Vlastimil Báča, Pardubice

vlastik baca1. dopis

Dobrý den pane Zacho.

Po troše váhání si dovoluji Vám napsat tento email. Aniž byste o tom věděl a znal mě, hodně jste ovlivnil můj život. I to je důvod, proč nakonec sepisuji tyto řádky, jako velký a nevýslovný dík za vaší práci. Pokud se prokoušete následujícími řádky, pochopíte jak.

Musím říci, že jsem velký sportovní fanda a mimo jiné i sběratel hokejových karet, a tak mi samozřejmě před pár lety neuniklo jméno vašeho syna, v souvislosti s ohromným talentem. Sledoval jsem jeho výkony a pak hlavně i samotný draft. Draft 2015 pro mě byla jedna z nej událostí, jelikož do NHL vstupovali dva super talenty. Můj velký oblíbenec Connor McDavid a český super talent Pavel Zacha.

Když jsem poté zjistil, co nebo kdo, může za to, že Pavel je tam, kde je, musím říci, že mi to ovlivnilo a snad i zachránilo život.

Mě osobně je nyní 31 let. Žiji v Pardubicích a pocházím ze sportovní rodiny, kde odjakživa byl sport na prvním-druhém místě. Troufnu si říci, že jak já, tak hlavně můj bratr, máme sportovní geny. Odjakživa nám šla většina sportů tak, že jsme se nemuseli stydět daný sport provozovat. Nakonec jsme oba zůstali hlavně u fotbalu, i když na samotný vrchol jsme nedosáhli ani jeden. Každopádně, vždy jsem si přál, aby i mé budoucí dítě, mělo zálibu ve sportu.

Bohužel, před cca rokem a půl vyvrcholilo něco, co ohrozilo existenci mě samotného, ale i mé nastávající rodiny. Zklamal jsem mnohé příbuzné a byl na okraji šíleného problému. Ani nevím jak, ale má vášeň pro sport se přes nevinné sázení dostala do stádia, kdy jsem přišel téměř o vše. Musel jsem se smířit s tím, že jsem gambler. Rodinu jsem zadlužil na dalších mnoho let. V porovnání s platy sportovců můj dluh není závratný, ale pro normální českou rodinu je to ohromný balvan. Když jsem si uvědomil, jak strašný průšvih jsem způsobil, již mi nikdo nedokázal pomoci. Banky, instituce, poradci, bohatí známí, všichni neměli zájem o pomoc někomu jako jsem já. V tomto nejhorším životním období, kdy jsem si plně uvědomil, co jsem provedl, kdy jsem byl jen malinkatý krůček od odvrácené strany společnosti, osamění, exekucí mě alespoň na moment, s vypětím všech sil, pomohla situaci udržet nejbližší rodina.

V tomto období se nám narodil i syn Dominik, kterému je nyní 16 měsíců. Hodně se ve mně mísily různé pocity. Na jednu stranu ohromná radost ze syna, kterého miluji nadevše. Na druhou stranu uvědomění si toho, jak jsem vše zkomplikoval. Není den, kdy by mě to netrápilo. Do toho všeho pošramocené vztahy v rodině a má snaha o léčbu a hledání motivace. Psychicky to bylo hodně náročné období, a to nejen pro mě.

V té době jsem začal studovat hlavně věci kolem závislostí, zvyků, životních map. Nejdříve jsem se snažil pochopit, co se stalo, jak se to stalo. A hlavně jsem se chtěl vyvarovat sázení a dalšího selhání. Od toho, v kombinaci s mým synem, byl jen krůček k tomu, abych objevil Kamevédu. Pořídil jsem si od vás první díl knihy a celou ji nastudoval. V principech, které propagujete jsem se našel. Plně jsem se sžil se vším, co jste napsal. Nastudoval jsem veškeré vaše články o trénincích, vašem synovi, výchově, kterou jste dal svým dětem. K pochopení veškerých procesů mi pak pomohla i vámi doporučovaná literatura – knihy o talentu, sportovní výchově a životopisy slavných sportovců. Začal jsem skládat kousky puzzle do sebe. Začal jsem objevovat směr, kterým se mohu vydat. Já osobně zklamal, selhal. O to víc, když nyní vím, co jsem tehdy nevěděl, mě to stále moc tíži. Každý den, když jdu do druhé práce si říkám, jak mohl být život krásný, jak jsem mohl aktivně trénovat se synem. Když vidím, kolik starostí navíc musím řešit – aby bylo na splátky dluhů, abych už konečně prodal byt, abychom měli kde pak bydlet, abych přitom všem stíhal veškerý volný čas věnovat synovi, abych stíhal přečíst další a další literaturu, pokračovat v léčbě, tak si každou vteřinu nadávám. Přál bych si to tak vrátit. Nebýt toho, co jsem udělal, mohli jsme se mít krásně. Je toho na jednu rodinu moc. Ale díky Vám, se mi povedla jedna věc. Při tom všem, najít motivaci.

