Oslava výjimečnosti

Etienne Barilier, autor knihy Martina Hingisová aneb Krása hry, napsal v první kapitole zhruba toto:

"...Martina je právem označována za jedinečnou, už jen z prostého důvodu, že se stala nejmladší tenisovou jedničkou všech dob. Je výjimkou. Musím zde hovořit o výjimkách - nevypovídají jen o sobě, ale o pravidlech, která překračují.

Výjimečnost je snadná tam, kde nejsou jasně stanovená pravidla. Naopak obtížná tam, kde jsou přesná pravidla ctěná po celá desetiletí. Výjimkou je světlé místo v moři šedi. A my, obyčejní lidé, můžeme díky tomu světlu odhalit, co nám obvykle zůstává ukryto nebo přinejmenším vnímáme nezřetelně. A tím, že tuto výjimku sledujeme, se můžeme postupně učit prozíravosti."

Příběh originální výchovy Martiny Hingisové přinesl paprsek životodárného světla i do mé mysli kdysi dávno, kdy se v ní rodila Kamevéda. Přinesl poučení a pomohl vyvrátit nesmyslné mýty tisíců těch, kteří se ve sportu pohybují, sportem se živí, ale tvrdí opak. Stále znovu a znovu popírají cestu těch výjimečných.

My v Kamevédě jim nedopřáváme sluchu, nenecháme se zvyklat, protože věříme své cestě. Mnohokrát jsme byli přesvědčeni o tom, že na rozdíl od všech jiných cest skutečně funguje. Je to cesta nadšení, lásky, odříkání a tvrdé práce. Práce, jejíž objem a kvalitu si mnozí ani nedovedou představit.

Pavel Zacha