Průměrná česká rodina vydá za cigarety a alkohol více než za sport svých dětí

Statistiky nelžou. Nelze se vymlouvat jen na stát, který sportování dětí málo podporuje. Kdo si chce najít důvod k pohodlnosti a obhájit ji, ten si jej vždy rychle najde. Vytvoří celé statě závažných a dobře znějících důvodů proč nemít čas na své děti. Většina rodičů by mohla na toto téma pořádat přednášky.

Podle mého názoru je postoj rodičů k výchově odrazem jejich dosavadního vývoje a preferovaných hodnot. Ty se odráží ve volnočasových aktivitách mnoha rodin prostě proto, že se rodiče po narození dětí neodhodlají k výraznější změně svého dosavadního životního stylu. Snaží se v něm pokračovat
a udržet si své osobní standardy i po narození dětí, takže na jejich rozvoj, stejně jako na investice do jejich kroužků, do času stráveného společně (nepočítejme nezbytnou základní péči), už není kde brát – ani čas, ani peníze.

Pokud je dnešní mladý člověk byť jen krátkodobě přinucen omezit čas na sebe, své záliby, koníčky nebo drobné neřesti, považuje tuto změnu za útok nebo křivdu a snaží se takový stav změnit směrem ke stavu, který existoval před narozením dětí. Stav, který současné dětské populaci přeje ještě méně než neodpovědní politici nebo poměry panující v českém mládežnickém sportu.

Mnoho rodičů se navíc dramaticky odklání od péče o malé děti již v jejich útlém věku. Před padesáti lety bylo nemyslitelné, před deseti roky nezvyklé, aby matky opustily svoje dítě už ve věku jednoho nebo dvou let a odcházely na celý den do zaměstnání. Dnes se to děje u stále většího procenta dětí. Ta situace je
o to tíživější v současnosti, kdy děti netráví svůj volný čas aktivně s vrstevníky na čerstvém vzduchu, ale stále více se izolují v dětských pokojích přisátí k displejům a prakticky bez pohybu. To způsobuje degradaci jejich rozvoje, izolaci od okolního světa, zhoršování schopnosti kvalitně komunikovat
s ostatními lidmi. A co víc, přináší to postupující degeneraci dnešní mladé populace. O projevech
a důsledcích tohoto jevu pro budoucnost však můžeme prozatím pouze spekulovat.

Investice rodičů do sportu svých dětí

Stav nulových investic do sportu dětí je podle statistik realitou pro 20 % rodičů, na sportovní aktivity svých dětí nepamatují ve svém rozpočtu ani s jedinou korunou. 25 % rodičů investuje do sportu potomstva více než 3 % příjmů a jen 10 % rodičů více než 5 % rodinného rozpočtu. Je přitom zcela běžné, že za cigarety a alkohol průměrná rodina vydá více než 5 %.

Jen pro zajímavost a srovnání s obecnými trendy, s manželkou jsem v období tří let (v letech 1999 - 2002), kdy jsme na sportovní dráze ve formátu Kamevéda podporovali všechny tři děti, investovali
v průměru 80 % našeho rozpočtu. Později, když vrcholově sportovalo pouze naše nejmladší dítě, se tento podíl snížil jen nepatrně a pohyboval se podle situace od 50% do 70%. To byl přístup, který se naprosto vymykal všeobecným zvyklostem.

Ponecháme-li stranou oficiální statistiky a půjdeme si pro příklad kalkulace potřeb sportujícího dítěte do oblasti vrcholového sjezdového lyžování, zjistíme, že po čtrnáctém roce věku dítěte bychom potřebovali od dvou do tří milionů ročně. Špičkový tenista v patnácti letech zase vyžaduje od 900 tisíc do 1,5 milionu korun. U hokejisty je to velmi specifické. Jako rodina jsme jako nejdražší pocítili období kolem třináctého roku, které bylo spojeno se sportovním přestěhováním z Brna do Liberce. To si vyžádalo 780 tisíc korun. Pro představu: jedna sezóna české reprezentantky Ester Ledecké vychází zhruba na 4,5 milionu korun, přitom její celkové příjmy v loňské, prozatím nejúspěšnější sezóně, nepřesáhly 1,8 milionu korun. To jsou čísla, která musí vzbuzovat u rodičů přinejmenším zamyšlení.