Milion korun, který stále dlužím, nyní přepočítávám na čas, který mi ubírá možnost pracovat se synem. Dříve, jsem viděl jen tuto (tehdy ještě vyšší) částku a život kolem byl jen černý. Ale nyní vše vnímám v širší souvislosti. Navíc je toho mnoho, co musím rodině vrátit. A tím nejlepším východiskem je právě čas vložený v našeho syna. Přesně tak, jak si žádá proces Kamevédy. Jsem si vědom, že podmínky jsem tím šílené ztížil. Ale naštěstí i má žena se naladila na stejnou vlnu. A tak rozvíjíme syna, jak jen to jde. V souladu se vším, co jsem se od Vás a z jiných knih a příkladů dozvěděl.

K tomu všemu se váže ještě jeden příběh. Z počátku jsem tomu nedával žádnou váhu. Ale nyní se musím i tajně modlit, aby tomu tak vážně bylo. Nějaké dva roky zpět, se má matka setkala s jakousi vyhlášenou kartářkou, u které se nechala „informovat" o budoucnosti. Když nám vše líčila, co se dozvěděla, bylo to bráno s humorem. Nicméně, postupem času se vše začalo plnit. Trefila bratrův rozchod s dlouholetou přítelkyní, trefila, že rodinu ohromně zadlužím, že budu mít dvě práce, že se nám narodí syn, že babička začne mít velice vážné zdravotní problémy s žaludkem. Paradoxně se opravdu toto vše událo, ač se to zdálo původně nepravděpodobné. A zbývají poslední dvě věci, o kterých mluvila. To, že v rodině se narodí dvojčata, že náš prvorozený syn bude známý, a že jeho darem budou rychlé nohy. Moc rád bych tomu věřil. Moc bych si přál, aby to tak bylo. Aby toto nezůstala jediná věc, jež se nesplní. I s tímto vědomím se pak naše výchova ubrala směrem, jaký popisujete ve Vaší knize. Aby náš syn, pokud mu může být osud takto nakloněn, měl co nejlepší základ a opravdu jednoho dne byl tam, kde by si přál být každý sportovec.

Po přečtení vaší knihy, jsem se dokázal naladit na optimistickou vlnu. Díky tomu vidím, že i přes velice těžké podmínky, které jsem nám zařídil, je šance bojovat a zvládat. Vidím chyby, které jsem ve své sportovní kariéře udělal já, či můj ještě více „talentovaný" bratr. Vidím mezery, které udělaly nevědomky naši rodiče, co se sportu týká. A hlavně, vidím cestu, jakou bych se chtěl vydat já. Veškeré možné kapacity věnovat rozvoji a motivaci syna. Sledovat jeho pokroky a děkovat Vám i jemu, že i v těžkých situacích, se není třeba vzdávat.

Děkuji Vám, za to, jakým jste příkladem. Jelikož ve sportu jsem od mala, vidím i to, jak těžké to pro vás muselo být. Nejen trénovat syna, ale odolávat tlaku ostatních, kteří se vás snažili odradit a pomluvit. Děkuji za úžasnou ukázku toho, že jste nic nevzdal, pokračoval jste v cestě, kterou jste si vybral. A jako velký bonus pak bylo to, že Váš syn je tam, kde je. Obdivuji píli Vás i Pavla jr.

Hlavně toto, ale i spousta dalších věcí, je pro mě ukázka toho, jak se věnovat rodině, a jak se nedostat zpátky k problémům se sázením. Nebýt jich, mohlo být vše snazší. Ale třeba i tato překážka nakonec může být ku prospěchu věci. To je nyní můj životní cíl.

A za jeho objevení a odhalení principů vděčím Vám.

Dopis č. 2

Dobrý den.

