Letní příprava hokejistů

summerLetní přípravy jsou v plném proudu a kluci všech věkových kategorií se před novou sezónou perou o své místo na hokejovém výslunní. Pojďme tedy věnovat pozornost tomuto aktuálnímu tématu.

Dříve jsem na vlastní kůži pocítil mnoho ročníků letní přípravy, dnes vše sleduji zpovzdálí z pozice osobního trenéra. Když ale vidím v jakém zdravotním stavu mi chodí na tréninky mých pár svěřenců, chtěl bych tímto článkem apelovat především na všechny rodiče a trenéry, aby se pokusili pohlížet na přípravu svých dětí z trochu jiného úhlu pohledu.

V žádném případě nechci nic globalizovat, a neříkám tímto, že letní příprava probíhá všude špatně. Ani netvrdím že všichni trenéři jsou příliš tvrdí a užívají stejné metody tréninku, jako před 20 lety. Nabízím zde pouze můj pohled na mladé hokejové hráče, které mám ve své péči a mám od nich zpětnou vazbu o probíhajících trénincích v klubech po celé republice. Hlavní viditelnou známku ne úplně kvalitního průběhu přípravy pozoruji při lekcích osobního tréninku s jednotlivými hráči. Mohu sledovat, jak se mění jejich celkový stav a jak se promítá i do schopnosti zvládat důležité dovednosti. Místo výbušnosti získávají vytrvalost, místo agility vidím lopotnost, s postupem petní přípravy dochází k většímu a většímu zkracování svalů a svalových úponů. Nějaký smysl a přínos takové činnosti mi uniká, způsobu uvažování trenérů nerozumím.

Osobně jsem poslední letní přípravu v nejmenovaném klubu zažil před devíti lety. Skončil jsem s hokejem ve svých 21 letech, a když pominu mnohá lehká zranění, tak podle mého názoru byla náročná operace ramene a artróza prvního stupně v kolenou důsledkem mnohaletého náročného anevyváženého tréninku, s absencí regenerace a individuálního přístupu. Za tu dobu, co hokej nehraji, se bohužel moc věcí v letní přípravě nezměnilo. Uvědomuji si samozřejmě, že hokej je profesionální sport, nároky jsou vysoké a trenéři se snaží dělat maximum pro rozvoj těla a jeho schopností. Ale i vrcholový sportovec se dá trénovat šetrněji a s mnohem větší efektivitou.

Uvedu zde příklad, ať nepíši pouze obecně.

Dnes jsem se byl podívat na trénink svého svěřence, který probíhal na ledě. Chtěl bych podotknout, že to byl trénink po zápase a toho dne to byla již třetí tréninková jednotka. To samo o sobě samozřejmě není špatně, jde ovšem o souslednost a náročnost jednotlivých tréninků. Když skončil trénink na ledě, hráči byli v rámci 4. fáze tréninku posláni před stadion samostatně běhat kolečka. Nechápu cíl „vyběhání", zřejmě pro vyplavení únavy ze svalů? V tomto případě se jednalo o mladší dorostence, ale tenhle příklad se dá použít paušálně na všechny věkové kategorie. Všichni znaveně popobíhali a vypadali jako těsně před pádem. Bylo naprosto zřejmé, jak extrémně je tato činnost nebaví. Běhali zhruba po dobu 15 minut. Poté se odbelhali do šatny a přesně za čtyři minuty jsem uviděl prvního, jak ze šatny odchází. Kam se podělo protažení a regenerace svalů? Mnozí by došli k názoru, že to byl pro tyto hráče náročný a dobře odpracovaný den, ale...

Až si budete číst tento článek, zeptejte se prosím svého malého hokejisty, jestli v takovémto náročném dni měl nějakou, jakoukoli, regeneraci, kterou jim nařídil trenér. Nepočítejme do toho prosím tu činnost, kterou nazývají jako výběh. Hráči byli na stadionu od 8:00 do 16:00, což je normální pracovní doba. Za tu dobu strávili cca 3 hodiny na ledě, 60 minut suchou přípravou, snědli jedno jídlo a doba regenerace byla přesně 0 minut.

Už víte kam mířím? Zranění!

Dle mého názoru, by měla příprava mladých sportovců být rozvržena tak, aby se co nejvíce blížil ideálnímu poměru 60% ku 40%. A to 60% tvrdé práce a 40% regenerace. Hodně lidí si neuvědomuje, že se tělo bez pořádné regenerace prostě a jednoduše nezlepšuje tak rychle, a může dojít ke stagnaci a přetížení, což je většinou posledním předstupněm, který předchází zranění.

