Výchovný paradox

Až během posledního čtvrtstoletí vědci zjistili a potvrdili, že první roky života jsou pro další osud lidského individua určující. Z toho vychází také celá filozofie a metodika výchovy Kamevéda. Otázkou ale je, proč tento mimořádně důležitý fakt zůstával skrytý pozornosti lidí po celá pokolení. Jak je možné, že něco tak důležitého pro osud jedince lidé neobjevili už mnohem, mnohem dříve?

Těch důvodů je jistě celá řada, ale někteří se dnes přiklání ke zdůvodnění, že celý tento jev způsobený tím, že člověk si v dospělosti, kdy se stává rodičem a pedagogem, z prvních tří let života téměř nic nevybavuje. Jak jsme zde již prezentovali, děti si pamatují své mládí dokonce včetně porodu a snad i některé okamžiky před ním v prvních třech letech svého žití velice dobře, ale později jsou tyto informace a zkušenosti uloženy hluboko do mozkových schránek, odkud si je člověk nedokáže v běžné situaci znovu vybavit. Existují jedinci, kteří si dokonce v dospělosti nepamatují žádné momenty od věku 7,5 roku.

To jsou obecná fakta a člověk od člověka se v tomto ohledu bude lišit. Obecně ale tato ztráta paměti z období raného mládí měla za důsledek vytvoření předpokladu, že první roky nejsou z hlediska dalšího života  důležité a podle toho zřejmě k tomuto věku rodiče také po celá staletí a tisíciletí přistupovali.

Co si nepamatuji - to pro mě zřejmě nebylo zas až tak důležité.

To je běžná zkratka v uvažování lidí, kteří dříve neměli k dispozici informace, které máme dnes. Brali jsme po celé věky toto první životní období nikoli jako obrovskou příležitost k učení a rozvoji svého potomstva, ale jako životní periodu, kterou je třeba nějak překonat, aby bylo o něco později možno začít s rozvojem, výukou a vysvětlováním dějů kolem nás. Jak ale dnes víme, v pozdějším věku už můžeme ovlivnit mnohem méně, než v prvních letech života, co se potenciálu jedince týče.

Tato setrvačnost v myšlení lidí a ve výchovné praxi bude jistě přetrvávat dlouho. A ve společnostech, jako je naše, kde se daří u většiny měnit myšlení jen pomalu, to bude trvat ještě déle než v zemích, které jsou v oblasti výchovy vepředu.

Jednotliví rodiče ale mohou už dnes dopřát svým dětem velikou výhodu oproti ostatním, pokud se zažitým výchovným stereotypům vzepřou a nastaví mantinely výchovy dětí ve své rodině jinak - nově a moderně. Nemusí zůstávat ve vleku zastaralých představ o možnostech rozvoje dítěte a mohou dopřát svým dětem obrovskou, doslova strategickou životní výhodu.

Vůbec nic jim v tom nebrání.