Denně jsem sledoval email, zda najdete čas a možnost reagovat na mou zprávu. Odpovědí, které se mi od Vás dostalo, jste předčil snad všechna má očekávání či obavy. Opět jste mě utvrdil, že víte moc dobře, o čem mluvíte a pozitivně a velice mile jste mě podpořil.

Troufnu si říci, že Vaše odpověď a podpora, má pro mě stejnou váhu, jako když zapálenému dítěti Cristiano Ronaldo pochválí techniku s míčem nebo Jarda Jágr řekne, že je „stejně dobrej", jako on. Děkuji moc.

V Kamevédě kladete důraz na vysoké cíle, ty mám nyní dva. Už nikdy více neselhat a neohrozit rodinu, a dát synovi tu nejlepší možnou průpravu do života.

Ve vaší filosofii jsem našel odpověď – cestu – vedoucí k těmto oběma cílům. V knize, jsem možná nejdříve hledal návod, co dělat a jak dělat. Tak úplně vaše kniha psaná nebyla. Postupně ale se vším, co jsem se dozvídal, začaly zapadat jednotlivé kousky do sebe a najednou jsem si začal všímat takových detailů, které jen tak vidět nejsou. Kniha mě bavila, chytla a četla se sama. Pro mě se stala jednou z nejzajímavějších knih vůbec. Opravdu jsem se tím nadchl.

Nemohu hovořit za ostatní, ale za sebe mohu říci, že jsem Vaši knihu rozpitval až do malinkatých částí. Poté je vidět, jak cenné informace v ní jsou, i když na první pohled tak nevypadají. Tyto části studuji ze všech možných hledisek a snažím se pochopit hlavní principy. Věřím, že pochopení základních principů i širších souvislostí mi udávají směr a utvrzují o správnosti tohoto počínání. Tipuji ale, že budou i tací rodiče, kteří sice sledují hlavní cíl Kamevedy – mít doma super talent, ale uteče jim mnoho moc důležitých detailů kolem.

K vaší první knize pak snad nejlepší možný doplněk byla kniha D. Coyle – The Talent Code. Díky ní, jsem talent začal vnímat úplně jinak. Najednou pak vše, co jste psal v knize, tedy principy a činnosti, ihned dávaly hlubší význam. A to hned třeba na tom úplně nejsnazším příkladě, jako jsou procházky se synem. Nejdříve ušel kousek a chtěl do kočáru, postupem času, opakováním, chtěl kočár méně a méně. A nyní veškeré procházky zvládá již po svých, tuhle přeleze obrubník, támhle balancuje na retardéru (stačilo jen dát nějaký zábavný impulz). Pro nás či starší děti, naprosto běžná věc, nad kterou by se asi nikdo jen tak nepozastavil.

Ale pak se podívám vedle, pěkně oblečená maminka s kočárem za desítky tisíc, veze své dvouleté dítě do parku, kde ho nechá sedět s dudlíkem v puse a sama si čte smsky z mobilu. První, co mě okamžitě pak napadá, jsou řádky z vaší knihy a ihned vidím velké rozdíly v přístupu. Kamevédou jsem začal žít. Vidím v ní smysl. Vidím to jako tu nejlepší možnou cestu péče o dítě. Péče, kdy jste rádi za každý okamžik, který strávíte s dítětem i za každou úspěšně předanou informaci.

Tuhle jsem o několika věcech zapáleně vyprávěl svému blízkému kamarádovi, otci dvouleté holčičky. Některé myšlenky ho zaujaly, ale jinak si myslím, že měl dojem, že jsem se zbláznil :) Je tedy vidět, že tato filosofie není skutečně pro každého. Samozřejmě, díky tomu všemu občas pociťuji obavy, abych až moc syna netlačil do něčeho, co by nechtěl.

Věřím, ať se pak rozhodne jakkoliv, Kamevéda pomůže jeho rozvoji a vývoji, a mě samotnému také, jelikož čas strávený s ním, nám už nikdo a nic nevezme.