Nabízí se zde otázka, proč hráči nemohou místo výběhu 20 minut strečovat namožené a unavené svaly. Uvolnění by bylo mnohem větší a únava spolu s kyselinou mléčnou by se z těla vyplavila mnohem rychleji. Následný trénink by potom mohl být mnohem efektivnější. S lepší regenerací by bylo možno tréninky zkrátit, a zároveň by se mohla zvyšovat jejich náročnost. Trenéři si neuvědomují, že hráč se sebe větší silou v nohách, onu sílu nikdy plně nevyužije, pokud bude zkrácený. Síla svalu se vytrácí, díky tomu, že zkrácené svalstvo nedovolí hráči takový rozsah pohybu, jaký by při skluzu potřeboval. Hráč tak nikdy nevyužije sval na 100%. Předností hokejistů by přeci měla být stabilita, výbušnost, koordinace, obratnost a psychická odolnost. Smysl závěrečného běhu, kdy jsou kluci velmi unavení a ještě otrávení (což na psychice také nepřidá), mi tedy stále uniká.

Letní příprava by měla být vyvážená, plná regenerace, her a zábavy. Tvrdé tréninky jsou třeba a jsou nedílnou součástí přípravy všech sportovců. Ty by ale neměly trvat déle než hodinu denně, a měly by být velmi intenzivní, zaměřené na hokej, pokud se tady bavíme o přípravě hokejistů. Trenéři by měli do letní přípravy vkládat taková cvičení, která nachystají svěřence na hokejový souboj, rychlý obrat, střelu bez přípravy atd. Každá forma tréninku v letní přípravě by tedy podle mne měla v intervalech obsahovat prvky z hokeje.

Hokejová hra je o 30 vteřinách, až jedné minutě intenzivní zátěže, kterou musí hráč zvládnout minimálně 25x za zápas. Nejlépe až 40x, když budeme počítat s tím, že hráč je opora týmu a nastane prodloužení. Myslíte si, že se na to většina trenérů a rodičů dívá z tohoto úhlu pohledu? Nebo se tréninky stále řídí modelem, který fungoval kdysi? Zdá se, že si všichni stále myslí, že když se s tímto přístupem jednou podařilo vyhrát Olympiádu, tak to musí fungovat napořád.

Dle mého názoru nikoli. Doba a výchova dětí se razantně změnila. Tehdy šli kluci po tréninku lézt na stromy, hrát vybíjenou, volejbal, basketbal, byli venku a aktivně regenerovali tělo i duši. Z toho všeho vyplývá, že bychom to měli vzít do svých rukou a svým dětem, svěřencům, klientům, partnerům, pomoci sami. A docílit toho, aby samotní hráči na regeneraci dbali nejvíce. Navést je na myšlenku jít se po každém tréninku uvolnit a protáhnout. Ať si každý říká co chce, ale oni budou lepší a docílí toho, že se zklidní a naučí se poslouchat sami sebe a své tělo. Ti nejlepší hráči jsou na vrcholu proto, protože tomu věří a znají dobře své tělo. Ví co potřebuje a kdy to potřebuje. Ale toho docílili jen díky tomu, že mu naslouchali.

Nakonec bych chtěl pouze zmínit, že dle mého názoru by letní příprava (alespoň suchá forma), měla být individuální. Hokej je o souhře a týmové spolupráci, ale na ledě. Také je ale o dvaceti dokonalých sportovcích, kdy každý z nich je jiný a potřebuje při přípravě jinou péči. Někomu tedy možná může pomoci i onen zmiňovaný výběh na závěr programu tréninkového dne, ale někomu může naopak velmi ublížit.

Pojďme tedy pracovat s naším tělem tak, jak si zaslouží a dovolme mu být stale lepší a lepší.

Článek z 6. srpna 2016

Mgr. Roman Staša

    • Absolvent FTVS UK Praha
    • trenér kondice a hokejových dovedností
    • bývalý hokejový reprezentant

     

    Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

    Články pro Vaši inspiraci

    Trávení: základ zdravého života

    Trávení: základ zdravého života

    To, jak v našem těle při trávení potravy fungují procesy spojené s tvorbou a využitím kyselin a zásad, ovlivňuje celý průběh trávení a vstřebávání živin. A…

    Další články o kamevédě
    Reklama
    Reklama
    • 336x280
    • ProHockey
    Nahoru