Kamevéda: výchovná filozofie i životní styl v dospělosti

Když byl syn Pavel ještě dítě, byl jsem ve své výchovné filozofii přirozeně zaměřený na tvorbu komplexního dětského potenciálu. Myšlenky na to, co bude, až jednou vyroste a podaří se mu dosáhnout vytouženého úspěchu, jsem nijak nerozvíjel. Tedy, nijak cíleně. Realita je však taková, že i když už má svou samostatnost, svou zodpovědnost, jsme stále v kontaktu: pořád rozebíráme tréninky, zápasy, nabídky, finance, možnosti, životní kroky. Jen nyní mnohem více jako rovnocenní partneři, než když byl malý. Z výchovné Kamevédy jsme jaksi intuitivně přešli na partnerskou Kamevédu.

Jsem za to nesmírně rád, protože dosažením úspěchu v tak mladém věku ještě není vše hotovo. Vlastně ani mnohem později. Lidská osobnost se rozvíjí a zraje celý život. Pořád se má co učit a pořád hrozí různá úskalí či problémová období.

Žijeme v nejlepší době, jaká kdy byla. Myslet na budoucnost dává smysl

Úmrtnost dětí je na historickém minimu, dlouhověkost na historickém maximu. Demokratický režim je ve stále více krajinách a bída ve stále méně krajinách. Lidstvo kolem sebe nikdy nemělo takový komfort jako nyní. Přesto si tento luxusní stav málo připouštíme a dokonce si ho ještě sami znehodnocujeme.

Mnohem více než kdy jindy dává smysl soustředit se na budoucnost – naší i našich potomků. Okolní podmínky nám k tomu dávají příležitost. Např. nemusíme každý sám za sebe lopotně shánět kousek masa nebo bochník chleba, abychom měli celodenní obživu pro rodinu. Vše na nás čeká připraveno na „zlatém podnose" v obchodě v nespotřebovatelném množství.

A tak máme v porovnání s našimi předky k dispozici značné množství času, se kterým můžeme libovolně naložit. Můžeme zůstat déle v práci a mít na supr dovolenou, lepší bydlení, novější auto. Můžeme investovat čas do dětí a jejich budoucnosti.

O výchově a o smyslu lidského života

I naše děti budou jednou postaveny před otázky jako:

V čem hledat smysl života? Jak si uspořádat hodnoty? Co má a co nemá prioritu? Jak uspět a přitom si udržet „čistý štít"?

A budou chtít na ně znát odpověď. A budou to muset udělat sami. My je však už od ranného věku můžeme opatrně vést k průběžnému hledání odpovědí a připravit je na jakási „životní vrávorání".

Dříve či později je totiž každý vystaven období nejistoty, určité nespokojenosti a „bloudění". Ať už je to dospívání, při zakládání rodiny, během věkových či pracovních přechodů nebo různých nečekaných životních událostí.

Nedávno jsem v této souvislosti narazil na jméno Maxmilián Kašparů. Tento Čech získal nejvíce vysokoškolských titulů a donedávna byl také nejvzdělanějším Evropanem. Zajímalo mě, zda za jeho vzdělaností stojí vysoká inteligence anebo jen ctižádost a hra na „sbírku" titulů. Proto jsem se dychtivě začetl do jeho názorů, abych si udělal svůj vlastní obrázek. Z textu na mně přímo čišela schopnost efektivně a trpělivě studovat, analyzovat informace, kreativně nazírat na problémy dnešního světa a vyslovovat se způsobem, který ostatním může pomoct v orientaci, vyvolání pozitivní inspirace, v nalezení smyslu a správného směru jejich dalšího konání. Max Kašparů dokáže propojovat teoretické a praktické zkušenosti v řadě oborů, díky čemuž mají jeho názory KOMPLEXNÍ náhledový charakter. A tento potenciál mu umožňuje provádět to nejnáročnější – jednoduše několika slovy vyjádřit podstatu problému.

Vážím si lidí, kteří ve svém životě něčeho dosáhli, jsou vzdělaní a zkušení. Kteří dokážou svou moudrost sdílet a nechat ostatní poučit se. Díky nim se mi často dařilo postoupit v životě dál. Vzpomínám si na ten slastný pocit, kdy se mysl rozjasní, protože po měsících neúspěšného hledání najednou víte, jak dál. Člověk při tom pocítí velkou vděčnost vůči těm, kteří mají tento obrovský potenciál.

Věřím, že každý si může v článku najít něco, co ho přiměje k zamyšlení a možná také dodá impuls do vlastního života.

Kdo zvládne nástup umělé inteligence a éru robotů? Čeká nás další „sociotřesení“?

Ač se toto téma může zdát z názvu příliš filozofické a abstraktní, v článku najdete mnohé souvislosti a podněty pro lepší orientaci v dnešním chaotickém a překotném dění. Na základě myšlenek Michala Šebka, českého kybernetika a vynálezce, jsem si uvědomil bolestný nedostatek nových myšlenek a idejí v aktuálním světě. O to více vyvstává potřeba smysluplné výchovy a poctivý rozvoj našich dětí, o který Kamevéda usiluje.  

Lidstvo se bezesporu nachází v přelomové době, rozvíjející se globální společnost očividně zrychluje vývoj celé naší civilizace. Někteří vědci se domnívají, že podle některých aspektů bychom mohli stát na prahu podobného obratu v dějinách, který naši předkové prožili v období prvního tisíciletí před naším letopočtem.

To podle nich byla prozatím jediná přelomová, takzvaná "axiální" doba, během které se lidstvo změnilo a transformovalo v člověka, kterým jsme dodnes. Ale zda skutečně v blízké době dojde k tak dramatické kvalitativní změně jako před 2,5 tisíci lety, to kvalifikovaně posoudí zřejmě až příští generace - generace našich dětí.