Mám nyní v hlavě spoustu otázek, nápadů a dalších pozitivních myšlenek. Jaká příjemná změna, oproti době před pár měsíci. V té době jsem studoval příběhy lidí, kteří díky hazardu přišli o vše. Dostali se na okraj společnosti a téměř žádný příběh nekončil dobře. Dostal jsem šanci to nějak odčinit a už z podstaty své povahy, do toho dám vše, abych to zvládl. Celý život bojuji (ve sportu) o co nejlepší výsledky, částečně i o respekt ostatních. Tím větší sebedůvěru jsem pak měl v sebe. Tu jsem pak ale prosázel také a s ní odešla i velká důvěra mé rodiny. Tato ztráta mě zasáhla nejvíce. Ale nyní cítím, že se mi podařilo najít smysluplný směr a vše je zase na dobré cestě.

A vašimi slovy „úspěchu předchází pád" lze opět jen potvrdit, že bez chyb a jejich napravování, bychom nemohli dosáhnout zdokonalování a lepších výsledků. S tím s vámi opět maximálně souhlasím.

K tomu bych ještě dodal, že samozřejmě můj příběh, či citace z něj, můžete na svých stránkách použít dle vašeho uvážení. První, co mě napadlo, když jsem díky vašemu způsobu myšlení začínal překonávat svou závislost bylo, abych sám svým příběhem mohl někomu pomoci.

Vím, jak se ke mně všichni obraceli zády. Vím, že bez nějaké velké motivace, podpory a cíle, by byl ohromný problém se z toho začít dostávat. Stále to nechápu a stále si to ohromně vyčítám, je to i něco, za co se ohromně stydím. Na druhou stranu, pokud by to mohlo někoho inspirovat či pomoci, budu ohromně rád.

Co se týká výchovy, mám hodně dotazů, že by to bylo na dlouhé povídání. Například, je mou aktuální velkou otázkou to, jak je možné, že ve světě nacházím takové množství informací a videí o dětech, jejichž dovednosti od 6 do 12 let jsou tak neskutečné, že dle mého naprosto předčí umění i dospělých profi hráčů v našich nejvyšších soutěžích. Pokud bych měl zůstat u fotbalu, podívejte se na youtube např. na kluka jménem Rayane Bounida. Je jak z jiné planety. Snadno se pak lze dostat k podobným talentům z UK, Itálie, Španělska či Litvy. U nás by se takoví těžko hledali, i když snad někde jsou. A pokud nějaký krajan u nás vyniká, dost z nich pak selže v konfrontaci se světem. Třeba je to jen můj názor. Smutnou pravdou však je, že čísla mladých českých sportovců v TOP ligách rok od roku klesají. Můj dobrý známý, profi fotbalový trenér, potvrdil, jaké jsou ohromné potíže s některými ligovými hráči, kteří cítí křivdu, když po nich trenér chce, aby přidali v tréninku. Z toho všeho je vidět, jak systém výchovy sportovců u nás, má mnohá slabá místa. Na to i mimo jiné sám poukazujete. Doufejme, že i ti, kteří toto mohou změnit, nakonec pochopí, co je podstatné.

Dlouhá léta ve mě zrála myšlenka na to, stát se trenérem. Vždy mě to zajímalo a bavilo. Ale i díky Kamevédě (snad vás to neurazí), sobecky vložím vše, co mohu právě do syna. Jsem si jist, či bych si přál, že bude čím dál více lidí, kteří si uvědomí, co ostatním sdělujete a předáváte. V podstatě jen nabádáte lidi, aby věnovali čas dítěti. Aby si uvědomili, že oni jsou naše budoucnost, že pro ně tu jsme. Z nich pak budou sportovci, umělci, učitelé, právníci, policisté atd., atd. a budou tvořit naši společnost. A za sebe mohu říci, že dáváte i příklad, jak trávit volný čas smysluplně, a ne hazardem, nicneděláním a podobnými hloupostmi. Jsem na začátku své cesty. Bude toho hodně co musím překonávat, ale těším se na tu výzvu. Věřím, že jsem si od Vás vzal to, co jsem potřeboval najít.

Snad jsem sepsal nyní vše, co jsem chtěl. Ještě jednou vám děkuji za veškerou podporu a motivaci a váš čas. Budu se těšit na případné další odpovědi.

S pozdravem
Vlastimil Báča, Pardubice

PS: Dovolím si přidat svou a synovu fotografii, která vznikla na dětských překážkových závodech. Kde absolvoval mini kategorii 1-3 roky ve věku 13 měsíců.

Články pro Vaši inspiraci

Všechny články o kamevédě
Reklama
Reklama
  • ProHockey
  • 336x280
Nahoru