšího Čecha. Jak prokazuje řada vědeckých studií, jde i o to, že lidem bez peněz hůře funguje mozek a paměť než těm lépe postaveným.

Bohatí mají lepší mozek

Výzkumníci z Texaské univerzity skenovali mozky 304 lidí. A jak se ukázalo, ti movitější a v produktivním věku vykazovali více šedé kůry mozkové a neurálních spojení. Zjednodušeně řečeno jsou bohatí dospělí chytřejší a více si pamatují, než ti chudí. I když vědci odfiltrovali psychické poruchy a další možné vlivy, přesto byl rozdíl mezi vyšší a nižší třídou zřetelně patrný. Nebyl však tak výrazný u dětí a starých lidí, což může být dáno tím, že děti se teprve vyvíjejí a chudší lidé se díky horšímu přístupu ke zdravotní péči i kvalitnímu jídlu nedožívají tak vysokého věku. Ty samé důvody pak budou patrně jednou z příčin i horšího stavu jejich mozků.

Stresové hormony drží chudé lidi při zemi

Navíc se ale u těch hůře narozených nejspíš projevuje i stres způsobený strachem o obživu a kvůli tomu produkované stresové hormony. "Jsme teprve na začátku zkoumání jejich dlouhodobého vlivu na lidský mozek a jeho vývoj," sdělil pro magazín The Atlantic, který studii popsal, neurovědec Gagan Wig z texaského týmu.

Není nic objevného na zjištění, že život z ruky do úst je vysilující, stejně jako na tom, že laciné potraviny plné zdraví škodlivých náhražek vedou k obezitě, která je ve vyspělých zemích hlavně epidemií chudých. Stejně tak nemají lidé bojující o živobytí takové intelektuální stimuly jako ti, kteří si mohou dovolit věnovat se pravidelně kultuře, umění a literatuře. Nyní se ale navíc zdá, že jde o začarovaný kruh. To, že jejich mozek nezpracovává informace tak dobře, jim brání v lepším výdělku a to jim zase brání využít jejich mentální schopnosti.

Smysluplnost investice do dětí a jejich vzdělání

Pozitivní nicméně na tomto výzkumu je, že ukazuje, jak důležitá a smysluplná je investice do dětí a jejich vzdělání, zvláště těch neprivilegovaných. Nemusí vám zkrátka tatínek koupit stáj plnou koní a vozit vám je soukromým letadlem na dovolenou, abyste v životě mohli skákat přes překážky.

Toliko z textu Jana Klesly.

Pavel Zacha: Komentář k tématu

Zastavil bych se u několika myšlenek, které v něm zazněly. Jednak chtěl autor naznačit, že rodiče nutně nemusí mít milióny na účtu, aby si mohli dovolit mít chytré a úspěšné děti. K tomu stačí mnohem míň – vytvořit prostředí, ve kterém se dítě nebude stresovat a bude mít prostor pro učení dovedností a osvojování vědomostí. A pokud projeví zájem a smysl pro nějaké činnosti, tak aby v tomto směru bylo od rodičů maximálně podporováno. Tohle mu stačí k tomu, aby bylo později v životě úspěšné – a tedy i k tomu, aby jeho mozek v produktivním věku fungoval lépe než je běžné ve společenské vrstvě, odkud vzešel.

Úspěch a žárlivost

Existuje tu ještě jedna sociální spojitost, které s tématem zdánlivě nesouvisí. Pokud se někteří rodiče vymknou běžným výchovným zvyklostem v určité komunitě a začnou nadstandardně podporovat své dítě v jeho kariéře, jejich blízké i širší okolí mnohdy žárlí na tento jejich záměr a ještě víc na případné úspěchy. To je často izoluje v jejich prostředí, ale vzhledem k tomu, že z těchto sfér málokdy přichází skutečně významná podpora v jejich úsilí, má smysl orientovat se více na lidi z vyšších vrstev, kteří naopak většinou hodnotí toto úsilí jako smysluplné, správné a hodné podpory.

Kamevéda nabádá rodiče, aby se svým dětem obětovali. Aby oželeli své požitky, tužby i potřeby a v období, kdy vyrůstají jejich děti, vrhli tímto směrem svoji veškerou pozornost a energii. Mohou se v těch letech právem cítit jako investoři, kteří kupují jednu zlatou cihličku za druhou a budují tak svoji skvělou budoucnost. Děti jistě nejsou a nikdy nebudou tak jistou investicí, ale ony nejsou nějaký chladný a neživý kov. Jsou živými bytostmi, těmi nejbližšími, na kterých by nám mělo v životě nejvíc záležet. I proto bychom to riziko nejisté investice měli být schopni podstoupit, protože máme mnoho důvodů domnívat se, že držíme ve svých rukou klíč k jejich budoucnosti. A rozhodujeme o tom, jaká ta budoucnost – jejich a vlastně i ta naše – jednoho dne bude.

Zdroje:

Jan Klesla, Bída dělá z chudáků ty hloupější až časem, Ekonomie rozumu, Lidové noviny 2.5.2018,
https://www.lidovenoviny.cz/nahled.aspx?d=26.05.2018&e=LN-PRAHA&id=7129325 

Článek z 3. března 2021

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

JUDr. Pavel Zacha
  • autor výchovné filozofie Kamevéda
  • +420 775 178 805
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Reklama
Reklama
  • 336x280
  • xHockey
Nahoru