Být sofistikovaný při výchově dětí, to představuje z pohledu budoucnosti rodiny jednu z nejhodnotnějších profesí současnosti i budoucnosti.

Být dobrým rodičem, to vyžaduje být učitelem a trenérem VŠEHO!

Pokud byste měli vybrat jinou profesi, která by vyžadovala nashromáždění většího spektra znalostí a dovedností, nepodařilo by se vám to. Protože zvládnout rodičovskou roli v kvalitativní úrovni Kamevédy, k tomu potřebujete obsáhnout opravdu hodně. A aby toho nebylo málo, komplexní rozvoj dítěte probíhá v neustálé změně a pohybu, nový den překonává a mění den předchozí. Co stačilo včera, dnes už vaše dítě nedokáže uspokojit. Dynamika tohoto procesu se občas zdá být nad síly člověka, ale protože otcové a matky jsou hnáni mohutnými rodičovskými pudy a vazbami, zvládají vytvářet stále novou a novou energii nutnou k naplnění svého náročného poslání.

Nejeden z vás jistě namítne, že pouštět se na tak náročnou cestu "kvůli jednomu dítěti" se snad ani nevyplatí.

A tady bych chtěl upozornit na fakt, který jsem si nejprve uvědomil při zodpovídání otázky, zda má vůbec smysl dávat dcery na sport, když jejich zaujetí v devadesáti procentech případů nepřežije pubertu. Uváděl jsem již v první knize, že v USA zjistili sportovní "úmrtnost" u dívek v brutální výši 94 procent. K tomu se upínala úvaha, zda má smysl to vše podstupovat kvůli oněm šesti procentům úspěšných dívek, které u sportu vydrží až do dospělosti. A potom mi teprve svitlo, že i z těch dívek, které sportu zanechají, nicméně ho do nějaké míry ovládají, se později stanou partnerky, manželky a hlavně matky, které naučené know-how mohou předat - a třeba i mnohem lépe zúročit - při výchově svých dětí.

Chci tím sdělit, že pokud se dítě pod vedením svých rodičů něčemu naučí, nepadá ten veškerý čas a energie věnovaná této činnosti do nějaké pomyslné propasti zmaru a zbytečnostií v případě, že se nakonec nestane sportovním profesionálem. Naopak, život běží dál, předaná energie se neztrácí, ale dojde k jejímu uvolnění v dalším průběhu života, kdy na scénu přichází další pokolení.

A úplně stejně je tomu v případě, pokud se jako rodiče naučíme zvládat výchovu dětí, motivovat je a učit dovednostem a znalostem. Je to umění, které vyžaduje správný timing, velkou míru zkušenosti, citu a talentu promlouvat k dětem řečí, které rozumí a která ho v daný moment baví. Je to schopnost stát se jejich rovnocenným partnerem, "dívat se jim ve stejné výši do očí" a ukazovat jim tu správnou cestu dopředu.

Když otec nebo matka uposlechne svůj vnitřní hlas, odmítne pohodlí a začne učit své dítě rvát se s okolním světem, otevře tím komnatu obrovského dobrodružství, které může prožít spolu s ním. Učí své dítě, sám se při tom mnoho naučí a ještě víc pochopí o zákonech přírody i lidského života. Když někdo absolvuje tuto roli, ať už vychová dítě podle původních představ nebo ne, stává se mnohem zkušenějším a sofistikovanějším vychovatelem. Jeho představy už minimálně jednou prošly praxí, za desítky let nashromáždil obrovské penzum informací. A je opravdu velká škoda pro celou rodinu, pokud se tento obrovský potenciál nedaří využít také v momentě, kdy na scénu přichází vnuci - tedy další generace volající po komplexní výchově.

Prarodiče si většinou mnohem naléhavěji než mladí rodiče uvědomují obrovskou hodnotu toho, když se někdo v rodině dítěti opravdu systematicky věnuje a klade si při tom nemalé cíle. Stejně často se ale setkávají s velice nezralými postoji svých dětí, které si na prvním místě chtějí užívat života, věnovat se zálibám, přátelům a koníčkům, a nejsou tak nějak připravení a vnitřně nastaveni k tomu, aby se mohli rozhodnout nadstandardně se věnovat svým dětem. A protože prarodiče už vědí, o jak velký a nesnadný úkol by se jednalo, nechtějí se nechat vlákat do hlavní role něčeho takového, protože tuší, že už by se jim nedostávalo sil.

V každém případě je pozitivní, když nabyté know-how prarodičů najde uplatnění při výuce vnoučat a dalších dětí nacházejících se v rodině. Znáte to, chcete dítě něčemu naučit a ono to nejde. Jednou se o něco pokusí, nejde to a tak odmítne pokračovat. Dnešní děti nejsou příliš trpělivé v překonávání překážek v reálném světě, raději tak činí ve světě virtuálním. Umět je přivádět zpět na správnou cestu, udržet jejich zájem a pozornost v reálném světě, to je jedním z hlavních úkolů úspěšné výchovy v rodině v současné době. Té vládnou především moderní komunikační technologie, jenže lidské tělo se prozatím odmítá tomuto technologickému diktátu dnešního světa podřídit.