Děti a kosmopolitní svět budoucnosti

VÝCHOVNÝ PŘESAH

Pokud máme kvalitně vychovávat příští generace, měli bychom tak činit s přesahem. Tak, aby děti a posléze mladí lidé byly plně "kompatibilní" s nejvyspělejším světem, kde by měly žít. Nejen fyzicky a intelektuálně, ale také sociálně či morálně. Protože skutečný, nejet ten částečný úspěch, je a bude velice často i v letech budoucích spojen se schopností uplatnit se v atraktivních oborech v nejvyspělejších světových destinacích, kde jsou a budou nejlepší podmínky pro život a profesní růst, současně zde ale vždy bude vládnout ta největší a nejtvrdší konkurence.

DNEŠNÍMU ČESKU VLÁDNOU PŘEDSUDKY 

V České republice je momentálně velice zvláštní situace, jakési společenské klima, které s tímto vyspělým světem kompatibilní není. Mám konkrétně na mysli naši uzavřenost a nedůvěru vůči cizincům, migrantům, lidem s jinou barvou pleti či vyznáním. Například v našem městě byla za místní dlouholeté vlády KDÚ na radnici zřízena ve vzácné historické památce - v židovském kostele, vietnamská tržnice. Místní s tím nemají nejmenší problém, ale kdokoliv k nám přijede ze světa, kroutí nad tím hlavou a velice obtížně se mu to vysvětluje, protože to srozumitelně vysvětlit lidem ze zahraničí ani nejde. Pro mnohé je to ale velice urážející a už se potom tak nějak  dívají na místní jako na neandrtálce. Je to škoda, protože město toho nemá turistům moc k nabídnutí a část toho mála je ještě takto degradována.

Chtěl bych se ale dnes spíš přimlouvat k formám výchovy, která bude už od dětství postrádat jakékoliv prvky nesnášenlivosti, rasismu a nemístného náboženského nebo národnostního povyšování. K tomuto zamyšlení jsem dospěl při svém nedávném pobytu v USA.

Když zde pozorujete, jak se večer vracejí New Yorčané z práce, vidíte nespočet národností a barev pleti. Od Číňanů, Indů či Indonézanů, přes latinoameričany až po všudypřítomné Afro Američany. Všichni tito imigranti drží obrovský americký ekonomický kolos na nohou a přispívají výrazně k jeho rozvoji. Ale ani zde nebylo vše tak idylické, jak to dnes vidíme. Ještě po válce byl rasismus hluboce zakořeněn v hlavách bílých Američanů.

PŘÍBĚHY, KTERÉ LÉČÍ RASISMUS V NÁS

Když jsem letěl z Londýna do New Yorku, pustil jsem si film Detroit. Kdo neviděl, vřele doporučuji. Vysvětlí víc, než stovky stránek textu. Před rokem mi syn pouštěl film Allen Iverson, nesmírně silný příběh a životní osud člověka, který nakonec na čas ovládl celou basketbalovou NBA. Pavel Zacha mladší zbožňuje tato témata, vyhledává je a silně nesnáší rasismus, nerovnost či nespravedlnost. Jak už jsem dříve uvedl, film Allen Iverson mu posloužil ke studiu současné sportovní angličtiny a prý jej shlédl v originálu přibližně stokrát. Líbilo se mu jak téma, tak i jazyk, který se podobá i běžné mluvě v hokejových kabinách.

https://www.youtube.com/watch?v=2TCjK4jRDfw

Při poslední návštěvě u něj měl pro nás zase připravený film o životě Jackie Robinsona z prostředí baseballu, téma opět podobné:

"První černoch v Major League Baseball - MLB".

https://en.wikipedia.org/wiki/Jackie_Robinson

To, co si tento první průkopník musel spolu s rodinou v tehdejší čerstvě poválečné Americe prožít, bylo mnohdy hnusné a tvrdé, možná z dnešního pohledu až hloupé. Ale nakonec byl díky onomu zmíněnému intelektuálnímu přesahu majitele klubu a svému talentu i odolnosti vítězem obrovského rasového střetu právě Robinson, který tím otevřel cestu všem ostatním.

ZVLÁDNUTÍ RASISMU VE SPORTU POSUNULO USA NA 1. MÍSTO NA SVĚTĚ

V dnešní době má Amerika nejlepší míčové soutěže na světě - NBA, MLB nebo nejsledovanější fotbalová NFL. Ponižovaní Američané tmavé barvy pleti nakonec tyto ligy zcela ovládli a ukázali kdysi nadřazeným, nicméně dnes silně degenerujícím bělochům, že právě oni jsou těmi, kteří budou vládnout profesionálnímu sportu.  

Česko také prožívá citelný výsledkový úpadek v oblasti kolektivních her. Kdysi hrdá a nesmírně vyspělá sportovní země v mnoha kolektivních sportech živoří. Také z důvodu, že mladé generace vlivem špatného životního stylu a ještě horší výchovy velice rychle degenerují a degradují skvělý pohybový potenciál našich předků.

Kamevéda se snaží být druhem výchovy, který může tento vývoj v mnoha rodinách změnit.

Z těchto uvedených filmů a životních příběhů je zřetelně patrné, že i americká společnost musela projít velký kus cesty, aby dospěla do dnešního stavu. Někdy mám pocit, že současné české společnosti jakoby chybělo oněch 70 let vývoje kosmopolitním směrem. Česká povýšenost a hrdost - obtížně definovat na co, má zdá se pevné kořeny u mnoha lidí, kteří vidí svět černobíle a odmítají na tom cokoliv měnit. Vytváří tím vážný problém, který si ale většina Čechů vůbec neuvědomuje a který je vyčleňuje.

Změnit to lze zase a opět jen výchovou.