Současně není třeba se těmito čísly nechat vyvést z míry, protože v nákladech na jednotlivé děti mohou být propastné rozdíly. Pokud bydlíte ve velkém městě a můžete s dítětem docházet na tréninky a zápasy pěšky nebo tramvají, nebudete měnit kluby a spokojíte se s tím, co v klubu servírují, nebudete kupovat špičkové vybavení a žádné kempy ani tréninky dovedností, suplementy stravy ani sportovní výživu, můžete to vše zvládnout za zlomek uváděné částky.

Existují sporty, které i při vrcholovém provozování zůstávají bez současné podpory státu téměř až brutálně prodělečné, protože nelákají sponzory a odměny za vyhrané závody zdaleka nepokryjí náklady, natož mnohaletou přípravu od dětského věku po vrcholovou kariéru. Sem náleží namátkou plachtění, motorismus nebo již zmiňované lyžování a snowboarding. Potom jsou zde sporty, u kterých se počáteční investice mohou mnohonásobně vrátit. Sem patří fotbal, hokej, tenis, golf, baseball, americký fotbal, ragby, box, nebo cyklistika, částečně také atletika, biatlon, basketbal, volejbal nebo házená, případně další sporty v závislosti na národních zvyklostech a popularitě. Je ale třeba počítat s tím, že čím atraktivnější sport, tím mohutnější konkurence. O tento jackpot čekající tam někde v dáli se logicky pokouší velký počet zájemců.

Nelehká cesta k cíli

Pro české děti je dnes dvojnásob nepříjemné, že naše země postupně avšak jistě ztrácí svůj sportovní potenciál. Stále ještě máme nebo jsme ještě nedávno měli skupinku velice úspěšných fotbalistů, hokejistů, tenistů, snowboardistů, lyžařů nebo atletů, ale část byla vychovávána ještě v době
a v atmosféře, kdy česká trenérská kvalita, metodika, atmosféra a výsledky náležely k těm nejlepším na světě. A to platilo i o sportech, kde jsme už dávno vyklidili pozice, jako jsou volejbal nebo basketbal,
k ústupu dochází ve fotbale i hokeji. Důvěryhodné tenisové zdroje například počátkem devadesátých let uváděly, že ve světě se daří z šedesáti tisíc tenistů vychovat jednoho do první stovky ATP nebo WTA, ale v tehdejším Československu se dařilo vychovat stejný počet pouze z dvaceti tisíc. Důvodem byla kvalita trenérů, tradice a hustota tradičních tenisových klubů, špičková metodika, bohatá síť turnajů jednotlivců a soutěží družstev. Tohle už dnes v českém sportu neplatí. A jestliže dříve bylo výhodou pocházet
z českých zemí, dnes je to občas i nevýhodou. V řadě důležitých ukazatelů, které ovlivňují podmínky rozvoje dětí, jsme se během dvaceti let dramaticky propadli dolů.

Pokud chce dnes mladý otec vychovat ze svého dítěte špičkového hokejistu nebo fotbalistu, má to obtížnější, než kdyby se k něčemu takovému rozhodl před dvaceti či spíše třiceti lety, kdy naše země náležela v mnoha sportovních disciplínách v oblasti kvality soutěží, trenérů a využívané metodiky k těm nejúspěšnějším.

Kamevéda pomáhá rodičům i dětem

Tím nechci tvrdit, že podobné snahy jsou dnes odsouzeny k zániku. To vůbec ne. Ale je třeba najít něco, co by tyto všechny existující nevýhody české současnosti dokázalo vymazat. Podle mého názoru takový partner existuje. S jeho pomocí dnes může české dítě dospět až na absolutní vrchol v jakémkoliv oboru. V tom případě ale nemohou rodiče náležet k té sobecké většině, o které tento článek pojednává. Mohou ale vytáhnout největší trumf z rukávu a zvítězit ve virtuální hře, která ještě nezapočala. Tím trumfem se může ve vašem podání stát Kamevéda.

Vaše dítě může prožít skvělou kariéru, může vstát z popela naší současnosti, projít naším prostředím a potom se utkat jako rovný s rovným s těmi nejlepšími jedinci na světě. Ten sen má každý rodič ve svých rukách - jen ho nesmí prokouřit nebo propít v restauračních zařízeních, kde se o tom všem tak hezky
a s nadhledem rozumuje.

Zdroje:
https://www.novinky.cz/veda-skoly/412776-za-alkohol-a-cigarety-utrati-rodice-vice-nez-za-sportovani-svych-deti.html
http://www.sportvokoli.cz/novinky/kolik-stoji-sport-na-kolik-vas-prijde-atletika-a-badminton
https://www.novinky.cz/finance/340719-za-alkohol-a-tabak-davame-temer-stejne-jako-za-elektrinu.html

Článek z 2. října 2016